[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Většina příčin neplodnosti bývá skrytá a dlouhé roky o nich nemusíte mít sebemenší tušení. Pak si jednoho dne naplánujete, že začnete „pracovat“ na potomkovi, a automaticky předpokládáte, že to bude hned. A pak jste hodně překvapená, že měsíce ubíhají jeden za druhým a početí se nedaří.
V některých případech, například pokud trpíte silnými menstruačními bolestmi, máte nepravidelný cyklus, léčíte se s nějakou chronickou nemocí nebo vám úplně správně nefunguje štítná žláza, existuje určitý předpoklad, že otěhotnění nemusí být úplně snadné a rychlé.
Většinou na sobě ale nepoznáte, že budete možná patřit do skupiny „neplodných“, dokud nezačnete svůj problém s otěhotněním řešit s lékařem a nepodstoupíte potřebná vyšetření. Taktéž mužská neplodnost se nedá zjistit jinak než laboratorním rozborem spermatu. Takže pokud se miminko nedaří, je na místě popřemýšlet o těchto možných příčinách. A myslete na to, že čím déle těhotenství odkládáte, tím nižší šance máte. S vyšším věkem totiž úměrně klesá množství i kvalita vašich vajíček!
Dříve, než začnete řešit potíže s početím s lékaři, zvažte, zda není ještě příliš brzy na zbytečné obavy. Možná máte už po čtvrt roce pocit, že se snažíte nekonečně dlouho, přitom se opravdu jen zlomku šťastlivců povede počít během prvních dvou či tří měsíců.
Podle lékařských výzkumů se přibližně 80 procentům párů podaří otěhotnět během šesti měsíců snažení, až 90 procent párů je úspěšných po 12 měsících. To ovšem jen za předpokladu, že máte „plánovaný“ a dobře načasovaný, pravidelný pohlavní styk.
Kdy je tedy na čase navštívit lékaře? Pokud jste mladší než 35 let, vydejte se za ním nejdříve po roce neúspěšné snahy o početí, jestliže je vám již více než 35 let, doporučuje se konzultovat problém s lékařem a podstoupit alespoň základní testy po půl roce.
Početí dítěte vyžaduje spermii a vajíčko. A k tomu, aby bylo v těle k dispozici kvalitní vajíčko, tedy zárodečná buňka, je třeba, aby docházelo k ovulaci. Pokud neovulujete, pak zkrátka neotěhotníte (jako ovulace se označuje okamžik, kdy dojde k uvolnění zralého vajíčka z vaječníku, vajíčko začne sestupovat vejcovodem k děloze pomocí pohybů řasinek výstelky vejcovodu, a pokud se během své cesty setká se spermií, dojde k jejich splynutí a oplodnění vajíčka).
Chybějící ovulace (tzv. anovulace) je jedním z nejčastějších důvodů ženské neplodnosti a tento stav může vyvolat celá řada příčin (mj. může být na vině nadváha nebo naopak podváha, dysfunkce štítné žlázy, dlouhodobý nadměrný stres, hormonální nerovnováha nebo primární nedostatečnost vaječníků). Většina žen, které mají problém s ovulací, trpí nepravidelným menstruačním cyklem, ovšem pozor, i když máte cyklus spolehlivý jako hodinky, v žádném případě to nezaručuje, že dochází každý měsíc k ovulaci. Pokud máte menstruaci nepravidelnou, obraťte se na lékaře co nejdříve.
Syndrom polycystických vaječníků neboli PCOS je poměrně častou endokrinní poruchou u žen v plodném věku a může být velkou překážkou úspěšného otěhotnění (potíže může způsobovat i v těhotenství, například hrozí vyšší riziko spontánního potratu), jelikož způsobuje anovulační cykly (u ženy nedochází k ovulaci, tedy uvolnění vajíčka). Podle lékařských statistik trpí až 75 procent pacientek s PCOS syndromem neplodností (v Evropě postihuje údajně 6 až 8 procent žen v plodném věku).
Podstatou této poruchy je nerovnováha v produkci mužských a ženských pohlavních hormonů a hlavní příčinou chybění ovulace je nadměrná stimulace vaječníků hypofyzárním (produkovaným hypofýzou – podvěskem mozkovým) luteinizačním hormonem (LH). Ten vede ke stimulaci buněk produkujících mužské pohlavní hormony a výsledkem je ve finále již zmíněná nerovnováha mezi mužskými a ženskými pohlavními hormony. Navíc mají ženy s PCOS zpravidla zvýšenou hladinu inzulínu v krvi, tudíž v průběhu života onemocní častěji cukrovkou 2. typu a také poruchami oběhového systému v důsledku aterosklerózy (kornatění tepen), více se u nich rovněž objevují kožní poruchy a pigmentace kůže.
Nepravidelná nebo chybějící ovulace představuje zhruba 30 % případů problémů s plodností. Dalším závažným důvodem, proč miminko nepřichází, bývají také neprůchodné vejcovody.
Neprůchodnost vejcovodů (která brání setkání a splynutí spermie a vajíčka) vzniká nejčastěji jako následek srůstů po předchozích operacích nebo prodělaného zánětu v malé pánvi či děložních přívěsků, takzvaných adnex. Podle toho, jak zánět probíhal a zda jen na jedné, nebo na obou stranách, může být neprůchodný pouze jeden, nebo také oba dva vejcovody. Jak zjistíte, že je vše v pořádku? Stav vejcovodů se zjistí buď laparoskopickou operací nebo méně invazivní metodou, kdy se pomocí kanyly pouští do dutiny děložní oxid uhličitý. Lékař pak pomocí fonendoskopu přiloženého na břišní stěnu hodností, zda oxid prochází vejcovody až k vaječníkům. Modernější metodou, jak ověřit průchodnost, je tzv. hysterosalpingografie. Při té lékař aplikuje do děložní dutiny kontrastní látku a její průchod vejcovody se snímkuje pomocí rentgenu. Hlavní výhodou této metody je možnost hodnotit zároveň jak vejcovody, tak i dělohu.
Odhaduje se, že touto autoimunitní chorobou trpí až 30 % žen v plodném věku, přičemž zhruba polovina z nich má kvůli své nemoci potíže s otěhotněním. Jde o onemocnění, při kterém se částečky děložní výstelky (endometria) nacházejí mimo dutinu děložní – kdekoli v malé pánvi nebo i na jiných orgánech. Mezi charakteristické příznaky patří silná a bolestivá menstruace, dlouhodobé bolesti nebo křeče v pánevní oblasti a podbřišku i mimo období menstruace a bolesti při pohlavním styku.
Zdaleka ne všechny postižené ženy ale tyto příznaky pociťují a spousta z nich zjistí, že mají endometriózu až ve chvíli, kdy se začnou léčit pro neplodnost. Podle umístění se rozlišují čtyři základní typy endometriózy: peritoneální (výskyt ložisek na pobřišnici), ovariální (výskyt ložisek na vaječníku), endometrióza rektovaginálního septa (ložiska lokalizovaná v přepážce mezi pochvou a konečníkem) a adenomyóza (výskyt ložisek uvnitř děložní svaloviny). Diagnostika této nemoci není snadná, jedinou spolehlivou metodou je laparoskopická operace.