Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Záchvaty zlosti dětem prospívají! Čtyři kroky, kterými zvýšíte emoční inteligenci potomka

Simona Procházková 13.  7.  2022
Istock
Záchvaty zlosti dětem prospívají! Čtyři kroky, kterými zvýšíte emoční inteligenci potomka | Istock
Chcete ze svého dítka vychovat empatického, citlivého, přátelského a citově vyrovnaného jedince, ale nevíte, jak na to? Psychologové zabývající se takzvaným aha! rodičovstvím poradí, s čím začít.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

I když nedokážete udělat nic s tím, když je dítě naštvané, rozzlobené nebo rozrušené, pokuste se (i když vás to bude možná stát velké sebezapření) o empatii, vcítění se do jeho momentálních pocitů. Snažte se pochopit, co bylo příčinou, že se právě teď cítí pod psa. 

VIDEO: Tohle na ně platí! Tři tipy, které zabraly na vztek u mamince tří synů

Pochopení a respekt pomáhají „vypustit páru" a poradit si s negativními emocemi, zlostí, nejistotou i strachem. Jakkoli potomek nepřiměřeně zuří nebo vyvádí jako šílený, myslete na to, že své pocity si všichni ukládáme uvnitř tak dlouho, až prostě „vybouchnou“. Dítě v takové situaci potřebuje bezpečné útočiště.

Schopnost empatie neznamená, že souhlasíte s tím, jak se chová nebo co říká, ale to, že dokážete vidět problém také jeho očima, z jeho úhlu pohledu. Takže i když bude muset nakonec udělat to, co mu řeknete, a poslechnout, i tak má právo na svůj vlastní názor a postoj, který byste měli umět uznat.

  • „Vím, že je pro tebe těžké přestat si hrát a jít se navečeřet, ale jídlo už je na stole, je čas.“
  • „Chápu, že bys mě chtěl mít jen a jen pro sebe, ale dneska to není možné, všichni máme své povinnosti.“
  • „Naprosto ti rozumím, že jsi tolik protivný, protože prší, když jsme chtěli jít na hřiště. I já jsem zklamaná.“
  • „Vím, že chceš zůstat déle vzhůru jako tvoje starší sestra, ale musíš ráno vstávat brzy. Počkej na pátek.“
  • „Rozumím, jak moc jsi naštvaný, že ti spadla ta vysoká věž. Také by mě to rozzlobilo.“

Jak tyto věty podporují emoční inteligenci?

  • Pocit pochopení vyplavuje „hormony štěstí“ a spouští v mozku uklidňující biochemické procesy.
  • Dítě se učí empatii nejlépe tím, že ji běžně pozoruje v chování a jednání ostatních.
  • Pomáháte potomkovi přemýšlet o různých zkušenostech a situacích a analyzovat, co konkrétně spouští všechny ty negativní pocity, které ho zaplaví.
Vychovat šťastné dítě, to je přání každého rodiče. Jak na to a jakých pravidel se držet?

Nepotlačujte své ani jeho nálady

Malé děti nedokážou rozlišovat mezi svým já a svými emocemi. Jsou tedy celou svou bytostí tím, co zrovna cítí a prožívají. Přijměte emoce své ratolesti, jakkoli jsou třeba v danou chvíli nevhodné. Nezakazujte jim je, neignorujte je a nesnažte se je popírat, nebo dokonce trestat. Jinak dáváte dítěti jasný vzkaz, že ho nepřijímáte, zlobíte se na něj nebo jste se v něm zklamali. Nedopusťte, aby získalo dojem, že se musí se svými opravdovými pocity skrývat a dusit je ve svém nitru, aby se vám neznelíbilo.

Potlačené emoce bohužel samy od sebe nezmizí, pokud nebyly svobodně vyjádřeny a "vyventilovány". Jsou uvězněny v těle (a hlavě) a hledají si cestu ven. Často ji najdou v podobě hysterické scény nebo záchvatu vzteku. Vzhledem k tomu, že nejsou pod vědomou kontrolou, mohou „vyskočit“ zcela nečekaně a nekoordinovaně, například se váš chlapeček pokusí téměř utopit vlastní sestru ve vaně, pokouše kamaráda ve školce, začne trpět nočními můrami nebo se počurávat.

