Z porodu své kamarádky jsem si odnesla trauma. Už nechci děti

N. 11. 3. 2013 17:27
Možná je článek jen smyšlenina, ale dovolím si krátkou reakci. Myslím si, že Vaše pocity jsou úplně normální. Sama jsem už porod úspěšně zvládla, nejhorším zážitkem z celého toho "dne D" bylo, když jsem přijela do porodnice zatím ještě "s planým poplachem" (něco jako Vy - kontrakce už jsem měla, ale poslali mě ještě domů) a měla možnost půl hodiny být přítomna porodu nějaké paní, co tam zrovna byla (já ležela na monitoru, ji manžel táhl do sprchy, pak ze sprchy, pak na míč, cestou kolem mě zvracela, příšerně řvala, vůbec nemohla chodit...slyšela jsem ji doslova výt ještě když jsem odcházela z oddělení....ještě po dvou letech jsem se z toho příšerného zážitku nevzpamatovala....celý den jsem pak prořvala při představě, že mě něco podobného taky - a hodně brzy - čeká). Samotný porod pak byl úplně v pohodě, vůbec nechápu, co tam dotyčná předváděla za divadlo (sama jsem byla tím celodenním řvaním tak vyčerpaná, že jsem byla klidná a místo vytí šetřila síly na tu hrůzu, která měla přijít, ale nepřišla. Na šestinedělí jsem měla pokoj nad porodním sálem a vždycky, když jsem slyšela ten řev maminek, bylo mi opravdu těžko, ač dítě už leželo v postýlce.....
Maminka 12. 3. 2013 10:20
Myslím, že daná Paní, jek rapet víc histerická. Ano je něco jiného vidět porod, a zažít porod. Já rodila 16h trpěla jsem bolestma a kontrakce jsme měla po půlminutě posledný 3.5 h do porodu. Jenže, v tu chvíli, Vám mozek "vypne" a nic už s toho pořádně nevnímáte ...... můj porod byl krásný.... <3 ale můj manžel, se zachoval stejně jako daná paní. taky to nevydržel, a to jen díky tomu že je hodně citliví, myslím, že se paní porodu bát nemusí.... až by to nastalo, bude to vnímat úplně jinak, než když byla pouze jako doprovod ... je to jen v hlavě .. a až na to příjde, bude se pouze soustředit taby vše zvládla na jedničku a miminko bylo zdravé Tak hodně sil, a nebojte se... není čeho!!!!
lamira 18. 3. 2013 20:45
no - tak já rodila 36 hodin, skončilo to císařem a můžu vás ujistit, že mně teda mozek nevypnul. A k těm, co tu píšou, že to sice hrozně bolelo, ale zase by si to zopakovaly - tak já bych si to teda nezopakovala.
??? 12. 3. 2013 18:39
Připadá mi to jako normální porod já rodina víc jak 12 hodin a taky jsem trpěla bolestmy a nevěděla co mám dělat myslela jsem že už to nevydřžím a nakonec vše dopadlo štastně..i když ty bolesti nebyly přijemné a člověk neví co už má dělat aby ta bolest byla za nim ale musím říct že jak se potom člověk podívá na to malé krásné miminko o žadné bolesti už ani neví je to ten nejkrásnější pocit jaký člověk může zažít i přes tu bolest ale opravdu to stojí zato vydržet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Lůca 12. 3. 2013 19:54
No vzhledem k tomu co paní popisuje, mi přijde, že se chovali úplně normálně... Jen kamarádka je krapet ... jak to jen slušně říct... "citlivá" .... epidural, vám nikdo nenabízí.. o ten si musíte říct a lékař jej musí schválit.... neznám nemocnici, kde chodí rodičky kontrolovat po celý den doktor... to opravdu dělají porodní asistentky... také jsem se bála a vymýšlela nejhorší scénáře.. nakonec jsem sama poznala, že porod je strašně přirozená věc a žádná bolest není tak velká ,aby předčila radost z miminka, které je od začátku uvázané jen na maminku... Vůbec se tedy porodu nemusíte bát... a možná - po shlédnutí kamarádky si pak sama řeknete - já jsem přece tak nekřičela.... chce to hlavu vzhůru a zdravý nadhled... a říct si... ¨"každý se bál a každý to zvládl " :)
miru 12. 3. 2013 20:24
Podle mě je to hodně přehnané, opravdu to trochu "smrdí" hysterií. Dle mého názoru, postup personálu byl v pořádku. Slečna si měla asi dobře rozmyslet, co vše za tím stojí, popřípadě se nějak informovat. A přinejhorším odmítnout... Osobně by mě jako prvorodičku hodně štvalo mít vedle sebe - i když nejlepší kamarádku - vyklepanou holku, která mi nijak nepomůže a ještě bych jí musela mezi kontrakcemi uklidňovat...asi by mi to fakt moc nepomohlo. Prostě si slečna podle mě vzala moc silné sousto. Takže za rodičku by mne mrzelo, že mi nikdo nepomáhal a nepodporoval, za slečnu "pomocnici" - je smutné, že to na Vás zanechalo takový psychický šrám. Přeji, ať se z toho brzy dostanete.
