Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Zavři pusu, zmiz, vypadni! Proč s dětmi mluvíme jinak než s dospělými?

Martina Machová 3.  7.  2019
Zkusili jste si někdy představit, že byste například se svými rodiči, šéfem v práci, podřízenými, kolegy, sousedy nebo třeba s partnerem mluvili na chlup stejně, jako občas mluvíme se svými malými dětmi?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jak by asi reagoval muž, kdyby s ním jeho drahá polovička komunikovala stylem: „Bože můj, já z tebe zešílím, ty čuně! Okamžitě dej ty špinavé tepláky z koberce – to ti to mám vysvětlovat po sto padesáté? Posloucháš mě vůbec, nebo máš něco s ušima a bude se ti na ně muset podívat paní doktorka? Ihned polož to pití a jdi ty tepláky uklidit! No, řekl sis o to, budu počítat – jedna, dva, tři…“

Možná bychom neměli měřit dvojím metrem

Možná nyní namítnete, že partnera či jiné dospělé nemusíte vychovat, nenesete za ně zodpovědnost – zkrátka neodpovídáte za to, co z daného dospělého vyroste. Jenže je snad ale cílem výchovy pouze bezvýhradná poslušnost dítěte?

Není lepší být v jistém smyslu partnery, kteří se navzájem respektují, vnímají potřeby toho druhého, jsou k sobě i k druhým slušní a vycházejí si v rámci možností vstříc?

Učitelka sprostě nadává dětem, co s tím?

„Lidé někdy říkají, že malé dítě přeci nemůže být naším partnerem. Když si položíme otázku, od kterého věku se můžeme začít k dětem chovat partnersky, najednou je jasné, že žádná taková hranice není,“ tvrdí například kolektiv autorek oblíbené publikace Respektovat a být respektován.

Vždyť partnerem, ať už životním nebo třeba pracovním apod., pro nás není ten, kdo usurpuje a bourá a nerespektuje naše osobní hranice a zachází s námi jako „s hadrem“, každé partnerství má přeci svá pravidla.

Šestiletá holčička vypráví o tom, jak je těžké být matkou

Rodič je vzor: V dobrém i ve zlém, ať chce nebo ne

Je mýtem, možná spíše nedorozuměním či nepochopením, že takto vychovávané dítě vyrůstá bez hranic, je bezohledné, sebestředné a ovládá své rodiče a blízké. Vždyť ani mezi dospělými neplatí, že vzájemná slušnost a respekt nějak pokrucují vztahy, naopak!

Spíše je to narovnává a jemně a jasně pomáhá vymezovat osobní prostor a budovat sebeúctu. Jsme-li rodiči, jsme zkrátka vzory pro své děti – v dobrém i ve zlém, ať chceme nebo ne.

„Rodiče většinou podceňují význam toho, že sami působí jako vzor, ať už to chtějí nebo ne či ať už si to uvědomují nebo ne. Mnoho dospělých se upřímně diví, že přestože dětem tolikrát řekli, jak se mají chovat, děti to nedělají,“ upozorňují autoři publikace Respektovat a být respektován.

Pokud tedy toužíme po tom mít dítko slušné a vstřícné, a doma nám však stále pobíhá neurvalý a zlostný „čert“, možná bychom měli popřemýšlet, jak s „čertíkem“ komunikujeme.

Mluví sprostě? Říká, co nemá? Zachovejte klid a obrňte se trpělivostí
Nejčastěji bohužel lžeme vlastním dětem. Proč se to nevyplatí?
Témata: Děti, Péče o dítě a jeho výchova, Rodiče, Partnerská komunikace, Dvojí metr, Osobní prostor, Dospělí, Polovička, Slušnost, Partnerství, Pití, Vzor, Pusa, Tepláky, Nedorozumění, Podřízený, Šestiletá holčička, Drahá polovička, Malé dítě, Zlost, Partner