Měli byste dítko naučit, že existuje široká a pestrá škála pocitů a všechny jsou součástí našeho života, i když některé musíme ovládat a mít pod kontrolou.

  • „Chápu, že jsi tolik rozčilený, když ti bratr rozbil to auto. Jenže i když jsi sebevíc naštvaný, není to důvod k tomu, abys někoho plácnul. Řekni mu, jak moc jsi smutný a nešťastný z toho, co ti provedl.“
  • „Vidím na tobě, že jsi trochu nervózní z toho zítřejšího výletu. Vzpomínám si, že jsem taky jako malá holka měla někdy strach, když jsem sama jezdila se školkou na výlety. Pojď, popovídáme si o tom, chceš?“
  • „Je mi jasné, proč jsi tak protivný, vypadá to, že dneska ráno se nic nedaří, viď? Potřebuješ si postěžovat? Pojď se ke mně přitulit a klidně se můžeš i vyplakat, každý z nás někdy pláče a není na tom nic špatného.“

Výchova dětí po indiánsku: Nepoučovat a neříkat, co je správně a co ne

Jak tyto věty podporují emoční inteligenci?

Pomůžete dítěti přijmout vlastní emoce, vyřešit je a jít dále, naučí se tím, jak je lépe ovládat. Svým postojem ukážete, že svět pocitů a emocí není nebezpečný ani není něčím, za co by se měl někdo stydět. Naopak, všechno se dá zvládnout, když na to není člověk sám. Podporujete potomka v tom, aby dokázal přijmout i méně příjemné stránky své osobnosti a pochopil, že i navzdory jim je naprosto v pořádku a máte ho rádi.

Naslouchejte pocitům

Ať už je vaší ratolesti jeden rok nebo šestnáct let, potřebuje, abyste poslouchali, co vám říká, a vnímali, jak se cítí, i když to možná neumí dostatečně dobře vyjádřit. Když jí dáte šanci se před vámi „odhalit“ a otevřít svůj vnitřní svět, překvapí vás, jak laskavým, ochotným a vlídným dítětem se stane. K tomu, aby se dítě cítilo sebejistě a bezpečně a neobávalo se projevovat své emoce, potřebuje, abyste byli duchem přítomni a soustředěně mu naslouchali.

Děti totiž mají tu úžasnou vlastnost, že jsou schopné veškeré špatné pocity nechat vyprchat a odejít poté, co je mohou odžít. Na vás pak je dát jim k tomu příležitost. A vedle toho: smích uvolňuje hormony štěstí a odbourává stres mnohem lépe než slzy. A je také zábavnější!

  • „Trápí mě, když vidím, jak nešťastně vypadáš. Každý má někdy právo být smutný nebo naštvaný. Jsem tady pro tebe, když budeš chtít, řekni mi o tom.“
  • „Vyvádíš jako smyslů zbavený, takže tě něco muselo fakt rozčílit. Chce se ti křičet? Tak můžeš, jsem tady a poslouchám, můžeš mi předvést, jak moc jsi rozzlobený.“
  • „Křičel jsi na mě, ať jdu pryč, tak já teď odejdu. Ale jsem jen ve vedlejší místnosti a budu čekat, až mě budeš chtít zase vidět. Nemůžu tě přece nechat samotného s tak ošklivými pocity, které tě zraňují a děsí. Pořád budu blízko a ty jsi v bezpečí, takže když budeš chtít obejmout, jsem připravena.“

Jak tyto věty podporují emoční inteligenci?

Spektrum lidských emocí je velice bohaté a valí se tak trochu „skrze nás“. Přijdou, zaplaví naše nitro a zase odcházejí, pomíjejí. Když je ale ignorujeme nebo neprožijeme, uvíznou uvnitř a začnou „hryzat“. Děti mohou být silnými emocemi vyděšeny a zaskočeny, netuší, jak si s nimi poradit. Vypustit ven je zvládnou jen tehdy, když se cítí zcela bezpečně, nehrozí jim žádné riziko. Například to, že byste je měli o to méně rádi nebo jim něco vyčítali.

Holčičky jsou citlivé, kluci musí vyhrávat? 7 věcí o chování, které byste měli vědět!

