[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kateřino, jaké byly vaše pocity, když jste se dozvěděla, že patříte mezi šedesátku oceněných osobností a čeká vás tak cesta na „Hrad“?
Upřímně? Má první reakce byla, že si ze mě musel někdo vystřelit. Vůbec jsem s něčím takovým nepočítala. Ale když mi následně došlo, že je to myšleno vážně, byla jsem neskutečně šťastná. Je to velké zadostiučinění (a to nejen pro mě, ale i pro celý tým), ale zároveň obrovský závazek pokračovat v preventivní práci.
Jaké dojmy máte z celé ceremonie, nervozita přece jen asi panovala? Předávání vyznamenání pro mě bylo opravdu výjimečnou událostí. Když jsem koukala, v jaké společnosti se nacházím, a dojímala se nad příběhy oceněných, na trému a nervozitu jsem zapomněla. Neuvěřitelně jsem si celý den užila. Před samotným předáváním jsme měli s ostatními oceněnými setkání s panem prezidentem a jeho manželkou, následovala generálka, samotné předávání a recepce. Působivé bylo i samotné čekání na vyhlášení v trůnním sále, kde jsem předtím nikdy nebyla. Zkrátka nezapomenutelný zážitek.
Čekáte miminko, tak mě napadá, jestli pod tíhou vašich emocí o sobě nedalo při ceremonii vědět… Miminko bylo v té době aktivní spíše ve večerních hodinách, takže ano, přesně ve chvíli, kdy se ke mně pan prezident blížil, ozvalo se pár nadšených kopanců. (směje se)
Prozradíte, jestli čekáte holčičku, nebo chlapce? Zatím to vypadá na holčičku, svět totiž potřebuje více skvělých žen. (usmívá se)
Hodláte po porodu pracovat, nebo si budete chvíle s miminkem užívat naplno?
S nadsázkou řečeno považuji Loono také za své „dítě“, proto se mu chci určitě věnovat také po porodu. (směje se) Má práce mě naplňuje a baví a mám také podporu od svého manžela a k tomu skvělý tým. Je mi ale jasné, že vše se naplánovat nedá a že příchod miminka je velkým životním zlomem. Uvidím tedy, co přijde a co mi tato nová životní etapa přinese. Dávám tomu volný průběh, ale určitě Loono neopouštím.
Zároveň se chystám pokračovat i ve vedení preventivní ambulance na Bulovce. Ač ji na pár měsíců opustím fyzicky, koordinovat ji budu stále. Od práce lékařky na interní klinice si ale dám určitě na rok a možná více pauzu.
Není tajemství, že k založení neziskové organizace Loono vás motivovalo vaše onemocnění ve 22 letech. Prozradíte, o jakou diagnózu šlo? Jednalo se o zhoubný nádor na vaječníku. Ale díky tomu, že jsem poslouchala varovné signály svého těla a vyhledala lékaře včas, vše bylo zachyceno v časném stadiu a vyléčila jsem se. Řada mých vrstevníků by ale nad příznaky, které jsem měla, mávla rukou. To mě vyděsilo a zároveň inspirovalo založit projekt, který bude veřejnost motivovat k péči o zdraví.
S kým jste krušné chvíle a léčbu prožívala? Kdo vám byl největší oporou?
Obrovskou oporou mi byli rodiče a také tehdejší partner, který mi následně pomáhal i se založením Loono. Náš vztah byl tenkrát čerstvý, ale řekla bych, že ho to, čím jsme si museli projít, jen utužilo. A pak také kamarádi a spolužáci ze školy, kteří mi mimo jiné poskytovali zápisky ze zameškaných hodin ve škole.
Příchod miminka je velkým životním zlomem. Uvidím, co přijde a co mi tato nová životní etapa přinese…
Cítila jste, že kdybyste byla třeba lépe edukovaná o prevenci, mohlo to všechno dopadnout jinak?
Naopak, já udělala všechno správně. Od dětství jsem pravidelně sportovala, zdravě jedla a hodně spala. Ani v primární prevenci vzniku rakoviny tak nešlo mnoho udělat. Některé nádory zkrátka vzniknou bez vazby na životní styl. Proto je tak důležité chodit na preventivní prohlídky (sekundární prevence), aby se nádor odhalil včas, a to já jsem chodila vždy pravidelně. Dokonce jsem na ní byla tři měsíce předtím, než jsem začala cítit, že s mým tělem není něco v pořádku.
Navíc i díky tomu, že jsem studovala medicínu, jsem dokázala zbystřit i u tak zdánlivě nespecifických věcí, jako je zvýšená únava nebo poruchy menstruačního cyklu. Ale při rozhovoru se svými vrstevníky jsem zjistila, že by nikdo z nich obdobnou situaci jako já neřešil. Příznaky by přikládali stresu nebo hormonálním změnám a k lékaři by nešli. Proto jsem se rozhodla založit Loono...
