[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nutno přiznat, že k tomu vyřadit z jídelníčku téměř celé rodiny sakumprásk všechen cukr nás přivedly okolnosti.
Dost možná bych se k tomu totiž jinak jako poměrně velký závislák na sladkém musela hodně přemlouvat. Vždycky se totiž najde nějaký důvod: tu čokoládička na nervy, tu dortíček ke kafíčku nebo zmrzlinka na výletě (ano, držela jsem s dětmi krok, a s velkou chutí!). Bohužel, jak se alespoň u nás ukázalo, cukr s námi dělá velké věci. A ne zrovna v dobrém smyslu slova. Jenže člověk to zjistí, až když to zkusí alespoň na nějaký čas úplně bez něj.
Nikdy jsem dětem „dobroty“ vyloženě neodpírala a samozřejmě jejich množství i kvalitu zhruba od staršího batolecího věku, kdy poprvé jejich jazýček něco takového poznal, hlídám. Řekla bych, že tak to má velká většina maminek, hledáme prostě takový „zlatý střed“. Ovšem ve chvíli, kdy u mého staršího syna vzplanul poprvé v osmi letech rozsáhlý a urputný atopický ekzém, nebylo zbytí. Respektive jsem odmítla řešit tohle onemocnění „jen“ povrchně, tedy kortikoidy a antihistaminiky, ale i zevnitř. A je mi od začátku jasné, že právě to, co jíme, nás v mnoha ohledech nesmírně ovlivní. Ale do jaké míry až je to možné, to mě upřímně překvapilo.
Říká se, že když se rozhodnete vysadit z jídelníčku cukr, začátky bývají nejtěžší. Honí vás mlsná a těžko se odolává, zvlášť když máte vždycky něco na dosah. Mě tahle fáze úplně minula, protože jsem prostě jako máma musela „držet basu“ se svým dítětem, které bylo na eliminační dietě a cukr byl jednou z položek, které jsme vyškrtli z jídelníčku hned v začátcích. Důležité je, jako v mnoha ohledech, nastavení člověka. A i když k tomu nemáte zrovna akutní zdravotní důvody, můžete to zvládnout s mnohem větší lehkostí, než si myslíte. Je ale spousta věcí, které vám mohou tuhle cestu ulehčit. Prvně je to určitě „vyčištěná“ spíž a lednička. Stručně řečeno, když doma žádné mlsky mít nebudete, nebude ani kam na ně chodit. Obout se, obléct a jít pro něco do obchodu už je přece jen složitější než sáhnout doma do šuplíku. Pryč s tím. U nás ještě hodně pomohlo nebrat děti na nákup. Když jsme totiž společně v potravinách, jejich lačné oči by nejraději naházely do košíku všechny ty strakaté obaly s cukrovinkami. U starších dětí, které mají už nějaké své kapesné, je to samozřejmě složitější uhlídat. U těch menších ale leckdy stačí se na procházce obloukem vyhnout obchodům s potravinami a ani si na mlsky nevzpomenou.
Striktně jsem vysadila cukr staršímu synovi a sobě. Mladší syn a manžel ho v rámci rodinné solidarity výrazně omezili. Jedli jsme i nadále pětkrát denně včetně svačinek. Na sobě samotné jsem cítila rozdíl už po čtyřech dnech. Najednou jsem měla o tolik víc energie, že mě to samotnou překvapilo. Vzpomněla jsem si, jak jsem se kolikrát snažila si tuhle energii dodat něčím sladkým, v tu chvíli samozřejmě raketově vzrostla, za pár desítek minut se ale propadla ještě mnohem níž. Začarovaný kruh. Navíc mi bylo o tolik lépe psychicky, cítila jsem se mnohem vyrovnaněji. Rozdíly na dětech byly vidět zhruba po týdnu. Byly o tolik klidnější! Hned mi vytanulo na mysli, kolik dětí dnes jejich rodiče nebo okolí označují za hyperaktivní, přitom změna jídelníčku je už za pár dní dokáže proměnit doslova v beránky… Celá tahle naše „cukrfree etapa“ mě naučila ještě víc přemýšlet o jídelníčku a pozorněji číst etikety. A jednou provždy si ujasnit, jak nesmírně moc na tom, co jíme, záleží. Vysadit cukr z jídelníčku neznamená najít všelék na všechna trápení a neduhy. Taky neříkám, že odteď se moje děti ničeho přislazeného nadobro ani nedotknou, ale takový občasný „cukrový detox“ si rozhodně dopřejeme!