[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Většina fyziologických těhotenství trvá zpravidla od 37 do 42 týdnů. K vyvolávání porodu (indukci) se lékaři uchylují v případě, že další pokračování těhotenství zvyšuje riziko poškození plodu nebo zdraví maminky. V posledních letech přibývá žen, které chtějí rodit přirozeně a vyvolávání porodu si nepřejí. Nejen čeští lékaři se shodují, že by nastávající matka měla porodit do ukončeného 42. týdne. Po tomto termínu stoupá podle odborníků riziko ohrožení plodu – může totiž hrozit jeho úmrtí v děloze.
VIDEO: Podcast Maminka: Jak probíhá operativní porod?
Jaké jsou ty nejčastější důvody, proč se porod vyvolává? Například přenášení, cukrovka, odtok plodové vody, poruchy růstu plodu, dvojčata či konec pánevní.
„V těchto případech se snažíme maminku přesvědčit, aby indukci podstoupila,“ vysvětluje Dagmar Zemanová, vedoucí lékařka liberecké porodnice a dodává, že další variantou je takzvaný programový porod, kdy si nastávající maminka přeje termínově ukončit těhotenství. „Pokud k tomu nemá závažný důvod, například vzdálené bydliště, možnost přítomnosti překladatele, odjezd partnera na dlouhou pracovní cestu a podobně, snažíme se mu vyhnout,“ dodává lékařka.
I dula Renata Loudová potvrzuje, že vyvolávání porodu je v kompetenci lékařů.
„I když je zajímavé, že se setkávám s poměrně velkým množstvím těhotných, u kterých je termín podle ultrazvuku stanovený i o týden dříve než podle menstruace či nastávající maminkou udávaného data početí,“ upozorňuje dula. S tím má zkušenosti i jednatřicetiletá Karolína z Prahy. „Lékaři mi už tři dny po termínu ‚vyhrožovali‘ vyvoláním. Naštěstí jsem pak porodila přirozeně den před. Miminko bylo tak akorát velké a nepřišlo mi, že bych přenášela. Asi špatně vypočítali termín,“ postěžovala si maminka.
Stáří těhotenství se přitom podle lékařky Dagmar Zemanové stanovuje nejpřesněji ultrazvukem na konci 1. trimestru. „Všechny plody jsou stejně velké a moc se nehýbají, a tudíž se dobře měří. Podle menstruace a početí je výpočet nepřesný, což může být dáno růzností délky cyklu žen a u dne početí může být nepřesnost dána odloženým oplodněním vajíčka, podle toho, kdy a kde se spermie a vajíčko potkají.“
Pokud mají některé maminky z vyvolávání obavy, mohou z toho být vystresované týdny dopředu. „Takový stres není dobrý a přijde mi to škoda. Nedávno mi jedna žena říkala, že žije již přes dva měsíce v obavách – nejdříve se bála kvůli zvýšenému riziku předčasného porodu a v tu dobu již byla pár dní po termínu a měla zase obavu z vyvolávání. A pokud je ve stresu, může se počátek porodu blokovat,“ upozorňuje na problém dula. Vyvolávaný porod také může podle terapeutky Ivety Havlové způsobit pozdější psychické následky. Alespoň tak to vnímá ona ze své praxe.
„S klienty pracuji, mimo jiné i hloubkovými metodami, které skrz buněčnou paměť ukazují zdrojové zážitky našich dnešních potíží. A tak, dlouho předtím, než jsem problematiku porodů začala studovat, jsem u klientů pozorovala souvislost mezi různými obtížemi ve vztazích a denním životě, a porodem,“ popisuje Iveta Havlová. U vyvolávaných porodů to jsou podle ní různá přesvědčení a doprovodné tělesné energetické vzorce. „Například nemožnost plánovat, mít život pod kontrolou. Odevzdaný pocit ‚musím‘. Nechuť dělat věci, oddalování. Zároveň pak překotnost, pocit, že jsem na vše sám, že nejsem podporován. Únava i u běžné životní zátěže,“ vyjmenovává terapeutka a lektorka vnitřní transformace s tím, že i tyto hluboko uložené vzorce lze přepsat metodou limbických přepisů.
Podle vedoucí lékařky liberecké porodnice Dagmar Zemanové nelze přesně prokázat souvislost mezi vyvoláváním porodu a psychickými následky u dítěte. „Opět zdůrazňuji, že vyvolávání má nějaký důvod a provádíme ho, když by mohlo být dítě či matka v ohrožení při pokračování těhotenství. Důvody jako nedostatečná funkce placenty, cukrovka, mimo jiné ovlivňují vývoj nervové soustavy, a tudíž i následný psychický vývoj dítěte. Pak je otázka, co ho ovlivní více, jestli ponechat ho v nepříznivém prostředí v děloze nebo volit vyvolávaný porod,“ vysvětluje lékařka.
Co se týče bolesti, srovnání má devětatřicetiletá Lucie z Loděnice, která má tři děti a každé porodila jiným způsobem – císařským řezem, vyvolávaným porodem a přirozeně. „Kdybych měla porovnat přirozený a vyvolaný porod: Při přirozeném porodu se tělo na bolest připraví, porod začne postupně a tělo je na ni předpřipravené, bolest začíná a postupně se zvětšuje, takže je v té bolesti nějaký rytmus,“ popsala maminka tří synů. Lucie tvrdí, že vyvolaný porod je bolest, na kterou tělo není ještě připravené a tím pádem s tou bolestí bojuje. „Bolesti jsou delší, hůř se zvládají a hlavně přijdou najednou se vší vervou. Hlavně u vyvolávaného porodu mohou nastat falešné kontrakce, tzn. přicházejí jedna za druhou, ale nic se neděje, a to je pak pro rodičku šílená situace,“ dodává svoje zkušenosti.
To potvrzuje i MUDr. Dagmar Zemanová. „Z tohoto důvodu by vyvolávání vždy mělo mít důvod, být správně načasováno a měla by být zvolena správná metoda. Určitě bych všem nastávajícím maminkám doporučila vyzkoušet nejprve mechanickou metodu, např. Hamiltonův manévr, kdy je nástup porodu přirozenější. U hormonálně vyvolávaného porodu lze pak volit z několika metod, jak bolest zmírnit. Nejúčinnější je epidurální analgezie,“ doporučuje na závěr lékařka.