Maminka.czJen pro tatínka

„Ze všeho nejvíc miluju tatínka a rajskou!“

Petr Pospíšil 21.  2.  2013
Tentokrát jsem se zeptal kamarádů, co je v životě nejvíc překvapilo. Pod stromečkem, při svatbě, v porodnici. Zkrátka, kde prožili největší zážitek, který zacloumal jejich chlapskou duší. A začít můžu rovnou u sebe…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

1. Největší zážitek pro mě byl porod. Do té doby jsem si hrál na tvrdého chlapa a myslel si, že mě nic nerozhodí. Problém nastal v okamžiku, kdy jsem na sále poprvé viděl svého syna a poprvé zjistil, že nic není tak důležité jako právě on. Je fakt, že to může znít jako absolutní klišé, ale já to tak cítím. Dodneška nechápu, kde ženy berou sílu na to, aby porodily, kde se v nich bere ta síla, aby zvládly celý proces těhotenství, vytvořit v sobě něco tak dokonalého, jako je dítě. Pánové, přiznejme si, že my, kteří umíráme s rýmičkou, bychom tohle nedali. Smekám před ženami a miluju děti. Právě v okamžiku zrození, kdy na vás poprvé pohlédnou a vy víte, že nic už není důležité, a koníčky? Koho by zajímaly. Máte dítě, obrovský závazek, a to je něco, co musí pohnout i skálou.
Petr (37), Praha

2.Největší překvapení jsem zažil, když mi moje přítelkyně mezi řečí oznámila, že je těhotná. Ne že bych chtěl nějak polemizovat s tím, jestli jsme dítě chtěli, nebo ne a jestli jsem se cítil tehdy zaskočený. Prostě ten pocit, ten adrenalin a obrovská euforie, která mě tehdy zalila, se nedá popsat. Myslím, že chlap v životě moc podobných překvapení nezažije, takže si ho budu uchovávat v paměti, dokud mě hlava nezradí. V každém případě si myslím, že je škoda, že mě tehdy někdo nevyfotil. Docela rád bych zpětně viděl, jak jsem se tvářil. Ale asi jsem vypadal jako blbec. Přihlouplý a šťastný blbec.
Roman (33), Praha

3. Děti zatím nemám, proto u mě vede den, kdy jsem si otevřel garáž a v ní našel místo auta zaparkovanou motorku. Moje přítelkyně auto vyvezla, zaparkovala za rohem a do garáže umístila dárek k třicetinám. Než jsem to pochopil, mlátila se ve mně povinnost volat policii, protože mi někdo ukradl auto, s touhou nikam nevolat, nasednout na motorku a pořádně ji protáhnout. Nakonec jsem se dozvěděl, jaká je skutečnost, a celý šťastný si užíval obojího. Ale ten pocit, když přijdete do garáže a věci nejsou tak, jak mají být… Pochopil jsem, proč se říká, že chlapi mají dlouhé vedení. Tedy aspoň já. Já mám totiž to nejdelší na světě.
Karel (30), Beroun

4.Největší radost mi udělala moje pětiletá dcera při vánoční besídce, kdy na konci zpěvu vánočních koled a vlastně celého zábavného pásma doběhla k mikrofonu, vzala ho paní učitelce z ruky a zavolala do něj: „A víte, co vám musím říci? Ze všeho nejvíc miluju tatínka a rajskou.“ Tehdy jsem si uvědomil, že všechna špatná rozhodnutí, která jsem udělal, vedla k tomu jedinému a správnému, které má v životě smysl. Fakt, že jsem měl dítě se ženou, která o ně nejevila zájem, že jsem ztratil příležitost pracovat a vydělat velké peníze v zahraničí, situace, kdy jsem u soudu musel do detailu popisovat svůj milostný život a další potupné prohry, najednou byly úplně jedno, protože já jsem se přes všechna životní klopýtnutí dostal k tomu nejvyššímu jackpotu. Dceři ve vlastní péči, která mě miluje tak, že to chce vykřičet do celého světa.
Adam (41), Brno

