[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Moje kamarádka se se svým Františkem vídala, díky portálu seznamujícímu milovníky sportovní kynologie, jen velmi nepravidelně a taky velmi krátce, asi čtyři měsíce. Ani neměla čas začít přemýšlet, jestli z toho bude něco vážnějšího. Otěhotněla. Dodnes neví jak, protože zodpovědnost je její druhé jméno, nikdy nedělá nic bez rozvahy, bez plánu a bez „jištění“. Tedy nepodcenila ani antikoncepci. Přesto držela v ruce test se dvěma čárkami a život se jí rozsypal, asi jako když kopnete do věže z dětských dřevěných kostiček. Prudce a s velkým halasem.
Nechat si dítě? Nechat si dítě sama, nebo spolu narychlo začít žít? Mají se snad dokonce vzít? Tehdy ani nevěděla, jaké kafe má František rád, jestli snídá vajíčka míchaná nebo sázená. Jestli ho kromě psů baví ještě něco jiného. A vlastně se nikdy nebavili o svých původních rodinách… On zatím neměl tu čest s její potřebou zalézt si, když nemá dobrou náladu. Netušil, že nesnáší pečení. Že v životě nedržela v ruce úspěšně jehlu s nití. Nestihli spolu jít ani do kina. Nebo se pohádat. Jak se vlastně hádá? Tříská dveřmi? Potřebuje mít ve všem pravdu? Jaké má chlap, se kterým čeká dítě, plány do budoucna? A co se stane s těmi jejími? S psím závoděním? S prací? Bude se stěhovat? A především: Co na to těhotenství František vůbec řekne?!
Vstoupit rovnou do rodičovství, bez pevného a prověřeného partnerství, je asi jako sednout do závodní formule, když se teprve chystáte přihlásit do autoškoly. Protože i když se nakonec oba rozhodnou náročnou situaci ustát, rozhodně nevstoupí do rodičovství za ideálních podmínek. „Ideální stav by byl takový, že se partneři dobře znají. Vědí, jak fungují v zátěžových situacích, pod stresem, umí spolu zvládat každodenní život. Zároveň znají svou historii, zázemí, vědí, jaké mají životní hodnoty, postoje,“ říká psycholožka Mgr. Kristina Sarisová z pražské poradny Butera (butera.cz).
V dlouhodobém vztahu přichází spousta přirozených fází, krizí, posouvání se a růstu, které se takhle nemají možnost stát. A každá ta „přeskočená“ fáze je znát a do značné míry vztahu chybí. Už jen počáteční zamilovanost?! Takové to období, kdy je všechno růžové a tak nějak hezčí. To přece všichni milujeme! Bezčasí, tady a teď, romantická gesta, vyznání, výlety, večeře. Vzájemné „lovení“, přitahování se a připoutávání. „V počátku vztahu se všichni přirozeně snažíme na protějšek zapůsobit a ukázat se v tom nejlepším světle. Některé své stinné stránky spíše schováváme a nemusí se jednat o přetvářku. Jednoduše chceme ukázat partnerovi nejlepší verzi sebe sama. Až pokud vše běží, jak má, přicházejí různé situace k řešení. A to jak ty hezké a příjemné, tak samozřejmě i ty smutné a nelibé,“ popisuje psycholožka s tím, že na začátku vztahu si také nastavujeme hranice. Učíme se s tím druhým „zacházet“, ladit životní rytmus a tempo. Poznávat své potřeby a také to, jakým způsobem je naplňovat.
Jen málokdo jde v prvních týdnech vztahu na dřeň. Každá přeskočená fáze je ale pak znát.
Co jsou nejrizikovější momenty?
Jak s partnerem komunikovat?
Kde hledat pomoc?
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se