[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Nechci v partnerových očích klesnout, až mě uvidí v nějaké zpocené pozici kroutit se bolestí. Při porodu bych asi ani část omylem vypuzené stolice psychicky nepřežila,“ napsala jedna z nastávajících maminek v jedné internetové diskusi. Tenhle anonymní stesk přitom rozhodně není ojedinělým případem a troufám si říct, že podobné obavy, ať už v jakékoli míře, prožívá mnoho žen. Potvrzuje to i dula Simona Lazzari: „Stud je častým tématem mých konzultací k porodu. Maminky se dokonce stydí i zeptat, krouží a naznačují pohledem upřeným tam dolů.“
A co jako zkušená dula radí ženám, které se obávají studu spojeného s porodem, konkrétně klystýru či třeba úniku stolice při tlačení? „Vždy maminkám říkám, že se mohou spolehnout, že ‚něco‘ odcházet bude, ať už klystýr proběhl, nebo ne. Zároveň je ujišťuji, že je to zcela přirozený proces, který navíc vypovídá o správné biomechanice porodu a odchod čehokoli opravdu vůbec nikoho nepřekvapí. Personál během porodu naprosto decentně, ohleduplně a bez jakékoli poznámky inkriminované místo otírá a čistí,“ vysvětluje.
Stydět se tedy opravdu není za co a obavy jsou to poslední, na co byste měla během porodu myslet. Na samotný průběh porodu to totiž může mít poměrně značný vliv. Protože, jak víme, porod je především „v hlavě“ a psychický stav se na něm podílí opravdu ve velkém. Někdy je těžké i přesto sama sebe přesvědčit, když tolik cizích lidí takto zásadně nabourává vaši intimitu, o tom žádná. Co tedy zmůžeme po praktické stránce v rámci přípravy? „Dokud je to možné a bezpečné, osobně v závěru porodu doporučuji maminkám toaletu, cokoli během kontrakce odejde, se okamžitě spláchne, maminka se méně kontroluje a nechá odejít plyny i zbytky stolice,“ říká Simona Lazzari.
Zapomeňte na slušnou holčičku, která ve vás je. Ta nikdy neporodí lehce.
To máme tedy „cizí“ lidi. Lékaře, porodní asistentky a sestřičky. Ti jsou na to zvyklí. Ale co partner? Co když uvidí něco, co vidět „nemá“, a rozvine se u něj pověstný madonin komplex, kvůli němuž už se na mě nebude nikdy moct dívat jako na milenku?
I mně u obou porodů tyhle myšlenky probíhaly hlavou. „U hlavy stůj!“ houkla jsem na něj tak pokaždé, když se pohnul z místa. Chudák… Pokud cítíte stejnou obavu, jako jsem měla já, vězte, že v tom nejsme samy. „Mnoho žen cítí stud i před partnerem, který nikdy nemusel být svědkem podobné situace, ale je to opět o vhodné a otevřené přípravě partnera k porodu. Pokud se žena stydí nebo se necítí komfortně, během a po podání klystýru může partner na domluvenou dobu opustit porodní sál,“ radí dula.
Pokud se společně rozhodnete, že s vámi nastávající tatínek bude u porodu, ideální je si o tom dopředu promluvit, aby věděl, že může nastat situace, kdy ho požádáte, aby odešel. Pokud by totiž jeho přítomnost měla znamenat obavy spojené s porodem a nedostatečné uvolnění, které je opravdu potřeba, zbytečně by se mohl porod protáhnout. Často chce žena rodit před svým mužem tak nějak „důstojně“, což se ovšem často neslučuje s tím, aby se dokázala ponořit do instinktivních pocitů a libovolných zvuků a pohybů, které porod hodně usnadňují.
Obzvlášť vypuzovací fáze porodu bývá pro někoho dost „syrová“, a proto je pro mnoho párů dobré už předem zvážit možnosti, které můžou během porodu ulehčit situaci jak rodící mamince, tak tatínkovi – partner může kdykoli odejít a vrátit se nebo sedět u hlavy ženy, aby neviděl, co se „tam dole“ děje.
„Během asistence u porodu čas od času vycítím u rodičky, jak se hlídá, aby se před partnerem hlasově neprojevila, nic jí „neuteklo“, nebylo cítit… Tehdy se opět snažím laskavě připomenout, že vše, co se děje během porodu, je přirozené, samozřejmé a často i žádoucí. Má-li žena porodit klidně, spontánně a v přiměřeném čase, musí být především uvolněná mentálně, fyzicky a svalově s důrazem na svěrače, které mají přímý vliv na svaly pánevního dna, potažmo na přirozený postup porodu. Pokud se žena kontroluje, aby vyhověla iluzorním konvencím, pracuje se zvýšeným svalovým napětím a porod bude postupovat pomaleji a bolestivěji,“ potvrzuje.