5. Překvapení může muž za život zažít víc než dost. Já si ale to své nej vychutnal poměrně nedávno. Gynekolog nám sdělil, že není možné, abychom počali přirozenou cestou, takže jsme se oba začali připravovat na martyrium umělého oplodnění, protože jsme o dítě moc stáli. Po večeři v thajské restauraci se mojí partnerce udělalo špatně – asi na týden, ale rozhodně ji nenapadlo, že by zvracení při pohledu na jakékoli jídlo mohlo souviset s tím, že přes nepříliš dobrou, vlastně definitivní prognózu pánů v bílých pláštích se podařilo to, v co nikdo nedoufal.
Otěhotnět přirozenou cestou. Takže pro mě největším dárkem navždy zůstane těhotenský test položený na kuchyňské lince. Se dvěma proužky samozřejmě.
Jáchym (45), Praha

6. Asi úplně nejvíc mě dostalo, jak hluboce na mě zapůsobil svatební slib. Myslel jsem si, že je to jen taková fraška, která se dělá kvůli důchodcům, ale nedošlo mi, jak vážnost situace budu před tolika lidmi prožívat já sám. Najednou mi došlo, že nejde o ně, ale o mě a můj životní slib, který nehodlám porušovat jen proto, že za pár let uvidím někde nějakou minisukni. Vyrostl jsem na Rychlých šípech, kde by také nikdo nezradil, sliby se braly vážně atd. I já jsem tedy nakonec odříkal něco zcela jiného, než jsem si předtím hodil na kus papíru. Protože mi došlo, že klišé a prázdné fráze by moje žena hned odhalila. O to víc jsem si dal záležet. A myslím si, že překvapená byla i ona, když jsem začal říkat něco úplně jiného, než jsem si předtím doma trénoval. A jsem rád, že pochopila, proč jsem to udělal. Ocenila to a i ona si přidala věci, za které jsem rád, že jsem slyšel.
Richard (31), Mělník

7. Je to jednoduché, stručné a výstižné. Nejšťastnější jsem byl a největší radost cítil v okamžiku, kdy nám s ženou lékaři řekli, že nádor naší Karolínky, tehdy pětileté, přestal růst, může být odoperovaný a že vše bude v pořádku, protože nemetastázoval. Do té doby jsem žil v takovém pekle, které si asi dokáže představit jen rodič nemocného dítěte. Smlouval jsem s Bohem, nabízel jsem sebe, zaprodával cokoli, co mi do té doby bylo drahé… A nadával. Na nespravedlnost celého světa. Na neschopnost lékařů, dokonce jsem měl i myšlenky, že kdybych měl dítě s jinou ženou, nebylo by nemocné. A právě na prahu totálního zhroucení jsem se dozvěděl zprávu, která mi vrátila naději. Nevím, koho jsem usmlouval, ale od té doby dárky nechci, nepřijímám, nedávám. Jsem prostě šťastný.
David (43), Plzeň

8. Největší radost mi udělala moje žena, která se z nemocnice vrátila pohyblivá. Upadla na schodech do sklepa a lékaři tvrdili, že už se hýbat nebude, minimálně že nebude chodit. Je pravda, že byla v nemocnici a rehabilitačním ústavu celkem rok, za tu dobu se ale tak zatnula a soustředila na své uzdravení, že dnes chodí, sice s holí, ale chodí. Jsem šťastný, že udělala vše pro to, aby se vrátila jako zdravá máma ke své rodině. Mně a dvěma dětem. Za to jí nepřestanu nikdy být vděčný. Taky mohla rezignovat, sedět v kolečkovém křesle… Její snaha byl ten nejlepší dárek, jaký mi kdy mohla dát. A našim dětem. Doufám, že to také jednou ocení.
Hynek (35), Klatovy

Témata: Časopis Maminka, Jen pro tatínka, Největší překvapení, Bílý plášť, Milostný život, Největší zážitek, Rehabilitační ústav, Ráj, Největší dar, Zdravá máma, Klatovy, Jackpot, Nejlepší dárek, Dlouhé vedení, NEJ, Rychlý šíp

Video