[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Také patříte mezi ženy, které po pár letech manželství zjistily, že se jejich protějšek v některých ohledech podobá jejich vlastnímu otci? Nic není náhoda! Skvělý psycholog a autor několika knih, Kevin Leman, v těchto souvislostech podotýká: „Je snadnější potýkat se s důvěrně známým než s neznámým, i když je to bolestivé.“ V mnoha případech prý říkáme své „Ano!“ mužům, kteří v některých zásadních aspektech svého chování připomínají naše otce. Otce se všemi jejich chybami a selháními.
Možná se vám dokonce stalo, že jste jako dívenka celé dětství toužila po pochvale, pozornosti a ocenění od nepříliš všímavého tatínka – a ejhle, najednou máte doma to samé v bleděmodrém… Proč? Prostě jste ve vztahu, kterému rozumíte, jde o jakousi jistotu, což je určitým způsobem uklidňující, a to i přestože vlastně nejste šťastná.
„Pokud dívka vyroste ve zdravém domově, kde otec je stálou a milující osobou, která ji učí tomu, že ženám patří úcta, láska a pozornost, má štěstí. Jen velmi málo žen, které měly takové dětství, za mnou vůbec kdy přijde,“ říká psycholog Leman. Úplně chybějícího otce pochopitelně může částečně nahradit dědeček, otčím či strýc. Vyrůstat úplně bez tatínka je těžké, jakési prázdné místo si s sebou pak neseme velmi dlouho. Avšak dlouho si neseme i křivdy a bolesti z disfunkčního vztahu s otcem – bohužel. Nedostávalo-li se nám lásky a pozornosti, obvykle se prý pak v partnerském vztahu snažíme neustále zavděčit, uspokojit každou potřebu, jednoduše velmi usilujeme o lásku a přízeň, která se nám od nejdůležitějšího muže našeho života nedostávala. Často se pak spokojíme s malými laskavostmi a naše sebeúcta bývá velmi nízká. Množná nám dokonce činí velké problémy říkat „ne!“.
„… dobrý vztah s láskyplným a přijímajícím otcem, který nemá strach z její sexuality, je pro malou dívku krajně důležitý. Někdo, kdo se může radovat z její krásy, jejího úsměvu, hezkých šatů, prvních pokusů s líčením a šperky, jí dává důvěru, že může přitahovat, okouzlovat a zajímat muže,“ vysvětluje psycholog. A právě dívenka s takovým tatínkem, ať už se vídají denně, anebo jednou za týden, dostává od svého otce nejcennější věno …zdravé ženské sebevědomí, pohled na sebe jako ženu, která si věří, která zná svou cenu.
To ostatně dokumentuje i jeden neobyčejně zajímavý výzkum, který zrealizovaly Margaret Hennig a Anne Jardin, které se snažily zjistit, jaký společný jmenovatel stojí za úspěchy vybrané skupiny velmi úspěšných dam. Závěr výzkumu byl jednoznačný. Většina oněch žen měla láskyplného otce, tatínka, který se staral, zajímal, podporoval je, trávil s nimi čas a zasvěcoval je nějakým způsobem i do mužského světa.
„Hodně pomáhá, když si jako otcové uvědomíte, že není nejdůležitější, co říkáte, ale jak se chováte. A že jste to právě vy, kdo vaší dceři přináší nejzásadnější zprávu o mužích. Laskavost je víc než náladovost, sdílnost víc než nepřístupnost, něha víc než násilí. Jste pro svou dceru nenahraditelní. Bezprostředně rozhodujete o tom, jaké vlastnosti si s mužstvím spojovat,“ radí otcům psycholožka, autorka a lektorka Nicky Marone.