Maminka.czPorod

Vytáčíš mě!

Jana Benešovská 24.  1.  2012
V partnerských vztazích se jen těžko potkají dva lidé, kteří by byli úplně stejní. Odlišnost láká, přitahuje nás a taky – po určitém čase a některé – štve. Jak zacházet ve vztahu s nevyrovnaností, ze které se po nějaké době může vyklubat až nenávist?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Bylo by nesmírně jednoduché, kdybychom si partnery vybírali podle toho, jací jsme sami. Jenže v reálném světě to chodí většinou přesně obráceně: hledáme někoho úplně jiného, protože právě jeho odlišnost je pro nás zajímavá. „Ve vztazích funguje jakási komplementarita, což znamená, že nás vždycky přitahují lidé, kteří jsou trošku odlišní nebo mají vlastnosti, které nám samotným chybějí. Z této odlišnosti pak logicky plynou i jiné zájmy a potřeby,“ vysvětluje psycholožka Alex Doležalová.

Jestli bude vzájemná odlišnost pro partnerský vztah plusem nebo minusem, se podle druhé oslovené odbornice, psycholožky Zuzany Liškové, odvíjí hlavně od toho, o jakou odlišnost se jedná. „Pokud jde o rozdíly v základních osobnostních dimenzích, je dobré vědět, že i přes případnou snahu partnera o změnu nelze očekávat výrazný posun. Proto je dobré rozdílnost přijmout jako něco, co partnerství dodává určitý náboj, chrání ho před stereotypem. Kdo to nezvládne, pro toho je lepší se rozejít,“ říká odbornice.

To platí i pro vztahy s protějšky, které jsou evidentně pro partnerský vztah nevhodné: mají poruchu osobnosti, případně se potýkají se závislostí na alkoholu nebo drogách. „Představa, že negativní vlastnosti budou slábnout nebo že se dotyčný člověk pod vlivem druhého změní, není realistická, a opak bývá většinou pravdou,“ upozorňuje Zuzana Lišková. Nicméně jsou věci, s nimiž se pracovat dá, tedy za předpokladu TOLERANCE na obou stranách.„Pokud jsou dotyční rozumní, lehce pochopí, že když jeden rád tancuje a chodí na diskotéky, musí tomu druhému na oplátku tolerovat zase nějakou jinou ‚neřest‘, třeba že jezdí s kamarády na motorkářské srazy,“ říká Alex Doležalová.

Já už ti sloužit nebudu!

Určitě znáte ve svém okolí aspoň jednoho člověka (častěji možná ženu), který se úplně změnil poté, co si našel nového partnera. Najednou nejenže má jiné vlasy, ale také se jinak chová, nechodí tolik mezi přátele, omezil své zájmy. Někdy se mylně domníváme, že budeme milováni jen v určité formě, a tak se přizpůsobujeme našim protějškům. Co nám ale nedochází, že tím potlačujeme svoji identitu a riskujeme, že budeme žít život někoho jiného, ne náš vlastní. Přitom kouzlo lásky je právě v tom, že jsme milováni takoví, jací doopravdy jsme. Když s každou novou láskou zapomeneme na celý svůj dosavadní život, není divu, že po určité době vypluje na povrch právě ona nevyrovnanost: partner jezdí o víkendech na motorky, zatímco vy na něj doma čekáte a nemáte nic, co byste si užili. „Logicky v takto nevyrovnaném vztahu pak ten, který nemá svou „neřest“, strádá a má pocit, že jeho partner se o něj třeba nezajímá nebo že ho nemá dostatečně rád,“ říká Alex Doležalová.

Chyba není v partnerovi, ale častěji v nás samotných. Nejde jen o to, že v novém partnerském vztahu potlačujeme své přirozené já, ale také o přetvářku, která je přirozenou součástí tohoto procesu. Řekněme například, že už po pár týdnech společného soužití objevíte věci, které vám na partnerovi vadí – ať už rozházené ponožky, nebo fakt, že po nocích vypisuje SMS kolegyním z práce. Kolik z nás v ten moment spolkne výčitku a tváří se, že nám to vlastně vůbec nevadí, protože nechceme být za hysterku, žárlivku a já nevím co ještě?„Záleží na každém z nás, jaký partnerský vztah si vytvoříme. Já jsem toho názoru, že takové věci je třeba partnerovi říct. Pokud se k tomu ale někdo nemá, nemůže se pak po sejmutí růžových brýlí divit, že partner si ponožky uklízet odmítá, když si zvykl na uklízecí servis,“ říká Alex Doležalová.

Vzpomeňte na generaci našich matek, které svým chováním vytvořily mužům takřka dokonalý servis. Jak se asi budou tvářit naši otcové, když jim jejich ženy po dvaceti letech řeknou, že už jim ten chleba k snídani prostě neukrojí nebo že prádlo si do pračky budou muset hodit sami? Jak dlouho vydrží ženám jejich odhodlání změnit po x letech zajetý stereotyp a jak dlouho bude mužům trvat než prásknou dveřmi?