Naučte ho řešit problémy

Nestůjte dětem stále za zády jako záloha, advokát i vyjednavač. Vychovávejte je k tomu, aby uměly samostatně řešit jak konflikty na pískovišti, souboje o houpačku v parku a dohadování se s kamarádem ze školky, tak vlastní emoce. Každý pocit, který nás ovládne, dává zprávu o stavu našeho nitra.

Trénujte ratolesti v tom, aby si s nimi dovedly poradit, procítit je, nebály se jich a uměly je ventilovat, aniž by se za ně musely omlouvat nebo stydět. Jakmile dítě vidí, že je i se svými „vrtochy“ s pochopením přijímáno, získává sebedůvěru, což mu poskytuje širší prostor a více možností, jak řešit svůj problém. Jistě, potřebuje vaši pomoc, nenabízejte ji ale hned, vyčkejte, dokud nebudete výslovně požádáni. Bude tak vědět, že má vaši plnou důvěru a že věříte, že je natolik schopné, aby své potíže zvládlo samo.

  • „Jistě, jsi zklamaný, že Toníček nemůže přijít, protože je nemocný. Opravdu ses těšil, že si společně pohrajete. Slibuji, že až se uzdraví, vymyslíme, co by se dalo podniknout, aby byla zábava. Máš nějaký nápad?“
  • „Rozumím, že ti vadí, když ti Anetka pořád bere tu oblíbenou panenku, pak ji už nechceš zvát na návštěvu. Jenže já vím, že si spolu moc rády hrajete, tak to přece nechceme pokazit. Zajímalo by mě, co bychom mohly obě Anetce říct, aby věděla, jak špatně se cítíš, když ti ji bere, a co se s tím dá udělat.“

Jak tyto věty podporují emoční inteligenci?

  • Nechat dítě svobodně vyjádřit své pocity a dát průchod vzteku, frustraci, zlosti nebo žárlivosti je sice žádoucí, mělo by ale zároveň dobře vědět, že existují hranice, mantinely, kdy už je na místě ubrat na rychlosti, aby dokázalo vyřešit své trable konstruktivně. A to vyžaduje praxi.
  • Nenecháváte potomky na milost a nemilost jejich negativním emocím, pomáháte jim je korigovat a usměrňujete neadekvátní výkyvy. Ukazujete, že emoce jsou vlastně signály o tom, že některé věci je dobré vymyslet a zvládnout jinak.
  • Všechny děti potřebují „koučovat“, aby pochopily, že sice mohou vyjadřovat své potřeby, ale tak, aniž by u toho slovně či jinak útočily na jiné osoby, napadaly je, urážely je nebo jim jakkoli ubližovaly.


 
 

Témata: Rodiče, Rodina a vztahy, Děti, Výchova, Péče o dítě a jeho výchova, Chování a vztahy, Rodičovství, Emoce, Inteligence, Pocit, Vrtoch, Toníček, Empatie, Anetka, Záchvat, Potomek, Zlost
Mohlo by vás zajímat
Těhotenství s trojčaty týden po týdnu. Podívejte se na neskutečnou proměnu ženského těla
kog
Těhotenství
První vteřiny po porodu na 30 fotkách: Tohle jsou největší emoce v životě žen!
Víchová Terezaswp
Galerie
Jako by jim z oka vypadli! 12 potomků slavných, kteří vypadají ve stejném věku přesně jako jejich rodiče
Formánková Simona
Galerie
Záchvaty zlosti dětem prospívají! Čtyři kroky, kterými zvýšíte emoční inteligenci potomka
Procházková Simona
Péče o dítě a jeho výchova
Natálie a Kordula: Dospívající krásky, které dostaly do varu celé Vary. Co na to jejich slavné mámy?
Mrázková Dita
slavné děti
Měla to být památka, a vznikl trapas: 15 těhotenských fotek, které nedojmou, ale spíš rozesmějí
Formánková Simona
Galerie
Rodiče sdíleli hrůzu z restaurací: Těchto 20 bizarně naservírovaných pokrmů hlava nebere!
Mrázková Dita
Galerie
Úsměvná realita těhotenství! Pobavte se nad snímky, které sdílely nastávající maminky na sociálních sítích
Formánková Simona
Galerie
Tohle že je máma 5 dětí? Známá fitness trenérka ukázala své tělo 9 týdnů po porodu dvojčat
Formánková Simona
Po porodu