??? 12. 3. 2013 20:40
Se mnou byla u porodu také kamarádka, ale je pravda, že svůj vlastní porod už měla za sebou. Byla mi strašně velkou oporou a pokud mě někdy čeká další dítě vím, koho o podporu požádat . Co se týče příchodu doktora ke mně přišel až ve chvíli, kdy jsem měla kontrakce po dvou minutách a řekla jsem si o něco proti bolesti... Ovšem místo toho mi také oznámil, že je pozdě a jdeme tlačit. . Byla jsem ze všeho v šoku, jelikož jsem ten den jela na kontrolu, doktor za mě poznal, že rodím, vůbec jsem neměla bolesti a od prasknutí vody trval celý porod 2 hodiny . Také jsem měla z porodu asi jako každá velký strach, ale už teď se těším na další . A co se týče pocitů mé kamarádky? Byla dojatá asi více než já, brečela štěstím a vůbec nic jí na tom nepřišlo strašného .
hrdá mamka 12. 3. 2013 21:13
Mám dvě úžasné dětičky a porod byl pro mě tím nejkrásnějším zážitkem v životě. Přála bych si to zažít ještě několikrát. Manžel byl pokaždé semnou a velice mě podpořil a pomáhal mi. Myslím si, že paní měla hoooodně přehnanou reakci protože porod je přirozená věc a myslím, že pro ženu nemůže být nic krásnějšího než to, že si celých devět měsíců hýčká ten pokládek pod srdíčkem a pak ho přirozeně přivede na svět. Postup lékařů se mi zdá v pořádku to, že má žena bolesti není nic neobvyklého. Při prvním děťátku mi bolesti začaly ve dvě hodiny ráno a na svět přišla v půl deváté večer. Byla jsem vyčerpaná ale rozhodně to pro měl byl krásný zážitek a těšila jsem se když jsem podruhé otěhotněla. Druhý porod už byl brnkačka manžel skoro nestačil doběhnout na sál skoro žádné bolesti jen ohromné překvapení jak rychle to může jít Jsem pyšná na svoje dětičky a je to pro mě nejvíc co jsem od života mohla chtít. Takže paní přeji, pokud nemá jiný problém aby na to nahlížela trošku s rozumem protože to stojí za to!
??? 13. 3. 2013 13:55
Bože, bože, nesezdaný pár, kontrolovala je jen PA a doktor blbeček jim nenutil epidurál!! To jsou mi věci Možná měla paní na té chodbě zůstat od začátku, bylo by to asi pro všechny lepší.
godlike.violet 14. 3. 2013 13:01
Měla jsem to prakticky stejné.Velmi bolestivé,epidurál jsem taky nestihla,byl tam se mnou teda manžel,asistentka se tam objevila taky jen občas a doktor přišel,až když dítě mělo venku hlavičku.Byli jsme tam s manželem prakticky skoro celou dobu sami a příjde mi to naprosto normální.Porod je přirozená záležitost,která pokud probíhá bez komplikací,tak nevidím důvod,proč by tam měl pořád někdo z personálu stepovat,od toho je tam právě ta doprovodná osoba,aby utěšovala,podporovala.A když jde o epidurál,taky dríve žádný nebyl a svět se nezbláznil. Asi jste přehnaně přecitlivělá,když i můj manžel,který se pomalu vyvrátí,když vidí krev to ustál na jedničku a pomalu sám odrodil celou hlavičku,než někdo přišel.A to jsem se tam pomalu plazila po zdi a koncem už i slušně řvala.No tolik k tomu můj názor..Určitě veškerou bolest a obavy předčí radost a štěstí z přicházejícího miminka,že to dlouhé těhotenství už končí a čeká nás konečně to vytoužené období,kdy se dítě narodí.Alespoň tak jsem to měla já,přestože nezastírám,než porod mě bolel pekelně,vlastně bych si větší bolest už nedokázala představit,vzpomínám na něj ráda a klidně bych si to ještě někdy zopakovala.
hanka 16. 3. 2013 15:31
Tak paní se tu svěří, že má trauma a vy se ještě navážíte. Ten, kdo nemá děti se na porod dívá jinak, než ten, kdo děti má a porod si prožil na vlastní kůži. Myslím, že se nemáte čeho bát...jakmile přijdete na řadu i vy, tak strach i trauma opadne. Ono je něco jiného prožít si porod jako matka než jako pozorovatel a navíc u kamarádky. Myslím, že se jinak cítí otec dítěte a jinak kamarádka...navíc nerodič...Ženské, měli byste dát více rad, než to hned kritizovat...
Beatrice 25. 3. 2013 09:01
Je hloupost se do někoho navážet, jestli je takový nebo makový. Každá z nás rodila jinak, mám kamarádku, která ani nepociťovala porodní bolesti a jiné rodily dva dny. Já sama jsem rodila třikrát a ani jeden můj porod nebyl jednoduchý. Hned první porod (před 22 lety!) ve mně zanechal trauma a dodnes se v noci budím hrůzou, protože se mi o tom, že rodím, často zdá. Paradoxně nejlíp jsem snášela ten porod, u kterého byla jen asistentka, ale velmi empatická, která dávala najevo svůj zájem, která mě tišila a uklidňovala a nezlehčovala moje trápení. A to si myslím, že je mnohem důležitější než celé konzilium doktorů a epidural dohromady. Zkrátka, porody se nedají srovnávat a já věřím tomu, že pro někoho to může znamenat doživotní trauma.
Soňa 12. 8. 2016 10:41
Ono možná i záleží na nemocnici.
Mne si předávali zásadně jako " to je ta epilepsie, to je ta epileptička ". Fakt milé od nich. Na porodním sále ke mně posadili mladičkou žákyňku, která se netajila tím, že je z toho dost otrávená. Sestra, natož doktor se nepodívali ani jednou. Když jsem ji upozornila, že už asi začínám rodit, řekla - ale to se vám jenom zdá, a seděla dál....
Chlapeček měl čtyři kila, takže jsem měla potom co dělat, abych to zvládla. A to se ještě přihrnula učitelka se slovy - nebude vám vadit, když se holky kouknou?
V tu chvíli mi nevadilo nic, ani vyjukané žákyňky, ani dvojí nastřižení, jen jsem doufala, že malého nepřidusí.
13