[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dvouletá dcera mé kamarádky se dívá na televizi snad pořád. Kdykoli k nim přijdu na návštěvu, je televize puštěná a malá Klárka před ní sedí a sleduje apaticky vše, co se tam odehrává. Televize je u nich doma taková kulisa, prostě něco, co je součást jejich života,“ vypráví Dominika (31) z Kladna. Bohužel, Klárka není jediné dítě, které tráví podobným způsobem každý den. A správné to podle odborníků rozhodně není. Statistiky uvádějí, že české děti školou povinné asi 25 hodin týdně před obrazovkou, tedy více než 3,5 hodiny denně.
Mladší děti se pak dívají zhruba „jen“ hodinu a padesát minut. Že to není tak strašné? Ale ano, je. A pokud pouštíte televizi svému ročnímu dítěti nebo dvouletému batoleti, zaděláváte mu tím na hromadu problémů v budoucnu - na poruchy řeči, obezitu, problémy se žlázami s vnitřní sekrecí a u holčiček dokonce na předčasný nástup puberty. Někteří vědci zjistili, že sledování televize může mít vliv i na Alzheimerovu chorobu, vysoký cholesterol či cukrovku 2. typu a další nemoci vyššího věku.
Kromě výše uvedeného i proto, že tak malé dítě, kterému jsou dva či tři roky, ještě vůbec nechápe některé akce, které v televizním programu běží. Podle odborníků děti až do šesti let nejsou schopny pochytit význam určité akce jako celku a zapamatovat si tutéž postavu z předchozích scén v tomtéž filmu. Takže i když máte pocit, že se vaše dítě pozorně dívá a rozhodně to, co sleduje, chápe, mýlíte se. A to, že děti stále méně mluví s rodiči, je alarmující. Ještě před třiceti lety se poruchy řeči týkaly „jen“ 4 % dětí v předškolním věku, na konci 90. let minulého století pak procento stouplo na 25 %! Zajímavé na tom je, že „postiženy“ jsou stejně děti rodičů vysokoškoláků i děti dělníků.
Kde je příčina? Podle logopedů je na vině neustále se zvyšující mlčení mezi dětmi a rodiči a především pak sledování televize. „Děti méně čtou, méně si povídají. Časté sledování televize přispívá také k tloustnutí, protože málokdo dokáže u televizoru odpočívat a přitom nic neuždibovat. Jenže z jednoho kousku je nakonec celá miska. A přibírat mohou i malé děti, zvláště když mají sklon k nadváze. Pokud je to nutné, dejte na talíř raději ovoce nebo zeleninu a nedovolte svým ratolestem chodit si neustále přidávat,“ radí psycholožka Tereza Beníšková. Na děti má bohužel vliv televize i z důvodu narůstajícího násilí.
Analýza příčin, které vedly děti (ano, děti) k zabíjení, často ukazuje, že společným jmenovatelem bylo excesivní sledování televize od útlého věku, mnoho hodin týdně strávených hraním počítačových her s tematikou zabíjení a rodiče, kteří o své děti moc velký zájem neměli.
Ale abychom neházeli na tuhle „nekalou“ bedýnku jen samou špínu. Samozřejmě že není tak docela špatná - umí i jiné věci než ničit dětskou fantazii nebo vychovávat zločince. Například takové televizní pohádky - je v nich kus naší tradice, kterou spolu sdílíme. „Navíc se v pohádkách mluví hezkou češtinou a pomáhají rodičům děti vychovávat, vštěpují jim morální normy a je v nich spousta moudrosti, a často zaujmou i dospělé,“ tvrdí Tereza Beníšková. A pohádky rozhodně nejsou černobílé, jak se někdy uvádí - dobro sice nakonec vyhraje a zlo je potrestáno, ale nejde to samo od sebe. Pohádkoví hrdinové musí překonávat překážky, musí být vytrvalí a odvážní - a to rozhodně špatný vzor není.
U televize prostě záleží na tom, jak často ji děti sledují a co sledují. I pro „koukání se na telku“ by měla platit určitá pravidla. „Cesta není v absolutním zákazu, ale v tom, že dětem věnujete více času. Prohlubujte jejich fantazii četbou, protože jinak ztratí schopnost vytvářet si vlastní obrazy a představy. A pokud se na něco dívají, povídejte si s nimi o tom, co viděly. Zkuste si udělat ,inventuru‘ vašich televizních zvyků - díváte se na vybrané, nebo náhodně puštěné pořady? A jak často? Díváte se někdy na televizi spolu s dítětem? Ne? Tak to zkuste a mluvte s ním o tom, co jste viděli,“ radí dětská psycholožka Beníšková. Střídejte také činnosti - pokud dítě odeženete od televize, určitě není dobré, aby bylo vykázáno k počítači nebo nějaké jiné blikající bedýnce. Naopak, oblékněte se a běžte ven, vymyslete nějakou hru, která bude bavit celou rodinu, nejen tříleté dítě.
Maminčin odborník Mgr. Tereza Beníšková psycholožka, pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Kadani, zaměřuje se na diagnostiku dětí a dospělých