Proboha, vypni to rádio!

Psycholožka Zuzana Lišková ve své praxi zrovna nedávno řešila případ, který je přesnou ukázkou toho, jak „maličkosti“ postupně přerůstají ve velké problémy, a někdy dokonce až v nenávist. Jeden z jejích klientů žil delší dobu sám a aby měl společnost, zvykl si každé ráno pustit rádio a vypnout ho až pozdě večer. V počátku nového vztahu respektoval přání partnerky a rádio vypínal, aby si mohli třeba u snídaně povídat. Postupně se však začal vracet ke svému starému zvyku, což partnerka nesla velmi nelibě. Rádio mu vypínala, on ho vzápětí zase zapínal.

Postupně spolu přestali mluvit, žena ho odmítala, takže on se odstěhoval do obývacího pokoje, kde dlouho do noci sledoval televizi, a tím ji rušil. Žena si postěžovala kolegovi v práci a – jak to tak bývá – původně přátelský vztah zanedlouho přerostl v intimní. „Pokud vám na partnerově chování vadí něco, co je v jeho silách změnit, včas s ním o tom promluvte. Snažte se nevyčítat, ale mluvit o svých pocitech, které ve vás daná situace vzbuzuje,“ doporučuje Zuzana Lišková. Například ženě v daném případě nejvíc vadil pocit, že pro muže je mnohem důležitější dopravní situace v hlavním městě, přestože se tam rozhodně nechystal, než to, že jí šéf navrhl změnu pracovního zařazení. Manžel jí zase podle psycholožky mohl naznačit, že má ve zvyku detailně líčit, co měla její neoblíbená kolegyně na sobě, zatímco on mezitím přijde o zprávu, jak dopadl pro něj důležitý fotbalový zápas.

ČTĚTE TAKÉ: Život s velkými prsy není tak růžový!

„Pak by mělo nastat vyjednávání, které by mělo sladit oprávněné požadavky obou. V našem případě manželka avizuje důležité sdělení, naopak manžel okamžitě poté, co zazněl výsledek zápasu, rádio vypne,“ dodává psycholožka. Každé společné soužití v sobě musí nést nějaká pravidla, která si však tvoříte vy sami. Pojmenujte si nahlas, co potřebujete jako pomoc od sebe navzájem, co očekáváte od druhého, co vás vytáčí, co byste rádi změnili. Je to možná obehrané klišé, ale v tomto případě platí stoprocentně: jaké si to uděláte, takové to máte.

Když on mě neposlouchá!

„Když vidím, jak můj muž tráví denně několik hodin u počítače, dovádí mě to k šílenství. Obvykle se vymlouvá, že pracuje, ale já vím, že často hraje své oblíbené hry. Každý pokus o debatu na toto téma končí tím, že se rozčiluje, že zase něco mám, že vyčítám, přitom sám mi vyčte, že třeba nemám někde uklizeno a podobně,“ stěžuje si v jedné internetové diskusi Barbora. V partnerských vztazích je to obyčejně tak, že pokud soužití funguje, oba z dvojice vykonávají své povinnosti a dodržují nastavená pravidla. Jakmile však začne něco skřípat, vadí potom i maličkosti typu, že se někdo křivě podíval, usíná u televize nebo sedí u počítače o něco déle než obvykle.

„Vždy je problém, když od vztahu něco chce jenom jeden z partnerů. A nutno podotknout, že jsou to většinou ženy, které chtějí partnerům neustále něco zakazovat, upravovat jejich chování nebo je omezovat, často právě nejrůznějšími výčitkami,“říká Alex Doležalová a dodává:„Pokud je muž spokojen s tím, že je pořád na počítači a není ochoten bavit se o kompromisech, můžeme se rozkrájet, ale k debatě ho nepřesvědčíme. Pak je třeba najít si jinou zálibu a počkat na vhodnější příležitosti nebo jiného muže.“ Psycholožka Zuzana Lišková je toho názoru, že při střetu s projevem nežádoucí partnerovy vlastnosti nebo chování pomáhá vybavit si žádoucí plus a uvědomit si, co vás spojuje a proč stojí za to vztah nevzdávat. Nebo je to jinak? Přemýšlejte!

Jedna moje kamarádka si doma s partnerem založili knihu přání a stížností. Protože její partner není zrovna výřečný typ, dohodli se, že si nepříjemné věci budou psát. Sešit s pevnými deskami mají u dveří pod společnou fotografií a když někomu něco vadí, zkrátka to tam zapíše. Druhý si pak jeho „stížnost“ přečte a záleží na něm, jak se k ní postaví. Pokud vám doma drhne komunikace, není špatné to vyzkoušet.

Témata: Těhotenství, Děti, Porod, Novorozenec, Předškolák, Školák, Chování a vztahy, Kojenec, Batole, Časopis Moje psychologie, Život někoho, Fotbalový zápas, Přátelský vztah, Velký prs, Motorka, Dokonalý servis