Maminka.czVaše příběhy

Žárlím na vlastního manžela. Děti ho mají radši než mě!

2.  8.  2019
Žárlit na svého partnera kvůli jiné ženě – kdo z nás to někdy nezažil? Osmatřicetiletá Dáša ale zažívá žárlivost jiného druhu. Mrzí ji, že děti dávají výrazně častěji přednost tatínkovi, a nedokáže si se svými pocity příliš poradit.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Je to prostě daň za to, že máma, která je s dětmi doma a většinu času je vychovává, musí být ta přísná a zodpovědná. Kdežto tatínek, který vidí děti jen hodinu večer před spaním a pak o víkendu, je hlavně přes tu zábavu,“ krčí rezignovaně rameny Dáša.

Jdi pryč, chci tátu! Preferuje jednoho z rodičů? Neberte to osobně!

Že to takhle bude, jí bylo jasné prakticky od začátku. „Už když jsem s Markem kdysi začínala chodit, bylo mi jasné, že on je ten pohodář, takový hodný méďa, a já někdy až pedantská puntičkářka, která chce mít ve všem jasno a jede podle pravidel. Celý život mi to takhle vyhovuje, nesnáším chaos.

Až s dětmi mi postupně dochází, že to, na čem jsem si dřív zakládala, se teď trochu obrací proti mně. Chtěla bych mít v sobě víc té spontánnosti a nadhledu, ty mi chybí,“ hodnotí se sebekriticky.

Vzpamatuj se!

Sama ví, že právě nadhled by v současné situaci potřebovala, protože jak jí řeklo už více kamarádek, žárlit na manžela kvůli tomu, že ho děti milují, je vlastně ubohé. „Nejlepší kamarádka si opravdu nebrala servítky. Prý se mám vzpamatovat a být vděčná, že mají děti tátu tak rády a mají s ním skvělý vztah. Jiné děti mají tátu, který se o ně ani nezajímá, nebo ho dokonce nemají vůbec,“ vypráví Dáša.

Hrozí vám nevěra? Odpovězte si pravdivě na tyto otázky

Jenže přesto si nemůže pomoct, protože jí to připadá zkrátka nespravedlivé. „Dokud byli syn i dcera miminka, tak to bylo fajn. Sice nejnáročnější období co do péče, ale vlastně jsem si děti opravdu užívala. Měla jsem ten pocit naplnění, věděla, že mě potřebují, že se o ně nikdo nepostará líp. Vazba mezi mámou a kojeným miminkem je zkrátka neopakovatelná.“

Ale jak děti rostly, situace se začala měnit. „Postupně začaly vnímat více i další lidi, hlavně tatínka. A časem se u nás ustálil model, kdy si zvykly, že pokud si chtějí hrát nebo zažít něco divokého, mají jít za tátou, ne za mámou.“

Byl to šok! Bála jsem se, že mi dítě vyměnili, říká máma dvojčat s odlišnou barvou pleti

Dáša přiznává, že pořád bojuje se „syndromem dokonalé matky“, jak tomu sama říká. Snaží se zvládat všechno – mít uklizeno, navařeno, někdy za cenu toho, že si s dětmi méně hraje. A k tomu chce, aby byly dobře vychované. „Nemyslím tím, aby to byly nějaké vycepované tiché myšky, co se bojí bez dovolení promluvit. Ale pravidla zkrátka mají být nastavená odmala. Musejí si po sobě uklízet, mýt si ruce, čistit zuby, umět pozdravit, jíst u stolu, zkrátka základní věci. Jenže můj manžel po nich nic z toho nechce – a ony to dobře vědí.“

Ach jo, manželovi se role hodného tatínka líbí

Dáša už si o tom s manželem zkoušela promluvit. Vysvětlovala mu, že ve výchově musejí být jednotní, protože jinak u dětí nebudou mít autoritu a ony všeho budou lehce zneužívat. Jenže manželovi se role hodného tatínka líbí, nechce být na děti přísný. Prý je to role mámy, která je s nimi doma, a děti si potřebují i trochu odfouknout a zažít chvíle, kdy je nikdo necepuje.

Bez emocí se to neobejde! Podívejte se na dojemné fotografie otců, kteří vdávají své dcery

„To je sice pravda, ale od toho mají děti podle mě babičky a dědy. Ne rodiče. Ti mají mít autoritu za všech okolností a mají držet za jeden provaz. Pokud já jdu dělat večeři a dětem řeknu, ať si mezitím uklidí hračky, vadí mi, že táta jim řekne, ať na to teď kašlou, a radši jde s nimi hrát nějakou hru. Pak tam samozřejmě vletím a křičím a děti se o to víc k tátovi přimknou,“ popisuje Dáša typickou situaci ze své domácnosti.

Můžu být sebehodnější, mám smůlu

Výsledek je, že máma je „ta zlá, co pořád něco chce“ a táta je „super, je s ním sranda a nikdy nám nic nenařizuje“. Takhle přesně to starší syn řekl, když se bránil nějakému úkolu.

Dáša tvrdí, že ji to všechno mrzí hlavně proto, že děti už se na tenhle model nastavily, ať se ona snaží sebevíc. „Můžu být sebemilejší, sebehodnější, během prázdnin i já hodně povoluji ze zajetého režimu, ale není to nic platné. Když jedeme třeba na výlet, já jsem ten, kdo připraví všechno jídlo, vymyslí trasu i zajímavosti po ní, nachystá všechno od náhradního oblečení po čokoládu, ale děti stejně ve vlaku soupeří o to, kdo bude sedět tátovi na klíně, a máma někdy jako by ani nebyla.

Tak dlouho jsem omlouvala manželovy nevěry, až jsem se zhroutila

„Všechno vyprávějí jemu, jako bych já byla vzduch. Jsem taková ta pomocná síla vzadu, jejíž existenci ostatní vezmou na vědomí až ve chvíli, kdy by tam náhodou nebyla,“ myslí si. Nejvíc ji štve, že manžel celou situaci zlehčuje a neuvědomuje si, jak je jí to líto.

„Pokaždé mi říká, že mám být ráda, že mě děti na výletě neobtěžují a věnuje se jim on, takže si chvíli odfrknu. To se mi chce smát, jaké odfrknu? Já dělám veškerý ten servis v pozadí, držet dítě na klíně ve vlaku není žádný výkon, který by mi ulevil. Mně naopak chybí přesně takovéhle chvíle,“ vysvětluje Dáša.

 Co byste jí poradili? Má se snažit více mluvit s manželem o tom, jak se cítí? Nebo změnit svůj přístup k dětem i za cenu toho, že budou mít mnohem volnější výchovu?

Rozdíly mezi generacemi. V čem v péči o děti nejčastěji narážíme?
Témata: Láska a vztahy, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Vaše příběhy, Rodina a vy, Nezapomínejte na sebe, Manžel, Dokonalá matka, Typická situace, Táta, Vazba, Pohodář, Děti, Základní věc, Kojené miminko, Dáša, Volná výchova, Pozdrav, Máma, Skvělý vztah, Servítky, Tatínek, ACH JO, Zář, Celý život