Vysvědčení: Nechte děti, ať se zhodnotí samy, radí psycholožka. Nesrovnávejte a odsuňte stranou své ambice

ROZHOVOR S PSYCHOLOŽKOU: Vystavit dítě důsledkům je to nejlepší, co můžeme udělat

Mgr. Lucie Šmahelová Černá, dětská psycholožka (psychologie-biofeedback.cz)

Co říct dětem „na cestu”, až si půjdou pro vysvědčení?

Skvěle funguje sebehodnocení. Dítě samo sebe ohodnotí v rozhovoru s námi. A rodič u toho může nastavovat zrcadlo. To se ale hodí ve spoustě situací, třeba i po výkonu ve sportu. Takže bych dítě vyzvala: Co si o známkách myslíš? Jak je hodnotíš ty? Jak to cítíš?

VIDEO: Jak reagovat na špatní vysvědčení?

To se rodiče dozvědí asi něco zajímavého…

Děti toho o sobě prozradí hodně, třeba i řeknou: "Ano, tohle jsem zvoral/a. Mám z toho špatný pocit, málo jsem se učil/a." Nebo také: "Dělal/a jsem pro to všechno, ale paní učitelka pak v rozhodovacím testu nakonec zadala úplně jiné věci, než na jaké jsem se připravoval/a." Dítě by mělo dostat prostor říct, co si myslí.

Nad čím se mohou zamyslet rodiče? Podívejte se na tipy z centra Locika:

Dovedu si lépe představit, že jsme všichni spokojení s jedničkami. Ale co situace, kdy rodič spokojený není, podle něj by výsledky mohly být lepší?

Vždycky bych nechala nejprve hodnotit dítě – zeptat se ho na názor. Navíc čím jsou děti starší, tím spíše se jednoduše uzavřou po nějaké naší nevhodné poznámce a nedostaneme z nich pak už nic. Když máme pocit, že je někde rezerva, můžeme třeba říct: Aha, to je zajímavé, tobě tyhle výsledky stačí? Dítěti třeba trojky stačí, ale my můžeme vyjádřit obavu, že s nimi se na střední školu nedostane. Důležité také je, co za známkou stojí. Nechuť? Malé ambice? Nebo učitel, se kterým je dítě v konfliktu?

Situace, kdy je dítě s horší známkou v pohodě, ale my rodiče ne, jsou však velmi časté. Co radíte k motivaci k lepším výsledkům?

Především bychom měli i my rodiče zjistit, „co to s námi dělá”. Probrat situaci i s partnerem – často to bývá tak, že je jeden z rodičů víc ambiciózní a čeká to samé od dítěte, ale dítě je jiné.

To ale může znít tak, že uznáme, že dítě se snažit nemusí.

Myslím si, že vystavit dítě důsledkům je to nejlepší, co pro něj můžeme udělat. Ať má třeba pět neomluvených hodin, špatnou známku… Dítě samo zjistí, jak je to nepříjemné a kolik negativních situací kvůli tomu musí řešit. Chodí pozdě do školy? Je to nepříjemné. A určitě na tom zapracuje. Než abyste na něj každý den křičela, popoháněla ho a s nervy nadranc mu nakonec pomohla se do školy dopravit včas, dát mu zodpovědnost co nejdříve je nejlepší. Stejně z něj vyroste dospělý člověk, který musí všechno řešit sám.

A tady je ještě pár rad pro děti:

Časopis Maminka

Tak co bude na vysvědčení? Jak si o něm povídat s dětmi