Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Zavři pusu, zmiz, vypadni! Proč s dětmi mluvíme jinak než s dospělými?

Zkusili jste si někdy představit, že byste například se svými rodiči, šéfem v práci, podřízenými, kolegy, sousedy nebo třeba s manželem mluvili na chlup stejně, jako občas mluvíme se svými malými dětmi?
3. 9. 2017
Zavři pusu, zmiz, vypadni! Proč s dětmi mluvíme jinak než s dospělými?

Jak by asi reagoval muž, kdyby s ním jeho drahá polovička komunikovala stylem: „Bože můj, já z tebe zešílím, ty čuně! Okamžitě dej ty špinavé tepláky z koberce – to ti to mám vysvětlovat po sto padesáté? Posloucháš mě vůbec, nebo máš něco s ušima a bude se ti na ně muset podívat paní doktorka? Ihned polož to pití a jdi ty tepláky uklidit! No, řekl sis o to, budu počítat – jedna, dva, tři…“

Možná bychom neměli měřit dvojím metrem

Možná nyní namítnete, že partnera či jiné dospělé nemusíte vychovat, nenesete za ně zodpovědnost – zkrátka neodpovídáte za to, co z daného dospělého vyroste. Jenže je snad ale cílem výchovy pouze bezvýhradná poslušnost dítěte?

Není lepší být v jistém smyslu partnery, kteří se navzájem respektují, vnímají potřeby toho druhého, jsou k sobě i k druhým slušní a vycházejí si v rámci možností vstříc?

„Lidé někdy říkají, že malé dítě přeci nemůže být našim partnerem. Když si položíme otázku, od kterého věku se můžeme začít k dětem chovat partnersky, najednou je jasné, že žádná taková hranice není,“ tvrdí například kolektiv autorek oblíbené publikace Respektovat a být respektován.

Vždyť partnerem, ať už životním nebo třeba pracovním apod., pro nás není ten, kdo usurpuje a bourá a nerespektuje naše osobní hranice a zachází s námi jako „s hadrem“, každé partnerství má přeci svá pravidla.

Video: Tohle na ně platí! Tři tipy, které zabraly na vztek u tří synů

Rodič je vzor: V dobrém i ve zlém, ať chce nebo ne

Je mýtem, možná spíše nedorozuměním či nepochopením, že takto vychovávané dítě vyrůstá bez hranic, je bezohledné, sebestředné a ovládá své rodiče a blízké. Vždyť ani mezi dospělými neplatí, že vzájemná slušnost a respekt nějak pokrucují vztahy, naopak!

Spíše je to narovnává a jemně a jasně pomáhá vymezovat osobní prostor a budovat sebeúctu. Jsme-li rodiči, jsme zkrátka vzory pro své děti – v dobrém i ve zlém, ať chceme nebo ne.

„Rodiče většinou podceňují význam toho, že sami působí jako vzor, ať už to chtějí nebo ne, či ať už si to uvědomují nebo ne. Mnoho dospělých se upřímně diví, že přestože dětem tolikrát řekli, jak se mají chovat, děti to nedělají,“ upozorňují autoři publikace Respektovat a být respektován.

Pokud tedy toužíme po tom mít dítko slušné a vstřícné, a doma nám však stále pobíhá neurvalý a zlostný „čert“, možná bychom měli popřemýšlet, jak s „čertíkem“ komunikujeme.

Jak pomoci dětem, aby se naučily správně mluvit?
Naučte se říkat ne, nevymýšlejte si a bude se vám lépe žít
Partnerská komunikace: Jak si ji užít a zbytečně se netrápit?
Témata: Děti, Péče o dítě a jeho výchova, Partner, Tepláky, Drahá polovička, Rodiče, Pusa, Malé dítě, Osobní prostor, Dospělí, Vzor, Podřízený
Mohlo by vás zajímat
Praváci versus leváci: Jak je na tom vaše dítě?
Právě dnes vychází říjnová Maminka. Na titulce s Michaelou Tomešovou
Vévodkyně Kate:  Je důležité, aby rodiče mluvili s dětmi o svých pocitech
Neobvyklé trápení: Moje dcerka má knírek

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu