[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pochopitelně nemáme na mysli situace, kdy dítě upadne na trávníku a lehce se uhodí do kolena – v takovém případě je úměrně věku jistá míra psychické odolnosti žádoucí, ale situace, kdy je dítě vystaveno okolnostem a jednání, které ho opakovaně nutí zatnout zuby, neuronit slzu a vydržet.
Občas od dětí očekáváme, že budou bez škobrtnutí zvládat situace, které s sebou přinášejí vztahové problémy rodičů, někdy zase chceme, aby dítě podávalo za všech okolností perfektní výkony a čekáme, že „spolknuté slzy a zatnuté zuby“ dítě patřičně zocelí.
Jenže spíše než zocelení se možná postupem času dočkáme zklamání. Dítě nebude zocelené, ale spíše zatvrzelé, uzavře se a obalí neprostupnou ulitou a po čase možná začne bojovat i s jistými nepříjemnými symptomy či zdravotními neduhy.
Anička je normální šestiletá slečna, mladší sestřička nesmírně talentované Marušky, která je v prvním ročníku prestižního osmiletého gymnázia. Anička cítí a vlastně občas i letmo zaslechne, že bohužel není tak nadaná a dokonce ani pohledná jako její starší sestra, a tak prostě musí zatnout zuby a řádně zabrat.
Rodiče jí to neříkají vždy přímo, ale Anička už chápe, co se od ní očekává. A to i v případě, kdy musí dělat věci, které nemá ráda a ani si je nevybrala.
Například takový balet a hraní na housle – obojí nenávidí, radši by hrála florbal jako spolužačky. Housle ani balet jí nejdou, musí dlouho cvičit, až ji občas všechno bolí, ale nestěžuje si, už ví, že by jí to stejně nepomohlo. Ale co je fyzická bolest oproti bolesti duše? Anička touží po pochopení, porozumění a lásce bez podmínek.
Aby trablí nebylo málo, začíná se Andulka nápadně zakulacovat – jídlo umí tak pěkně pohladit po duši! K mírné nadváze se nedávno přidala i dávná Aniččina „bolest“ – nepříjemný atopický ekzém, kterým trpěla jako batole.
Aničky rodiče byli velmi překvapeni, když jim dcery osvícená pediatrička naznačila, že Aničky problémy mohou souviset i s dlouhodobě potlačovanými emocemi, které si dívenka nemůže dovolit projevit.
„Když tu není nikdo, komu by se dítě mohlo svěřit se svým smutkem, kdo by ho potěšil a utěšil, projeví se jeho spolknuté slzy a potlačené strachy v psychosomatických poruchách se symptomy, jako jsou zácpa, noční pomočování, vyrážky, přejídání nebo mentální anorexie (chorobné odmítání jídla) a další,“ tvrdí v jedné ze svých knih populární psycholožka Jiřina Prekopová.
Psycholožka v těchto souvislostech dále upozorňuje, že takto frustrované děti mohou trpět nejen fyzickými a psychickými problémy, ale také rozličnými poruchami chování. Mezi ty může patřit chronické lhaní, opakované krádeže, agresivita vůči druhým nebo sobě samému, ale třeba i sebedestruktivní fixace na perfektní výkony.
Psycholožka Prekopová rodiče a pedagogy dále upozorňuje: „Soudit a trestat poraněné dítě podle vnějšího zdání je pro něj tou největší nespravedlností. Vůbec mu nepomůže, když budeme hubovat na jeho chování. Jedinou pomocí je, když se vcítíme do jeho bolesti a dovolíme mu se vyplakat a tak se od bolesti osvobodit.“
Šestiletá holčička vypráví o tom, jak je těžké být matkou