Maminka.czVaše příběhy

Žena netušila, že je těhotná. Dítě přivedla na svět u švagrové na záchodě

Kateřina Prachařová 6.  7.  2020
Američanka Carla Collazo prožila těžko uvěřitelný příběh. Celý život žila v přesvědčení, že kvůli zdravotním problémům nejspíš nebude moci mít děti. A tak ji ani nenapadlo, že by mohla být těhotná. To jí došlo teprve ve chvíli, kdy na návštěvě u švagrové porodila miminko doslova rovnou do záchoda.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Carla měla k dětem blízko odjakživa. Pomáhala s výchovou dětí své sestře a nikdy nepochybovala o tom, že se jednou sama stane mámou. Ukázalo se to ale být těžší, než čekala. S přítelem se začali o miminko vážně pokoušet před třemi lety – a nedařilo se.

„Když mi bylo jedenáct nebo dvanáct let, lékaři mi diagnostikovali syndrom polycystických vaječníků, takže prakticky už od dětství moje tělo vytvářelo jakousi formu antikoncepce. Ale jako malá jsem samozřejmě netušila, že otěhotnění jednou bude velmi složité, ne-li nemožné,“ vypráví Carla. S přítelem spolu jsou už třináct let, a přestože se nijak nechránili, k otěhotnění za celou dobu nedošlo.

Carla si dlouhou dobu říkala, že její tělo ví, co dělá, že pozná, kdy je na miminko ten správný čas. Ale pořád se nic nedělo a ona se začínala obviňovat, že to všechno je její chyba. Když se s přítelem shodli, že se opravdu vážně snaží o dítě, rozhodla se navštívit lékaře. Ten jí řekl, že kvůli polycystickému syndromu zřejmě nikdy neotěhotní. Carla nesla tuto zprávu těžce, ale měla podporu v příteli a stále doufala v zázrak. Jenže ten se nekonal. Kdykoli měla „podezření“, že je těhotná, test jí ukázal krutou pravdu – byl negativní. Nakonec i prodala svůj dům, protože usoudila, že místnost navíc nikdy nebude potřebovat.

Nejsmutnější příběh! Miminko žilo jen sedmnáct minut. Z fotek až mrazí

Krvácení a bolest břicha 

Její život se obrátil naruby jednoho srpnového dne loňského roku. Byla ten den v domě svého přítele a začala krvácet. Myslela si, že dostala menstruaci. Když přišly křeče, vzala si prášky proti bolesti, ale její hlavní starostí bylo posbírat zakrvácené prádlo a dát ho do pračky.

„Bolest břicha se ale stupňovala. Přítel mě začal přemlouvat, abychom jeli do nemocnice, ale odmítla jsem. Neplatím si zdravotní pojištění a upřímně řečeno jsem si nemyslela, že je to potřeba. Ale přítel byl neoblomný. Nakonec jsme odjeli do domu jeho sestry, mé švagrové, kde jsem chtěla zůstat, ale i jí přítel řekl, že budu muset jet do nemocnice, a tak jsme se začali chystat,“ vzpomíná Carla.

Švagrová jí poradila, aby se před odjezdem zkusila osprchovat, jestli by jí teplá voda nepomohla bolest trochu zmírnit. Ta už ale byla tak silná, že Carla nemohla ani stát a musela se posadit na záchod, aby se pokusila obléct. „Myslela jsem si, že mám v břiše ovariální cystu nebo krevní sraženinu, a napadlo mě, že ji zkusím vytlačit. S prvním pokusem mi praskla plodová voda – ale mě v tu chvíli absolutně nenapadlo, o co se jedná,“ zní její vzpomínky až neuvěřitelně.

Doma porodila pětikilové dítě! Byli u toho manžel, syn i dcera

Dítě skončilo v toaletě

Znovu zatlačila a ucítila tlak. Instinktivně sáhla dolů a cítila, že z ní něco vychází ven. Pořád ještě netušila, že jde o hlavičku dítěte. Křičela vyděšeně na švagrovou, která popadla telefon a zavolala záchranku. Carla znovu zatlačila. „To, co se stalo pak, jsem vnímala rozmazaně. Zatlačila jsem a pak uslyšela, jak dítě spadlo přímo do mísy.“

Carla tlačila dál a najednou držela v rukou i placentu. „Všechno se odehrávalo strašně rychle a já vůbec nevěděla, co mám dělat. Bála jsem se podívat do mísy. Držela jsem v ruce placentu, dítě bylo v toaletě a já byla jen strašně vyděšená. Moje švagrová, která se zrovna dovolala na záchrannou službu, se také bála podívat, viděla, co se stalo, a bála se, že miminko bude mrtvé.“

