[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
< první="" díl="">
S věkem tloustneme a zvláště po čtyřicítce a menopauze jsme varovány před tím, že se nám změní metabolismus a bude třeba změnit stravovací i pohybové návyky. „S věkem se totiž kvůli úbytku estrogenu mění i figura. Tuk se jakoby stěhuje do bříška, ubývají svaly, a protože svaly jsou hlavním a nejdůležitějším spalovačem tuků, tuku naopak přibývá. Proto je v menopauze třeba dbát více na životní styl, více se hýbat, abychom udržely svalstvo, které spaluje, ale my ženy jako bychom si říkaly, že už máme všechno za sebou, a věnujeme samy sobě jen velmi málo času.
Často i na úkor svého zdraví, nejen váhy,“ varuje MUDr. Alexandra Moravcová. U žen prožívajících menopauzu opravdu bouřlivě, se všemi těmi „pověstnými“ návaly a kolísavými náladami, nespavostí a obtěžujícími příznaky, se přistupuje k podávání malého množství syntetických hormonů, které doplní ty ubývající. „Nejdůležitější je ale zůstat aktivní, hýbat se, zdravě se stravovat, pak přibírat nemusíte, ať už léky užíváte, nebo ne,“ dodává ještě lékařka.
Estrogen dokáže při tloustnutí potrápit také muže. Však jste si jistě všimla, že čím tlustší muž, tím větší má prsa. Ano, zásluhu na tom má opět estrogen. Obézní chlapci mívají zároveň velmi často opožděnou pubertu, později začíná vývoj sekundárních pohlavních znaků. „Naopak dívky trpící nadváhou či obezitou dospívají dříve, i ony vinou většího množství estrogenu, jež se zvyšuje úměrně s množstvím tukové tkáně v těle,“ dodává lékařka.
Často i štíhlí chlapci vlivem hormonálních změn v pubertě mohou mít tzv. gynekomastii, aktivaci žláznatého tělesa prsních žláz, která většinou po čase spontánně odezní. Pokud však trvá déle než půl roku, je třeba ukázat se pediatrovi a ten obvykle odešle chlapce k endokrinologovi ke zjištění, zda není třeba stav dovyšetřit a léčit. Trvá-li totiž zvětšení prsů dlouho, může dojít k vazivové změně prsní tkáně, a pak už zbývá jen chirurgické řešení.
Abychom na nic nezapomněli, zmíníme se samozřejmě i o testosteronu, mužském pohlavním hormonu. Určitě už jste také někdy o nějakém muži slyšela nebo sama řekla, že má moc testosteronu, nebo ne? A nenápadně jste tím poukázala na jednu z hlavních funkcí tohoto hormonu: on totiž podporuje růst svalové hmoty. Pokud ale muž necvičí, sám testosteron mu k dokonalé figuře nepomůže.
Další funkcí testosteronu je správný vývoj a funkce mužských pohlavních orgánů, sekundárních pohlavních znaků, vývoj spermií a v neposlední řadě je nezbytný k normální sexuální funkci a libidu. „U dívek může zvýšená hladina testosteronu a jeho metabolitů za výraznější ochlupení nohou, rukou i jiných částí těla, u mužů za předčasné vypadávání vlasů, tzv. androgenní alopecii, to jsou ty kouty a náměstíčka na temeni hlavy u výrazněji ochlupených mužů už v mladém věku. U obou pohlaví pak může za těžší, hůře léčitelné akné, které trápí jedince i dávno po pubertě,“ vyjmenovává MUDr. Moravcová.
Co víte o slinivce břišní? Minimálně byste si od této chvíle měli pamatovat, že produkuje jeden z nejdůležitějších hormonů vůbec, inzulin! Ano, to je to, co si píchají cukrovkáři. Ale proč? Co vlastně dělá v těle tak důležitého? Proč se bez něj neobejdeme?
