Maminka.czPředškolák

Předškoláků s problémy a obtížemi přibývá. Proč to tak je a čím jim rodiče mohou pomoci? Prozradí speciální pedagožka

Simona Procházková 30.  3.  2023
Je váš předškolák připravený na školu? Zvládne zápis? Jste přesvědčeni, že potřebuje odklad školní docházky? A jak mu vy, rodiče, dokážete pomoci, aby se posouval vpřed? Možná vás překvapí, co si myslí a doporučuje zkušená speciální pedagožka Mgr. Marina Šimanová ze Speciálně pedagogické a rodinné poradny Pohodová rodina.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jak jsou na tom dnešní předškoláci, pokud jde o celkový vývoj, schopnosti a dovednosti, takzvanou školní zralost?

Bohužel nejsem poslem dobrých zpráv. Samozřejmě, že k nám do poradny míří děti s nějakými handicapy a problémy, ale protože spolupracujeme i s mateřskými školami, víme od učitelek s dlouholetou praxí, že se děti ve vývoji významně opožďují  a dovednosti, které budou jednou potřebovat jako základní kameny do školy, jsou nedostatečně rozvinuté nebo velmi nevyrovnané. 

VIDEO: Zápisy do škol: Na co vše se připravit

Máme mezi  dětmi velké rozdíly a těžších vývojových vad opravdu rok od roku přibývá. Na druhou stranu mě těší zájem o speciální pedagogiku u předškolních pedagogů, kteří chtějí dětem pomoci a zároveň preventivně působit, aby tento počet stále nenarůstal. Už teď máme spoustu poznatků a hlavně jednoduchých principů podložených výzkumem mozku a vývojem dětí, díky nimž můžeme působit preventivně nebo napravit to, kde díky genům v kombinaci s nevýhodnou stimulací okolí postupuje rozvoj pomalu.

Proč to tak je? Co je příčinou, že spousta dětí v některých ohledech zaostává?

Je důležité si uvědomit, že působení rodiny je primární a školka jen využívá dobré základy, které mají děti z rodiny, aby zúročily vše v kolektivu. Určitě bych nevinila rodiče z toho, že všechno dělají špatně, ale rozhodně trochu jinak. A rychlé tempo doby a moderní technologie našim dětem v rozvoji také nepomáhají. Evolučně jsou připraveny na jiné podmínky a důležité synapse se v tom správném věku nevytvoří.

Naše poradna se snaží dělat velkou osvětu mezi rodiči i pedagogy, protože jen díky spolupráci můžeme uspět. Třebaže se jedná o poměrně složité téma, dají se principy zjednodušit a pohlídat už od kojence, protože už tady připravujeme naprosto přirozeně a nejjednodušeji našeho potomka do školní lavice. Řešením je nenechat všechno až na předškolní rok, jemně děti rozvíjet ve všech oblastech už od batolecího věku. Mnoho rodičů, kteří k nám do poradny chodí se svými dětmi, obětavě trénují, jen vždycky litují, že to nevěděli dřív. 

Jaké obtíže pozorujete u předškoláků nejčastěji? Předpokládám, že na přední příčce budou problémy s výslovností a řečové vady, pletu se?

Nerada bych házela všechny děti do jednoho pytle, ale v posledních letech se objevuje daleko více dětí s více problémy najednou. A opravdu je nelze takto poslat do školy, protože by byly hned od počátku neúspěšné. Se špatným pracovním návykem si za pár měsíců poradíme a natrénujeme, ale když se k tomu ještě přidá mnohočetná patlavost, velmi špatná grafomotorika  a prostorová představivost, neochota spolupracovat s pedagogem i s rodičem na jednoduchém úkolu, nezbývá, než na tom opravdu ještě rok tvrdě pracovat. Samo se to nezmění.

A ano, asi nejvýrazněji letos vnímám právě nedostatky v řeči - opožděný vývoj je čím dál častější a tyto děti pak stále dohánějí zameškané roky ve všech složkách řeči. Výslovnost rodiče dnes přirozeně méně  zrcadlí a  dál řeč nerozvíjí, děti neopakují po mluvním vzoru a to co se neučíme přes “tělo”, tedy praxí, jde hůře. Všichni pak spoléhají na logopedy, ale ti už nemají kapacitu. Stále v naší poradně sázíme na přírodu a přirozenost. 

Po návalu dětí s opožděným vývojem řeči jsme musely s kolegyní vytvořit kurz pro rodiče “nemluvek”. Praxe nám ukazuje, že rodiče díky civilizaci a modernímu způsobu života přistupují nejen k řeči  jinak. Na to, co nikdy nikdo nepotřeboval manuál, je nyní nutný, jinak se vývojové poruchy prohlubují.

