Maminka.czRodina a vy

Zapisujte si první slůvka a důležité momenty! Nebudete si je pamatovat

Simona Procházková 19.  12.  2019
Zapisujte si první slůvka a důležité momenty! Nebudete si je pamatovat
Většinou jsme přesvědčeni o tom, že vzpomínky na dětské roky našich ratolestí si uložíme v hlavě napořád. A najednou si nedokážete vzpomenout, kdy na vás potomek poprvé zavolal „mami“, kdy mu vypadl první zoubek, jaký dort měl k prvním narozeninám a čím že to tenkrát tolik rozesmál celé příbuzenstvo?

„Myslela jsem si, že mám brilantní paměť, a vůbec nepochybovala o tom, že si samozřejmě budu dobře a navždy pamatovat veškeré důležité milníky svých dětí. Takové okamžiky budou přeci trvale vyryty v mé paměti. Jenže jak život ubíhá, zahlcují nás každodenní starosti a povinnosti a robátka rostou přímo před očima, uvědomuji si, jak naivní jsem byla. Proč jsem si nic nezapisovala, nevytvořila jim deníček, nedokumentovala lépe, jak rostou a čím vším nás děti pobavily, rozněžnily nebo i rozzlobily? Možná za to může únava, stres všedních dní a spousta práce… a dneska toho lituji,“ přiznává Věra (41), maminka Davídka (7) a Rozárky (9).

První slůvko? Netuším!

Podobnou zkušenost má další maminka Markéta (39):

„Mami, jaké bylo moje první slovo?“ zeptal se mě nejstarší syn.

Máma!“

„Maminko, co jsem řekla jako první slovo?“ zeptala se prostřední dcera.

„Myslím, že to bylo mami.“

„Jaké bylo moje první slovo?“ dotázal se nejmladší synek.

„Uh, asi mami.“

„Když se mi narodilo první děťátko, byla jsem tak nabitá energií, nadšená a plná síly, že si pamatuji téměř každý detail, den, kdy se poprvé převalil na bříško (bylo mu asi sedm týdnů), posadil (pár dní po půlročním výročí), okamžik, kdy se ke mně poprvé rozeběhl na vratkých nožičkách, i chvíli, kdy jsme objevili první zoubek (v sedmi měsících). Nemusela jsem si nic zapisovat, bylo to mé jediné dítě, středobod vesmíru, a každý jeho pokrok mě nadchnul tak, že si ty situace budu pamatovat celý život. Na rovinu, pamatuji si dobře i řadu zbytečných věcí (například, kdybychom byli kamarádi ze základní školy, měli byste téměř 90% šanci, že si stále vybavím vaše telefonní číslo domů). Pak se nám narodila ještě dcera a nejmladší syn, poměrně brzy po sobě. A najednou marně pátrám v paměti, kdy se jim povedlo přetočit na bok? Odkdy chodili na nočník? A jak se přihodilo, že najednou začali sami chodit? Nečekala jsem, že bude najednou tak těžké vzpomenout si na všechny malé detaily, protože ty chvíle, kdy se stanou, jsou tak nádherné a jedinečné, že by přece měly být nezapomenutelné… A přesto paměť po čase selhává. Všechny moje vzpomínky se nějak podivně promíchaly a nejsou už tolik konkrétní,“ trochu smutně říká Markéta.

Čtvrté a poslední dítě? Tyhle věci budu dělat jinak a nebudu se hroutit!

Deníček nebo krabice?

Paměť časem slábne a vzpomínky se postupně vytrácejí nebo ztrácejí jasnou podobu. Je to naprosto přirozený proces, a ačkoli vám připadá, že na první krůček nebo zažvatlání vašeho zlatíčka nikdy nemůžete zapomenout, opak je pravdou. Za pár let budete marně tápat a lovit v hlavě ty kouzelné chvíle. Kromě „zubu času“ je na vině únava, vyčerpání, chronický nedostatek spánku, který se nevyhne téměř žádné mamince, a rovněž, mluvme na rovinu, stárnutí.

„Někdy mě napadá, jestli mi mozek nestávkuje a nedegeneruje v souvislosti se stovkami hodin „povinného“ sledování příběhů vychytralých modrých skřítků a animovaných prasátek. Moje paměť už zkrátka není, co bývala. A po pravdě, ani mé organizační schopnosti. Téměř tři roky se přemlouvám, že konečně dodělám fotoalba svých ratolestí, nechám vyvolat fotografie (poslední založené v albu jsou ty z porodnice, což není nic extra, vzhledem k tomu, že potomci jsou ve věku 5, 7 a 9 let), a tak prozatím jen tiše závidím některým kamarádkám, které systematicky a s neuvěřitelnou pečlivostí vedou foto deníky každé ze svých ratolestí. Jde takřka o umělecká díla, vyzdobené knížky v luxusních vazbách s precizně vyplněnými údaji o každém pokroku a záznamy o vývojových milnících, vyšperkované chomáčky prvních ustřižených vlásků, náramky z porodnice a barevnými otisky miniaturních nožiček. Jistě, taky mám vlásky svých dětí (někde v krabici), tedy kromě té poslední obálky, která se mi vysypala z peněženky při placení v supermarketu. Moje dětské deníčky mají podobu několika krabic s archivovanými poklady (snímky z ultrazvuku, použitý těhotenský test, uloupená plínka z porodnice a tak dále) a aktualizovaných alb na facebookovém profilu,“ svěřuje se Alena (37).

