[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Příběh paní Irenky není úplně obvyklý. Nicméně i tak se rozhodla se s námi o něj podělit – „…třeba někomu moje životní peripetie pomohou otevřít oči,“ povzdechla si. Nyní už totiž vidí jasněji, že vše možná mohlo dopadnout jinak, kdyby byli s manželem ve výchově jednotní. Kdyby nedopustili, aby byly holčičky ze všech stran zasypávány dárky, neustálou pozorností a naprosto bezbřehou láskou bez jakýchkoliv hranic.
Moje krásné a zdravé holčičky přišly na svět po 3 potratech, dva z nich proběhly dokonce po umělém oplodnění. Na třetí pokus se vše povedlo a já ve svých 36 letech čekala první dítě. Časem se zjistilo, že plody jsou hned dva! Holčičky se narodily po bezproblémovém těhotenství do doslova královských podmínek.
Byla to totiž první i poslední vnoučata v obou rodinách – oba jsme s exmanželem jedináčci. Celá rodina se přetahovala o jejich přízeň, každý je chtěl hlídat, vozit kočárek, holky byly zahrnovány pozorností, láskou a dárky. Navíc jsou holčičky opravdu krásné, a tak od malička neměly problém si kohokoliv získat.
Slovo „Ne“ dvojčata neznala...
Chtěla jsem, a vlastně stále chci, aby z holek vyrostly sebevědomé a náročné ženy, i proto jsme holkám dávaly obrovský prostor, dostávaly vlastně cokoliv, co chtěly. Dny řídily ony. Když byly opravdu malé, vůbec neplakaly! Neměly totiž takřka důvod, stále je někdo nosil, mazlil, bavil, na co ukázaly, to dostaly – byly tak spokojené a hodné! Jenže nyní už vím, jaký je rozdíl v tom rozmazlovat malé miminko a batole.
Jako batolata byly holky strašně živé; stále někam utíkaly, něco braly, trhaly, do někoho šťouchaly, všude jich bylo plno, s každým si hned povídaly – zdály se tak roztomilé! Jenže svět okolo jim začal říkat „NE“, a to holky neznaly. Začaly první velké záchvaty vzteku, kousání a kopání.
Nyní už vím, že to byla chyba, ale všichni jsme měli tendence holky v těch chvílích uklidňovat, uplatit, odvádět pozornost nebo jim onu věc prostě koupit, umožnit či dovolit. Vždyť o nic nejde, ony z toho vyrostou, říkaly jsme si, navíc jsme o peníze nikdy nouzi neměli. A tak královny panovaly a my s manželem stále více žili v neustálém dohadování a napětí.
Holčičkám všichni říkáme „naše Amazonky“, holky jsou opravdu pravé dračice, žádné panenky – nemají problém se poprat s kluky nebo vylézt na strom, což samozřejmě hojně dělávají. Jenže jejich nespoutanost časem přerostla běžné „lumpačení“ a už nám nepřišla tolik roztomilá jako dřív, manžel se dokonce styděl s nimi někam chodit! Pamatuji si, jak mě zasáhlo, když mi zatajil firemní akci pro rodiny, a když jsem na to přišla, tak mi řekl, že by si udělal v práci ostudu.
Manžel v té době začal pozvolna prosazovat razantnější výchovu, dokonce jsme na jeho popud byli celá rodina u jedné terapeutky – mně osobně naprosto nesedla – ale pro manžela se stala guru a začal se řídit jejími radami. Vše se v tu dobu ještě zhoršilo. Holky třeba něco chtěly a já řekla: „Ano, proč ne?“ Manžel naopak vylítnul ze židle a řekl: „V žádném případě!“ Holky začaly ječet, vyhrožovat, já je bránila a manžel nakonec rezignoval a odešel. Holky strašně brzy pochopily, jak získat, co chtějí, navíc měly plnou podporu babiček i dědečků.
Nyní, především díky své psycholožce, už samozřejmě vidím i své chyby, ale exmanželovi nikdy neodpustím jeho útěk. Po dovolené v Řecku, kam jsme letěli s mými rodiči, mi manžel řekl, že takový život nesnese, že žijeme v neustálých hádkách a stresu, že se cítí jak v kleci, nikdo ho nerespektuje a z holek rostou strašní spratci.
Ano, to řekl o našich společných dětech! Nakonec po velmi vyostřené výměně názorů podal žádost o rozvod. Byla jsem zdrcená. Ale mám svoji hrdost, nepřemlouvala jsem ho, aby zůstal. Mám obrovské zázemí v rodině a skvělou práci, nebála jsem se budoucnosti.
Nyní je to rok, co odešel, holky si pravidelně bere, ale moc nadšeně k němu nejezdí a přijde mi, že jim ani nechybí, zato mně chybí, a hodně. Ale nikdy mu neodpustím, že utekl – on už o to asi ani nestojí. Na druhou stranu mě jeho odchod „probral“ a začala jsem chápat, že musíme v přístupu k holkám hodně změnit.