[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„To se srovná,“ mávla rukou moje známá Katka nad zploštělou hlavičkou svého miminka a mě v tu chvíli svrběl jazyk. Říct, nebo neříct, že se to vůbec srovnat nemusí? Jasně, nevyžádané rady nesnášíme všichni a mě se v tu chvíli nikdo o radu neprosil. Přesto jsem jí tehdy se vší laskavostí doporučila návštěvu fyzioterapeuta, stejně jako to podle jejích pozdějších slov udělal její pediatr. Nakonec se k němu rozhodla jít, jenže tím, že bylo už miminko větší, nešlo vše tak snadno. Čas je totiž v tomto případě velmi důležitý a jednoduše „hraje proti nám“.
Čeho bychom si tedy měli všímat a co nebrat na lehkou váhu, je stáčení hlavičky k jedné straně neboli predilekce. Tu přitom můžeme vysledovat my rodiče ještě dřív než odborníci. „Predilekce se týká čistě ležících miminek v prvních týdnech života, kdy jsou odkázána na naše polohování a manipulaci. Dítě neotáčí hlavičku, respektive drží hlavičku otočenou k jedné straně a k té druhé se otáčí v menším poměru. Měkké lebeční kosti miminka pak vlivem soustavného tlaku o podložku velmi snadno mění tvar. Rodiče mohou pozorovat, že hlavička dítěte není ve vláskách symetricky kulatá a záhlaví je oploštěné. Je-li vada vážnější, na jedné straně čela se může rýsovat ‚růžek‘ a jedna strana tvářičky je viditelně kratší – prostor mezi nosem a uchem se zúžil,“ popisuje hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.
Dětská hlavička roste nejrychleji mezi čtyřmi a devíti měsíci věku dítěte. V tomto období udělá největší skok. Pak růst zpomalí a ve třech letech má dítě lebeční kosti mozkové části téměř stejně velké jako dospělák. Dál se poměrově více zvětšuje už jen obličejová část lebky.
„Pokud rodič odchytne vadu v otáčení hlavičky mezi šestým a osmým týdnem věku miminka, pravděpodobně ji půjde dobře rozcvičit. I třítýdenního novorozence můžeme lépe polohovat při spinkání, nošení, kojení, můžeme s ním cvičit na míči nebo vaničkovat. Důležité je začít co nejdříve. Zploštělá hlavička totiž není jen estetickým problémem, jak se často v internetových diskusích maminky ujišťují. Jde především o znamení, že je chybně nastaveno řízení v centrálním nervovém systému, mozek si fixuje špatné pohybové vzorce a celý psychomotorický vývoj se stáčí nevhodným směrem,“ upozorňuje Iva Bílková s tím, že v důsledku se u dítěte můžou později projevit vadné držení těla, skolióza, chybné tvarování nosných kloubů dolních končetin, bolesti hlavy a další vývojové vady.
Podle zkušeností specialistky by proto měla být kontrola na fyzioterapii v prvních týdnech života stejně samozřejmá jako návštěvy poradny u dětského lékaře. „Pediatři jsou výborní na odhalení šelestu na srdci, vyznají se v dětských nemocech a očkováních, ale vady pohybového aparátu mají někteří tendenci zlehčovat. Predilekci hlavičky buď přehlédnou, nebo jí nepřikládají takovou důležitost," poukazuje Iva Bílková. K fyzioterapeutovi se podle jejích slov dostane jen zlomek dětí, které mají tendenci ke špatnému psychomotorickému vývoji.
„Na dětskou neurologii nebo na dětskou fyzioterapii pediatři obvykle odesílají jen miminka, u nichž vidí už opravdu vážnější vady ve vývoji. Rodiče, kteří k nám přicházejí pozdě, jsou pak nešťastní, že to nechali být. Uvěřili, že ‚se to spraví samo‘, že ‚je dítě jen líné‘ nebo že ‚jde jen o vadu na kráse a šišatou hlavičku zakryjí vlasy‘. Dětský fyzioterapeut dokáže včas odhalit i méně viditelné odchylky, které značí chybný psychomotorický vývoj, a předejít tak větším vadám v pohybovém aparátu," podotýká.
První týdny života jsou pro psychomotorický vývoj miminka zásadní. Všechny odchylky a chyby jsou fixovány častým opakováním a řetězí se do složitějších pohybů, a to včetně stoje, chůze a běhu. Pouze při brzkém odstranění svalových dysbalancí novorozence se může dítě z pohledu fyzioterapie dál vyvíjet správně.
„Vzniklá predilekce sama nezanikne. V detailním hodnocení ji fyzioterapeut vidí i u předškolních dětí, školáků nebo dospělých. Není už ale tolik výrazná, protože dítě je psychicky zdravé a má motivaci překonávat další mety – někam dosáhnout, dojít. Vtočené špičky, které mohou být důsledkem neřešené predilekce, při chůzi pak už nikoho moc netrápí. Dítě má však horší koordinaci a zakopává,“ říká fyzioterapeutka s tím, že kvůli nekvalitnímu řízení z centrální nervové soustavy u něj pohyb vyžaduje větší koncentraci a sílu, těžko se mu dosahuje uspokojivých výsledků ve sportu a ztrácí o pohyb zájem. Spíš patří k těm, kteří ve školním tělocviku zaostávají. „Oprava lehkých pohybových vad, které většinou začínají predilekcí hlavičky u novorozenců, přitom bývá při včasném zachycení snadná a stoprocentní,“ uzavírá fyzioterapeutka.