[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dítě v sedmadvaceti. Je to brzy, nebo tak akorát? Neplánovali jsme to a – promiň, Bene – na začátku jsem úplně nadšená fakt nebyla. V té době jsem to prostě ještě necítila. Tělo ale nejspíš samo nejlíp vědělo, co dělá, když se do těhotenství pustilo. Za pár dní bylo všechno v nejlepším pořádku a já se začala těšit. Hodně. Zklidnil vás syn hodně? Ano. Člověk chce mít najednou režim a řád, protože ví, že je to dobré pro dítě. Na druhou stranu mně ani synovi hodinky život neřídí. Když se Benovi nechce do postýlky v půl osmé jako obvykle, rozhodně nevyšiluju. Tak nějak spontánně jsem se navíc zklidnila ještě před samotným těhotenstvím. Už jsem neměla pocit, že musím být královna všech večírků.
Partnera jsem zdědila po sestřence. Je úžasný táta. Dokáže se o syna postarat celý den úplně sám a nikdo si nestěžuje...
Máte pocit, že už si vás režiséři zaškatulkovali? Je pravda, že ten archetyp, který je se mnou spojený, mi už trochu vadí. Víte co? Já bych si třeba hrozně ráda zahrála princeznu. Fakt? No to by nemusel být zas takový problém, vždyť jste strašně mladá! Tak mladá už nejsem! Obávám se, že mi na roli princezny zbývají poslední tři, čtyři roky, tak snad to ještě přijde. Potěšilo by mě, kdyby se našel někdo odvážný, kdo by mi dal jinou roli než zlé sestry nebo čarodějnice. Různorodost mé práce mi vyhovuje. Ráno prožívám úplně jiný příběh než předešlý večer. Ta rozmanitost a hravost je prostě skvělá. Mohou ve specifickém hereckém světě vzniknout přátelství na celý život? V hereckém prostředí vznikají přátelství hodně rychle. Když spolu herci pracují, bývá to velmi intenzivní a těsný fyzický i psychický kontakt. Na druhou stranu taková přátelství velmi rychle i končí.
Hana Vítková pro Blesk pro ženy