Během porodu se mohou stát věci, které jsou pro vás v jiné situaci společensky nepřijatelné, k porodu ale jednoduše patří. A toho si jsou všichni na porodním sále vědomi, proto není třeba se před personálem porodnice jakkoli stydět. A pokud stud nedokážete ovládnout před svým partnerem a cítíte, že vás během porodu jeho přítomnost limituje, klidně ho požádejte, aby na chvíli odešel. O hezké společné okamžiky tak určitě nepřijdete, ještě bude spousta času si je užít.
Uvědomte si, že lékaři vídají porody a s nimi spojené malé „nehody“ dnes a denně. Vy je rozhodně ničím nepřekvapíte.
Navštivte společně s partnerem předporodní kurz. Ideálně v porodnici, kde se chystáte rodit a kde vás seznámí i s tím, jak konkrétně vše probíhá na porodním sále. Budete tak vědět, do čeho jdete.
Pokud budete rodit ve fakultní nemocnici, může vás zaskočit přítomnost mediků. I přesto, že jste dala s jejich přítomností souhlas, můžete ho později kdykoli odvolat, pokud vám to nebude příjemné.
Vezměte si s sebou svou porodní asistentku, které důvěřujete a která vám dodá jistotu.
Pokud se obáváte studu spojeného s klystýrem, můžete si sama aplikovat před porodem Yal gel. Stejně tak si můžete sama doma oholit hráz, tedy zevní rodidla, která se často v porodnicích preventivně maminkám holí. Očistné klyzma a oholení ochlupení se ovšem dnes už nepovažují za potřebné porodnické postupy a neměly by být prováděny, pokud s nimi sama maminka nesouhlasí.
Stydět se rozhodně nemusíte ani v případě, že máte potřebu se u porodu svléknout donaha. Ano, na ulici by vás za to odvezli možná v klepetech, u porodu se nad tím dnes už nikdo nepozastaví. A pokud ano, váš problém to rozhodně není. Je to naprosto přirozené a ani v tomto případě „v tom“ nejste sama. „Ženy mají často těsně před porodem potřebu ze sebe vše vysvléct a občas narazí na nepochopení zdravotníků. Takže začnou přemýšlet o tom, zda se u nich neděje něco neslušného, zvráceného, myslí neuchopitelného… Protože to, co se v nich odehrává, se odehrává za jejich myslí,“ říká porodní asistentka Anna Kohutová.
Chci si rodit po svém! Herečka Aneta Krejčíková představuje projekt časopisu Maminka
Podíváme-li se na to z fyzické stránky, během porodu začne stoupat teplota těla rodící ženy. „Tělo se připravuje na přijetí a zahřátí dítěte po porodu. Je to právě ona chvíle, kdy ženě začne vadit oblečení, nemocniční košile se lepí, je jí v ní teplo. Nepohodlí ženu vyrušuje a dostává ji z jejího,rodícího‘ savčího mozku zpátky do vědomého mozku. Všechno ji štve. I ta košile. Navíc nemocniční košile jsou velmi úzké, brání ženě rozkročit se, zaujmout pozici nohama široce od sebe. Uvolnit se,“ vysvětluje. Tímto způsobem se tedy vlastně podle slov porodní asistentky tělo instinktivně připravuje na přijetí dítěte. Když dítě navíc leží na nahém těle matky, tedy v kontaktu kůže na kůži, pokožka dítěte se osazuje jejími bakteriemi, ke kterým má matka protilátky v mateřském mléce. „Díky volnému pohybu, který má nahé dítě na nahé matce, se u něj mohou rozvinout reflexy, které mu ukazují cestu k prsu. Místo, kde jej čeká odměna. Specifická vůně prsu a tmavá barva dvorce mu pomáhají prs najít a samopřisát se k němu. A tomuto procesu brání košile či jakékoli oblečení,“ dodává.
Těsně před porodem, v takzvané přechodové fázi, kdy se žena rodí v matku, může žena začít i zvracet, nadměrně se potit a cítit celkovou fyzickou a emoční nevolnost. „Je to období čištění se a opouštění starého. Vše nepotřebné má z těla rodící ženy odejít, aby se mohla otevřít. Žena může pocítit zlost, vztek, lítost, může začít plakat nebo nadávat, řvát. Může však být také v naprosté tichosti, uzavřená do sebe. Sama se může polekat toho, co zrovna prožívá. Může začít vše potlačovat a tím své tělo dostávat do napětí a bolesti,“ popisuje Anna Kohutová. Všechno tohle ale k porodu patří a věřte, že není téměř nic, co by v porodnici viděli právě s vámi poprvé. „Radím ženám – zapomeň na slušnou holčičku, která v tobě je, ta nikdy neporodí lehce,“ uzavírá Anna Kohutová.
Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální číslo nebo předplatné s dárkem můžete kupovat na www.ikiosek.cz/maminka