Ale pak se najednou ozval křik novorozeněte. Dítě dýchalo! Operátoři po telefonu podávali instrukce. Švagrová vytáhla miminko z toalety, položila ho Carle na hruď a dvojici obalila teplou dekou. Podle pokynů pak dokonce přestřihla pupeční šňůru. „Ačkoli Alexandra byla nejdřív poměrně klidná, když jsme udělaly to nejnutnější, upadly jsme obě do jakéhosi šoku. Pak švagrová zavolala mému partnerovi, který nemohl uvěřit, co se v její koupelně právě odehrálo. Okamžitě se rozjel směrem do nemocnice, kde jsme se měli setkat, protože pro mě už přijeli záchranáři. Teprve po jejich dotazu jsem se podívala, jakého je miminko pohlaví, do té doby jsem se zajímala jen o to, jestli dýchá.“

Nedávali jí šanci, nakonec má čtyřčata! Neuvěřitelné fotky před a po

Žádné těhotenské potíže, test byl vždy negativní

Následně Carla zavolala svojí matce a řekla jí, co se stalo. „Říct, že byla v šoku, je hodně slabý výraz. Vůbec mi nevěřila a myslela, že na ni zkoušíme nějaký trik, dokud jsem jí neposlala fotku záchranáře a miminka,“ směje se Carla.

Čerstvá babička plakala štěstím a nemohla se dočkat, až se s vnučkou setká v nemocnici. Holčička vážila 2 libry a 13 uncí (zhruba 1,28 kilogramu) a byla naprosto zdravá. Během cesty do nemocnice prý Carla neustále přemýšlela, jestli je to opravdu skutečnost. „Malá klidně dýchala, já se na ni jen dívala a pořád byla v šoku. V nemocnici mi pak máma a teta pomohly vybrat jméno: Amoura Rose. Je naprosto perfektní.“

Carla dodává, se svou švagrovou Alexandrou si byla vždy velmi blízká, ale tento zážitek je ještě víc stmelil. A Alexandra se zcela samozřejmě stala kmotrou malé Amoury.

Lidem může její příběh připadat neuvěřitelný. Ale ona prý opravdu neměla žádné těhotenské příznaky. „Dokonce jsem si dvakrát během těhotenství s Amourou dělala test – a pokaždé vyšel negativní. Ten druhý jsem přitom zkoušela několik týdnů před jejím narozením! Můj přítel mi říkal, že vypadám unavenější, a sám navrhoval, abych si test udělala. Nepřibrala jsem za celou dobu na váze a pořád jsem měla pravidelné krvácení. V noci jsem cítila nějaké pohyby v břiše, ale to jsem přikládala plynatosti. A to bylo opravdu vše,“ tvrdí.

Amouru propustili z nemocnice po necelých pěti týdnech, které strávila na oddělení pro předčasně narozené děti. Byla zcela zdravá, lékaři jen hlídali, aby přibývala na váze. Když dosáhla hmotnosti standardního novorozence, mohla si ji Carla odvézt domů.

Holčička se narodila s jizvou na tváři. Zranili ji lékaři při císaři

„Dva týdny po porodu jsem se vrátila do práce recepční v chiropraktické ambulanci. Bylo to těžké, ale já byla ráda, protože mi to zaměstnalo hlavu, když byla malá v nemocnici a já mohla jen trpělivě čekat. Po jejím propuštění jsem si pak mohla vzít volno.“

Carla přiznává, že celá situace je pro ni i po několika měsících stále ohromující. „Mám štěstí, že můžu stále pracovat tam, kde předtím. Dostali jsme také spoustu dětského vybavení, protože my samozřejmě neměli doma vůbec nic,“ popisuje Carla a na závěr apeluje na ostatní ženy:

„První část minulého roku byla těžká, protože jsem chtěla všechno vzdát. A teď mám Amouru. Všem ženám, nejen těm, co mají syndrom polycystických vaječníků, ale i ostatním, které se snaží otěhotnět, vzkazuji: Nikdy se nevzdávejte!“

Překotný porod: Co dělat, když nestíháte dojet do porodnice?
Témata: Porod, Po porodu, Miminko, Vaše příběhy, žena, Břicho, Nemocnice, Pór, Záchod, Zach, Netušil, Švagrová, Záchranáři, Carla, Přítel, Zac, Carl, Alexandra, Amour, Zen