Dobrá zpráva však je, že máme jednoduché postupy, které rodičům pomohou rozvoj řeči u dětí nastartovat včas a pak už nemusí dítě procházet mnoha lety nácviku, pokud se tedy nejedná o těžší vývojové poruchy. Ale i tam se daří díky propojení logopedické prevence a neurovývojovým principům velké pokroky.  

Řečové vady bývají důvodem k odkladu školní docházky, říká logoped. Které vadí?

Dá se říci, proč počet dětí, které mají potíže s řečí nebo psychomotorickým vývojem, neustále roste? Je to dnešní dobou plnou spěchu a určité povrchnosti?

Vnímám, že se nám ze života vytratila vyváženost a uvažování  “zlatý střed”. Pořád hledáme nové a nové cesty, ale naše děti jsou evolučně připraveny spíše na ty staré, přírodní. Úplně škrtáme to, co dělali naši předci a chceme to dělat jinak a lépe. Ve všem máme vlastní emoci a zkušenost, kterou neumíme zobecnit.

To, co funguje na jednoho, nemusí vůbec rozvíjet druhé. Ale rodič to nemůže sám odhadnout, na to nemá odborné znalosti a jen malý vzorek vlastních dětí. Myslím, že díky sociálním sítím jsou ovlivňováni rodiče dětí, které by třeba potřebovaly mnohem strukturovanější a důslednější přístup, protože naprosto přirozeně stále napřaženou a pomáhající ruku do maxima využívají a jejich vývoj se opravdu zastaví. Nevzniká tenze se kvůli něčemu posunout. Proč? Maminka vše řekne, udělá za mě, čte má přání… 

Vliv mají jistě i moderní technologie, že? Dítě od prvních narozenin s tabletem, pasivní zábava u televize...

Pasivní technologie, to je problém nejen u předškolních dětí. Neurologové bijí na poplach už pár let a nic se neděje. Jen právě sklízíme dost kyselé ovoce.  Opět mohu říct, že některým mozkům pár minut při hře na telefonu či tabletu tolik neublíží. Ale přinese jim mnohem méně, než si myslíme. I když je aplikace vzdělávací. Chybí učení se přímo, přes tělo. U “línějších” mozků zkazí už tak malou chuť se učit. Je to samozřejmě složitější, ale máme tu stále více dětí, které díky technologiím nic nebaví, protože učení je prostě náročnější a ony by se musely namáhat, aby dosáhly pocitu uspokojení. Pasivní zábava jim to dopřeje za pár vteřin. Opravdu chceme závislé děti, které  jako by neměly ruce?

Pasivní technologie mají minimální vliv na  rozvoj řeči, soustředění na náročnější úkol (ano, i soustředění se musí pěstovat a trénovat k vyšší kvalitě, ať mám biologické předpoklady jakékoliv). Naopak tam, kde rodiče v anamnéze uvádějí, že doma nemají ani televizi, vidíte krásnou iniciativu a chuť poznávat svět a určitou praktičnost, která je čím dál vzácnější.

Mám pocit, že dnešní svět nenutí děti aktivně přemýšlet, o něco se snažit, všechno mají na zlatém podnose.

Přesně, díky civilizaci mají děti všechno předpřipraveno: hračky, krásné výrobky, které jen pomalují, ale nevyrábí, suché zipy, aby nemusely učit něco tak složitého jako je zavazování tkaničky, hřiště, které je stále stejné. To, co přináší civilizace jako bonus nám dospělým, tedy méně práce, bohužel nerozvíjí naše děti. Ale se vším se dá něco dělat, mozky jsou plastické, a když víte, co a jak trénovat, děti se rychle posouvají. Jen nad tím, jak je to podstatné naučit, musíme všichni více přemýšlet.

Rodiče to dnes mají těžké. Protichůdné informace se na ně dnes valí ze všech stran. Ale přirozeně a včas je vždy snazší. Třeba grafomotorické dovednosti nemusíme získat pouze u tužky a papíru. Klidně při vyšívání, loupání brambor a sbírání borůvek. Grafomotorický výukový list by měl být vlastně až třešnička na dortu.  

Kromě zmíněných řečových vad a opožděného psychomotorického vývoje, jaké jsou další důvody, proč má stále více dětí odklad nástupu do školy?

Dalším častým důvodem, proč děti získávají odklad školní docházky, je jistá sociální neobratnost či emocionální nevyrovnanost. Někdy se i my, pedagogové, neumíme dobře rozhodnout. Pokud je dítě introvert a jinak má iniciativu učit se a ostatní dílčí funkce v kondici, ani pět odkladů ho nezmění. Odklad bývá zbytečný. Stejně tak zapomínáme, že děti se sociální dovednosti a ovládání emocí teprve učí a trvá velmi dlouho, než pochopí, proč určité jednání někdy projde a jindy je naopak nežádoucí. Nejsme všichni stejní a dejme dětem čas naučit se sociální dovednosti díky spoustě chyb a přirozeným následkům, které z toho plynou.