Inzulin produkuje naše slinivka (je-li zdravá) bez ohledu na to, co sníme. Dostává se do krve, kde reguluje hladinu glukózy a zodpovídá za to, že se glukóza dostane do buněk. „Při nadměrném požívání příliš sladkého (a tučného) doháníme slinivku k nadbytečné produkci inzulinu, a trvá-li to dlouho, dochází k tzv. inzulinové rezistenci. Zvyšuje se hladina krevního cukru i při vyšší hladině inzulinu, na který tkáně však už nereagují,“ nastiňuje složitý proces MUDr. Alexandra Moravcová a pokračuje: „Při nadměrném příjmu sacharidů se vyčerpá schopnost jater ukládat přebytečnou energii v podobě zásobního glykogenu, ta se pak dalším metabolizováním dostává do tukové tkáně a mění se na tuk.“
Proto často diabetici 2. typu (ti, kteří diabetes získali většinou svým špatným životním stylem) bývají obézní, mívají vedle vyšší hladiny krevního cukru zvýšenou hladinu inzulinu v krvi a ten složitými procesy mění přebytečnou energii na tuk, který se většinou ukládá do břicha mezi vnitřní orgány. Tento tuk je daleko rizikovější než tuk na hýždích a stehnech, je rizikovým faktorem pro vznik kardiovaskulárních onemocnění a metabolického syndromu.
Na místě je pak jediné řešení - lékařem vedené snižování nadváhy ve speciálním režimu upraveném na míru diabetikovi. Ten, laicky řečeno, dostane dietu tak jako tak. Záleží jen na tom, jestli to bude dieta pouze ve smyslu stravovacího režimu, nebo také dieta redukční, tedy s cílem nejen regulovat hladinu cukru v krvi, ale zároveň i zhubnout. Někdy si i diabetik 2. typu při neúčinnosti vlastního inzulinu musí píchat inzulin syntetický, ale ten se většinou po úpravě životního stylu, stravy, váhy a celkového stavu podaří zase vysadit.
V souvislosti s inzulinem nesmíme zapomenout ještě na hormon glukagon. I on je produkován slinivkou břišní a je vlastně „protikladem“ inzulinu. Hlídá hladinu cukru v krvi, a když je příliš nízká, vyzve játra k tomu, aby vzala rezervní energii vytvořenou v podobě zásobního glykogenu. Jinak dochází k tzv. hypoglykemii, snížení hladiny krevního cukru pod fyziologickou hranici. Člověk se při ní cítí „jako na houpačce“, motá se mu hlava, klepou se kolena, může přicházet nervozita - a to všechno, když tělu nedodáváme pro změnu žádný cukr (ne cukr jako sladké, ale sacharidy obecně, proto se tolik nedoporučují jednostranné diety zaměřené pouze na bílkoviny, tzv. bez příloh!).
Pamatujete si o nadledvinách něco zásadního? Zřejmě to nebude nic moc, člověk toho totiž od dob základní školy docela hodně zapomene. Ale spolu s námi byste si měli připomenout minimálně jeden z hormonů produkovaných tímto orgánem. Jde o kortizol. Je to hormon, bez kterého nelze žít, zasahuje do všech dějů v těle, hraje důležitou roli při metabolismu všech živin, tedy tuků, bílkovin i cukrů, a jejich postupné přeměně na energii. Zasahuje také do procesů obranyschopnosti organismu, reakce na stres, mobilizuje se v případě ohrožení organismu.
„V případě, kdy nadledviny produkují nedostatečné, nebo naopak nadměrné množství kortizolu nebo je porucha v hypofýze v centrální regulaci jeho sekrece, je vždy potřeba tento stav řešit v endokrinologické ordinaci, často doživotně,“ konstatuje lékařka a dodává: „Někdy při léčbě kortikoidy, kdy se využívá dlouhodobě jejich schopnosti potlačovat alergickoimunní procesy odehrávající se v těle, může dojít k sekundární obezitě.
Některé z těchto syntetických preparátů opravdu mohou za zmnožení tukové tkáně, její ukládání na trupu a v pase, kulatý obličej, tvorbu strií. Pacienti jsou na to upozorňováni a lékaři se snaží pracovat s co nejmenšími účinnými dávkami tak, aby vedlejší účinky těchto preparátů byly co nejmenší.“