Vzpomenete si, co jste dělaly v den porodu?

Hm, tak můj den porodu byl takový obyčejný. Ležela jsem od středy v porodnici. Věděla jsem, že dnes, tedy v pátek, bude den D, protože jsme měli naplánovaného císaře. Ráno mě vzbudili sestřičky brzy ráno, dostala jsem obvazy, podepsala moc papírů a dostala instrukce. Takže jsem se šla umýt, učesat, vzala foťák a čekala, kdy si pro mě přijdou. Což bylo něco kolem 8.30. Dcerka se narodila v 9.26 a bylo to. Měla jsem epidural, tak to bylo super.

Tak myslím,že mluvím za všechny maminy,že na tento zážitek nezapomeneme do smrti. Mám dva kluky 4,5 a 2 roky. Když porovnám pocity při prvním a při druhém porodu,řekla bych ,že je lepší když nevíte do čeho jdete.Po zkušenostech s prvním porodem,jsem měla před tím druhým o hodně větší strach. U prvního porodu jsem od půl noci do půl druhý do rána chodila po bytě a funěla a bála jsem se jet do nemocnice,že mi řeknou že plaším.Když mě přítel objevil v obýváku volal sanitu a ptal se zda máme jet do nemocnice.Když se dozvěděli že jsem prvorodička a mám stahy po 5ti minutách divili se co ještě děláme doma. Tak jsem vyrazili,stahy jsem sice měla,ale takhle to trvalo až do půl jedenácté poledního, chodila jsem,skákala na míči,zvracela ve sprše, a prosila sestry ať už můžu zatlačit,což mi stále zakazovaly.Když už i to dovolily, tak mi to nešlo. Rodila mě ještě ke všemu studentka,která nevěděla jak přestřihnout pupeční šňůru a která když malej nechtěl ven, měla větší hrůzu v očích než já.Když mi skočily na břicho,tak se to povedlo,ale malý se nehýbal,neplakal.Přinesli mi ho až po 2 hodinách. Až tam si člověk uvědomí, jak je ten živůtek křehký a jak se během vteřin může vše obrátit úplněn jiným směrem. V našem případě to naštěstí dobře dopadlo. při druhém porodu,kterého jsem se tak bála,to bylo lepší.Trvalo to jen pět hodin a bolesti,jsem krásně vydýchala,a když mi setřička řekla,že můžu tlačit,tak jsem naní koukala jak na blázna,že tak brzy? a kde jsou ty velký bolesti? jediné co se stalo,bylo to,že když jsem přijela do nemocnice,tak mi lékařka chtěla prasknout vodu,ale ztratili se ozvy srdíčka,tak manžela vyhnali a já opět prožívala minuty strachu. Ale tentokrát jsem se dočkala jak pláče,tak přiložení k prsu.A když jsem viděla že je Matýsek úplně stejnej jako byl Zdeneček,když se narodil,začala jsem plakat. A plaču i teď když to píšu.Jsou to pocity štěstí,radosti, starchu a bolesti.Ale je to nejkrásnější, nejdojemnější v životě lidí.

Pěkné příběhy, ale nejvíce mě pobavil ten poslední - posílám sílu synovi a ona to holčička :) No moje porodní dny? U prvního dítka - dcery.....dva dny poslíčku,poslána z nemocnice domů, dědeček už zapíjel,takže jsem se musela v bolestech ještě vypořádávat s ukládáním opilého dědy,mamka stopovala kontrakce A u druhého - Chlapečka.....to z normální kontroly ve 40.tt prý-tak, Nemáte kontrakce? Kdo,já ? Neeee,proč?..Otevřená na 3 prsty,já vás nepustím,vy nám porodíte po cestě......no tak dneska ale budeme rodit, jsem se z toho vykecala aspoň do 16h,pak jsem musela nastoupit,ještě jsme stihli pro dcerku do školky,atd no a maličkej se ještě ten večer narodil