Proč je podle vás prevence tak důležitá, se tedy nemá smysl ptát. Vedete si nějaké průzkumy, jaká cílová skupina prevenci dodržuje?
Statistiky návštěvnosti preventivních a screeningových programů sleduje ÚZIS a jiné instituce a my na ně pravidelně reagujeme a podle toho uzpůsobujeme i osvětové kampaně. Například na mamografické kontroly chodí pouze 60 % žen, na screening rakoviny tlustého střeva a konečníku pak jen 25 % cílové populace.
Kromě fyzického zdraví se Loono zaměřuje i na to psychické. Není tajemstvím, že rapidně narostl počet dětí a dospívajících s psychickými problémy, depresemi, úzkostmi…
Právě kvůli bohužel stále rozšířenému názoru, že by se nemělo o duševních problémech mluvit nahlas, je edukace v tomto směru klíčová. Duševní zdraví je tak tabu, přestože je důležitou součástí našeho celkového zdraví. Nitro může onemocnět stejně snadno, jako může vzniknout rakovina nebo infarkt. Proto potřebuje stejnou pozornost jako naše tělo.
Dokud se nebude o duševních problémech otevřeně mluvit, budou si ti, kteří s nimi zrovna zápolí, připadat opuštění. Jeden ze čtyř lidí se za svůj život setká s panickou atakou. Syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech. Odhadem 700 tisíc lidí v Česku trpí depresí nebo bipolární poruchou, odbornou péči vyhledá ale jen zlomek z nich, protože se často za příznaky stydí, nechtějí o nich s nikým mluvit. Bojí se, že jsou blázni a že je zavřou do ústavu. Přitom se jim v naprosté většině případů po návštěvě odborníka uleví, zjistí, že mají úplně běžnou diagnózu, se kterou se potýká mnoho lidí, a že je možné ji do určité míry léčit.
Nitro může onemocnět stejně snadno, jako může vzniknout rakovina nebo infarkt…
Pořádáte i besedy ve školách na toto téma. Jak byste chtěli docílit, aby se co nejvíc dotkly žáků a studentů? Nepanuje názor, že o svých niterných problémech se nemluví nahlas?
Během našich workshopů na školách nenutíme přítomné, aby nám o svých případech přede všemi povídali. Přibližujeme, jak se duševní onemocnění projevují a co dělat, pokud se u nich nebo u někoho v jejich okolí objeví. Poradíme, na jakého odborníka se obrátit a jak jim účinně předcházet. Nemálokdy se nám ale stane, že po workshopu žáci přijdou a svěří se s věcmi, které neřekli rodičům, učitelce či školnímu psychologovi. I proto jsou naši školitelé trénováni na krizovou intervenci.
Stejně tak máme zprávy od lidí, kterým to, že dostáváme tyto problémy do širšího povědomí, dodalo odvahu říci si o pomoc. Získali pocit, že v tom nejsou sami. Lidé trpící duševním onemocněním si totiž velmi často připadají tak, že by měli umět své problémy zvládnout sami, což je velký omyl.
V rámci našich aktivit se ale obracíme také na rodinu a blízké člověka trpícího duševním onemocněním. Radíme jim, jak s takovým člověkem mluvit, aby mu komunikace s námi ještě více nepřitížila. Je totiž velmi důležité pochopit, co blízký prožívá, být empatický, naslouchat a nesnažit se vše vyřešit hned teď a tady. Duševní onemocnění není chřipka.
V rámci workshopu Dole dobrý edukujete zejména mladé dívky a ženy o prevenci gynekologických prohlídek, formách antikoncepce a včasném rozpoznání sexuálně přenosných nemocí. Zúčastňují se workshopů třeba i maminky se svými dcerami?
To se většinou nestává. Máme totiž jinak pojaté workshopy na školách, které se zaměřují na studenty, a workshopy ve firmách cílící na dospělé publikum. Co se týče reprodukčního zdraví, relevantní témata se v průběhu života mění. Během workshopu na školách informujeme studenty (nejen ženy, ale také muže), jak předcházet sexuálně přenosným onemocněním a včas je rozpoznat, povídáme si o různých formách antikoncepce a správné technice jejího užívání a zabýváme se také intimní hygienou a preventivními prohlídkami.
