[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Rodičovství je cesta, na níž se vydáváme v radostném očekávání zážitků a vnitřního naplnění, a výchova dětí je nejsložitější a zároveň nejúžasnější, co může náš život naplňovat,“ stojí v úvodní kapitole báječné knížky „S láskou a rozumem“. A platí to doslova a ve všech podobách.
Ne, rozhodně nemusíte být za všech okolností chápající, vstřícná, tolerantní a duševně zcela vyrovnaná máma! Klidně se můžete rozčilovat, vztekat, vynadat zlobivým potomkům a zakázat jim televizi. Jistě, své děti milujete, snesla byste jim modré nebe, ale ani tak není nic „nenormálního“ na tom, že na ně zrovna máte vztek, křičíte, rudnete zlostí a nejraději byste je právě teď vyslala na měsíc na druhý konec republiky. Emoce je potřeba ventilovat a není na místě se za ty negativní stydět! A to byste měla vštípit i vlastním ratolestem. Naučit je, jak komunikovat s lidmi kolem sebe, co a jak říkat, jak se chovat v různých podmínkách a za různých okolností, jak porozumět každodenním situacím a obstát v nich. Jinými slovy, snažit se pomoci jim rozvíjet emoční inteligenci, bez které se v životě neobejdou. Vychovat z nich psychicky odolné jedince bez vnitřních strachů a úzkostí, schopné respektovat druhé.
Co tvoří naše vzpomínky? Mnohdy ty úplně nejobyčejnější věci, okamžiky radosti, blízkosti, překvapení, bláznivé nápady, společný smích… Dopřejte to všechno svým dětem a nechte se pohltit spolu s nimi! Možná vás překvapí, jak je to jednoduché! Tady je pár tipů.
Dát druhým pocit, že jim skutečně nasloucháte, je jedním z nejúžasnějších způsobů, jak dát najevo svou lásku a náklonnost. Musíte ale opravdu naslouchat, oběma ušima a otevřeným srdcem. Místo toho, abyste děti hodnotila nebo kritizovala, dejte najevo pochopení a porozumění. Někdy úplně stačí jen si poslechnout, co má potomek na srdci, usmát se a odpovědět „Aha, chápu.“
Místo odsuzování podporujte! V životě se samozřejmě objeví chvíle, kdy nesouhlasíte s něčím, co dítě říká nebo dělá, neschvalujete jeho rozhodnutí. Nezačínejte hned s kritikou nebo přesvědčováním, vždyť nemusíte být ve všem za jedno. I v takovém případě ale můžete dát najevo, že rozumíte jeho názorům a pocitům, a i přesto, že to cítíte jinak a máte odlišný pohled na věc, neznamená to, že ho máte o to méně ráda nebo kleslo ve vašich očích.
Připadá vám to lehce infantilní? Nemusí! Dětem to dodává pocit jedinečnosti, posiluje to pocit, že pro vás znamenají opravdu hodně, že jsou milované a úžasné. Pozor ale na určité hranice a zvolené varianty, ne každá přezdívka může dítku zalichotit. Moje kamarádka například oslovuje dceru „ty moje prdelinko“. V soukromí je to v pořádku, když se ale její maminka podobně projeví na hřišti, holčička se červená a usilovně stydí. Podobně jsem si naběhla, když jsem jednou při večerním tulení mazlivě oslovila pětiletého syna „ty jsi můj řimbaba.“ Míra jeho rozhořčení mě trochu vykolejila a od té doby si dávám pozor na jazyk. Zcela určitě přijde den, kdy se ratolest bude chtít ze svého dětství vymanit a všechny „myšičky“, „zlatíčka“, „méďové“, „prďolkové“ a tak dále budou zapovězeni! A není pokaždé jednoduché ten správný čas odhadnout.
Je to velmi důležité! Tím, že dítě zapojíte do rozhodování a chodu rodiny, dodáváte a posilujete jeho vlastní hodnotu, navíc je to stěžejní „návyk“ pro rozvoj zodpovědnosti a smyslu pro povinnost. Myslíte si, že je vaše dítě ještě moc malé a že něčemu nerozumí? Zkuste mu naslouchat. Díky tomu, že budete chtít znát jeho názor, poznáte, jak vidí svět svýma očima, které nehodnotí, nesrovnávají, jen pozorují a objevují vše nové. Možná vás překvapí, jak obohacující to může být.
Knížka neposkytuje jen pouhé čtení o cizích osudech a příbězích. Není jen o tom, dozvědět se něco nového. Nabízí mnohem víc, což je na ní kouzelné a přitažlivé. Sdílení, to je to, co děti na předčítání rodiči tolik zbožňují. Rodiče při něm nemohou jen zdánlivě předstírat, že poslouchají. Musejí opravdu poslouchat a vnímat, co čtou, odpovídat na všetečné zvídavé otázky, být prostě stoprocentně přítomni v daném okamžiku. Chvíle, které společně zažijete při čtení, jsou k nezaplacení. Objevujete pro potomka zcela nové světy, necháváte mu prostor pro fantazii, povídáte si a můžete se díky tomu o své ratolesti spoustu věcí dozvědět.
Ano, doslova je vítejte a oslavujte, jsou krokem k rozvoji a pokroku. Chybami se přece člověk učí a posouvají ho na jeho cestě dále. Chyba je přítel, nová zkušenost a příležitost k růstu. Díky ní můžeme napravovat věci, které se nepovedly, učíme se vidět, jak věci fungují nebo naopak nefungují. Je skvělé, když si dítě svou chybu uvědomí, a ještě lepší, když se ji pokusí vlastními silami odstranit.