Co bezesporu nevýhodou je, když se děti vývojově neposouvají z bezpečné rodičovské náruče zkoumat svět. Jsou úzkostné nebo zlostné, se vším musí pomáhat rodič, bez něho nejde nic. Tyto děti si v zátěži školy samy nemohou poradit a odklad bývá nutný.

A posledním důležitým dílkem  ke vstupu do školy je pracovní návyk a soustředění. V předškolním věku by se mělo posilovat na různých manuálních činnostech či přirozených hrách s pohybem. S trochou nadsázky říkám, že natrénovat se dá i při pečlivém mytí nádobí, u kterého si navíc budeme zpívat nebo povídat. Ale kdo to dnes dělá? A dvě minuty vykládání nádobí z myčky naše soustředění nezachrání.

Společná práce s rodičem, která má svůj význam a užitek, vyžaduje kvalitu a přesnost a může ji pak dítě dělat samo, čímž roste jeho sebehodnota, protože zvládá to, co dospělí. Dnes se spoléháme jen na činnosti určené pro děti. Sedni si k předškoláckým listům a vyplňuj. Cíle takto také dosáhneme, ale ochuzujeme sebe i děti o jeden ze smyslů rodiny, což je vzájemná pomoc. 

Zápis do školy: R a Ř dítě umět nemusí, spoustu jiných věcí ano. Které to jsou?

Máte pro rodiče nějaké tipy a rady, jak správně "rozvíjet" své předškoláky, čím jim nejlépe pomohou s přípravou na nástup do školy?

U předškolních dětí je třeba hlídat rozvoj všech důležitých složek, nic nevynechat. Zjednodušeně, rodič jemně a krůček za krůčkem vede dítě i do oblastí, které by si nevybralo, ale my jako zkušenější víme, že budou ve škole potřeba: soustředění, běh a skok, ale i navlékání jehly, řeč a komunikace, základní vědomosti o světě kolem nás, dobrá sluchová paměť (básničky a říkadla), sebeobsluha a obratnost, kvalita a podpora samostatnosti. 

 

na zápis děti  nenásilně připravte. Zvláště s chlapci je dobré trénovat při kresbě postavy potřebné detaily, nejsou  zrovna jejich prioritou. Naopak tank mívají obvykle dokonalý, ale nikdo ho u zápisu nechce.

 

Pro ilustraci, mám v poradně nízko pověšené věšáčky pro děti a vysoko pro rodiče. Jen výjimečně je bunda dole, protože rodič dítě svléká, a když dítě pošlu obléknout, stojí pod věšákem a čeká… Rodič jej zase automaticky oblékne a zapne. Jen pár dětí vyleze na lavičku a bundu si vezme. Ostatní atakují rodiče, protože už chtějí ven. A příště je to stejné. Nejvíc dětem pomůžeme, když jim nebudeme pomáhat hned, budeme podporovat jejich samostatnost a kvalitní kompetence ve všech základních oblastech života.

Příkladem s věšáčkem jste mě pobavila a cítím se pyšně, že syn si bundu u vás věší na dolní věšáček sám... Ještě mi řekněte, jak s dítětem mluvit o škole, o tom, co ho čeká a jak bude probíhat zápis, když má třeba obavy z neznáma?

Štěstí přeje připraveným, tedy seznámení s tím, co po něm bude paní učitelka chtít, vůbec není na škodu. Natrénujte společně básničku nebo říkanku. Jinak děti mohou znejistět, kterou vybrat, a nezarecitují  nic. Samozřejmě jsme je už naučili mluvit v rozvitých větách a dobře vyslovovat, vyprávět příběh, porovnat množství, napočítat do deseti, nakreslit maminku.

Zvláště s chlapci je dobré trénovat při kresbě postavy potřebné detaily, nejsou jejich priorita. Naopak tank mívají dokonalý, ale nikdo ho u zápisu nechce. A konečně připravit předškoláky na fakt, že jim nebudeme při zápisu pomáhat (ale co škola, to dnes jiný přístup), protože do školy pak budou muset také sami. U ostýchavějších bych neváhala podpořit novou výzvu i malou odměnou, třeba výletem do Zoo.

Klepněte pro větší obrázek

Mgr. Marina Šimanová, speciální pedagog, pohodovarodina.cz

Témata: Děti, Předškolák, Rodina, Školák, Rodiče, Zápisy, Vzdělání, Základní škola, Prvňáček, První třída, Zápis, Rozvoj řeči, Propojení, Marina, Vesa, Nerad, Pedagožka, Marina Šimanová, Pohodová, Speciální pedagožka, Řeč, Odklad, Poradna, Vali, Tenze