V rámci workshopů pro firmy máme toto téma rozdělené na mužské a ženské zdraví. Workshopy o ženském zdraví jsou o tématech, jako je neplodnost, rakovina děložního čípku, a také tabuizovaných problémech, jako jsou například únik moči nebo sexuálně přenosná onemocnění. Ta se řeší také během workshopu o mužském zdraví, ve kterém hovoříme také o potížích s prostatou, samovyšetření varlat, neplodnosti u mužů nebo o poruchách erekce. Podle studie National Library of Medicine bylo zjištěno, že fyzická aktivita, i když trvá pouhých 11 minut denně, může předejít až jednomu z deseti předčasných úmrtí. Jednat se může o svižnou chůzi, jízdu na kole, tanec, i o některé domácí práce. To není nedosažitelné... Přesně tak, a zároveň je důležitá i pestrost. Zdravý pohyb má 4 pilíře – flexibilitu, stabilitu, kardio a silový trénink. To vše proto, abychom byli schopni fungovat do vysokého věku. I já se proto snažím sportovat v rámci těchto pilířů a budovat tak všestrannost. Zároveň teď procházím certifikací na trenéra ZTV, abych dokázala poradit v pohybu i svým pacientům.
být tu pro svou rodinu a blízké co nejdelší čas ve zdraví je tím největším darem. A to stejné si já plánuji pro svoji holčičku...
Prozradíte, co osobně baví v rámci sportu vás?
Ráda jezdím na kole, ať už silničním, nebo horském, cvičím studiové lekce ve fitness centru či jógu nebo rehabilitační cvičení. Mojí největší vášní je ale surfování, kterým trávím prakticky každou dovolenou, až na svatební cestu v základním táboře Everestu. (směje se) Pohyb pak doplňuji pravidelným saunováním a masážemi, které podpoří regeneraci. Chodím preventivně i na fyzioterapii.
Loono má k dnešnímu dni „na triku“ 90 zachráněných životů. Jaký je to pocit?
Už je to dokonce přes 90 lidí, dalších více než 70 si našlo díky naší aplikaci Preventivka zhoubný nádor. Jedná se však pouze o ty, kteří nám dali zpětnou vazbu. Věřím tedy, že ve skutečnosti je těch zachráněných životů ještě mnohem více. Stovky tisíc lidí jsme motivovali k pravidelným preventivním prohlídkám nebo k zdravému životnímu stylu (například zanechání kouření), což mohlo také přispět k tomu, že žijí ve zdraví.
Samozřejmě že je to skvělý pocit. Když jsem Loono zakládala, říkala jsem si, že i kdybych měla pomoci jen jednomu jedinému člověku, mělo by to smysl. Každý den dostáváme navíc zprávy s pozitivní zpětnou vazbou na workshopy, sociální sítě a naše další edukační aktivity, že lidem dodávají odvahu začít se svým životním stylem něco dělat. Každý den mám radost z toho, že mohu dělat práci, která má smysl.
Máte k dobru nějaký konkrétní případ zachráněného života?
Poměrně často se k nám dostávají příběhy, kde sehraje důležitou roli rodinný příslušník nebo blízký. Třeba příběh mladého kluka, kterému objevila nádor jeho přítelkyně. Zrovna se vrátila z našeho workshopu a řekla mu, ať si stáhne kalhoty. Prohmatala mu varlata a něco se jí nezdálo. Pamatuji si také na jednu babičku, kterou vnučka naučila samovyšetření prsu. Díky tomu si našla už poměrně velký nádor, šla na operaci a mohla dál žít.
Inspirativní příběhy mají také ambasadoři naší mobilní aplikace Preventivka. Stali se jimi lidé, kterým vážná nemoc změnila pohled na prevenci nebo jim preventivní prohlídky a samovyšetření zachránily život. Prošli si například rakovinou varlat, prsu nebo děložního čípku, chronickou leukemií nebo mozkovou mrtvicí ve 13 letech. Tyto příběhy si mohou zájemci přečíst na našich webových stránkách. Každý příběh je jedinečný. Tady by to bylo příliš na dlouho a nerada bych někoho vynechala.
Co byste v rámci osvěty doporučila maminkám a jejich dětem?
Aby se pro ně jejich zdraví stalo prioritou, pravidelně chodily na preventivní prohlídky a screeningové programy, pečovaly o své duševní zdraví a dodržovaly zásady zdravého životního stylu. My jim s tím v Loono budeme i nadále velmi rádi pomáhat, takže stačí sledovat naše kanály. Mnoho informací najdou na našich webovkách, sociálních sítích nebo v již zmiňované aplikaci Preventivka, která ohlídá termíny preventivních prohlídek, samovyšetření i očkování a nabízí mnoho důležitých informací o zdraví na jednom místě.
Zároveň je důležité naslouchat vlastnímu tělu a vše řešit včas. Lepší je přijít desetkrát, řekněme, zbytečně než jednou pozdě. A k tomu vést i svoje děti. Je třeba dát si pozor i na dezinformace, kterých je na internetu plno a bude jich přibývat. Vyhledávat ověřené zdroje informací, a když si nebudou maminky jisté, ať se poradí s lékařem. To vše proto, že být tu pro svou rodinu a blízké co nejdelší čas ve zdraví je tím největším darem. A to stejné si já plánuji pro svoji holčičku...