10 stěžejních milníků v životě batolete. Na tohle se pediatr neptá

Proč nemám album?

„Naše první miminko bylo hodně náročné, často plakalo a téměř nespinkalo. Než oslavila dcerka první narozeniny, padala jsem vyčerpáním. Na zakládání deníčku nebo alb jsem tak neměla ani pomyšlení a později to už jednoduše nedohnala. Máme sice tisíce fotografií v počítači a telefonech, v papírové podobě ale téměř žádné. Když se pak po třech letech narodil mladší syn, koketovala jsem s myšlenkou, že mu začnu jeho „knihu“ vytvářet, ale pak jsem si uvědomila, že by to nebylo spravedlivé vůči starší dceři. Jak bych jí vysvětlila, že ona tu svou nemá? Že nám ji někdo ukradl? Že jsem ji nemilovala tolik, abych udělala to samé pro ni? Tak jsem to nechala být. Pamatuji si naprosto přesně, co dělaly moje děti a jak byly staré, když se jim povedly první krůčky a začaly spinkat bez plínek, ale neptejte se mě, kdy vyslovily první slůvko nebo postavily komín z lega,“ přiznává Jitka (34).

17 nápadů na rodinné album: Potřebujete jen barvy, ruce a nohy

Štěstí a úsměv se nezapomíná!

„Jsem naštvaná sama na sebe, že patřičně nedokumentuji všechny ty neopakovatelné okamžiky, které zažíváme s dětmi. Mám kamarádku, která každý rok fotí svého syna u narozeninového dortu, kde drží v ručičce svou vlastní fotku z předchozích narozenin. Krásný nápad. Vždycky jsem si myslela, že budu podobný typ matky. Nejsem. Na druhou stranu jsem ale typ mámy, která chodí se svými dětmi ven, dovádí s nimi na hřišti, vodí je do lesa i do knihovny, podniká spoustu výletů, čte denně pohádky a zpívá si s nimi. Pamatuji si přesně, jakou písničku poprvé zazpívaly a jak šťastně se smály, když se jim povedlo poprvé vlastními silami rozhoupat na houpačce. Znám jejich nejzamilovanější pohádky a dobře vím, jak se tváří, když je jim zima v bazénu. A to se přece počítá. Doufám, že víc než přesné informace o tom, kdy se jim poprvé povedlo odpovědět „ano“ nebo kdy poprvé vypadly z postele (protože na to dostanou pravděpodobně všichni stejnou „univerzální“ odpověď), je bude zajímat, co všechno jsme společně prováděli a jak jsme si to užívali,“ usmívá se Petra (42).

Pravda o mateřství? Vypadá přesně takhle, ukazují statečné mámy
Témata: Rodina a vztahy, Děti, Rodina a vy, Péče o dítě a jeho výchova, Paměť, Album, Róza, Davídek, Modrý, Zoubek, Jitka, Deníček, Okamžik, Placení, Máma, Důležitý moment, Ratolest, Narozeniny, Lego, Maminka, Alena, Vzpomínka
Mohlo by vás zajímat
GALERIE: Přáli si pro dceru sourozence a dočkali se paterčat! Jak žije rodina, kterou milují celé Spojené státy?
Formánková Simona
Instagram
Herečka Kristýna Hrušínská: Náš Vojta by chtěl být momentálně buď Hurvínek, nebo Belmondo
Mrázková Dita
Slavné maminky
Tahle máma zapsala 41 neuvěřitelných důvodů, proč tříletá dcera dostala záchvat vzteku. Pobavíte se
Procházková Simonakog
Mateřství
Na fotkách je vidí celý Londýn: Dost nerealistických očekávání, za své tělo po porodu se nestydíme!, říkají odvážné maminky
Mrázková Dita
Po porodu
Herečka Eva Josefíková je maminkou. A miminko má neobvyklé jméno
Víchová Tereza
Slavné maminky
Neuvěřitelné "skóre"! Krásná Michaela Salák se stala po páté maminkou!
Zenklová Veronika
Slavné maminky
První vteřiny po porodu: 30 fotek neopakovatelného zážitku zrození
Víchová Tereza
Galerie
GALERIE: Cigareta po porodu, jízda bez autosedačky? Retro fotky ukazují, co by se dnes už určitě nestalo!
Formánková Simona
Galerie
Intimněji už to nejde: Dítě se poprvé podívalo na svět přímo přes plodové obaly!
Zenklová Veronika
Porod