[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Jsou krásné a uklidňují mě. Samozřejmě, mít reborn panenku není to samé jako mít dítě, ale může to pomoct lidem, kteří se potýkají s problémy s plodností nebo prožili ztrátu,“ vysvětluje Jess.
Poprvé se o ně začala zajímat během pandemie covidu. Podobně jako mnoho dalších lidí se v té době cítila osamělá. První panenku, které dala jméno Rebecca, si koupila v roce 2020 za 250 liber (zhruba 7500 Kč). Od té doby svou „rodinu“ postupně rozšiřuje. Má například Zaina, Sama, Annalese nebo Ariu. Celkově už za svou sbírku včetně doplňků utratila přes 6000 liber (zhruba 180 000 Kč).
Říkáte si, co na její zálibu říká její manžel? Kupodivu mu to vůbec nevadí, naopak ji v tom podporuje. Avery, který pracuje jako cukrář, dokonce pomáhá panenky oblékat a vozí je v kočárku.
Jess trpí syndromem polycystických vaječníků (PCOS), což komplikuje otěhotnění. V hlavě si nastavila pomyslnou hranici jednoho roku, kdy se pokusí otěhotnět přirozeně, a pokud se to nepodaří, začne zvažovat možnosti asistované reprodukce IVF. Mezitím jí ale panenky pomáhají překonávat stres a pocit nenaplněné mateřské touhy. „Mám je jako terapii. Pomáhají mi vyrovnat se s obavami o mou plodnost. Strašně bych si přála být mámou. Myslím, že bych byla dobrá máma,“ říká Jess.
Nedávno začala reborn panenky sbírat i slavná britská celebrita Katie Price. A hned se stala terčem kritiky a začala plnit stránky bulvárních médií. Jess se jí zastává a vyzývá lidi, aby ji přestali označovat za šílenou.
„Komunita kolem reborn panenek si váží toho, že Katie o nich mluví a představuje je lidem, kteří o nich třeba nikdy neslyšeli,“ říká Jess. „Je smutné, že ji někteří kvůli tomu napadají a nazývají bláznem. Dokonce říkají, že by měla být hospitalizována, což je úplně zbytečné a nespravedlivé.“
Podle Jess mají reborn panenky dokonce pozitivní vliv na její partnerský život. Její manžel Avery, který předtím nikdy nedržel miminko v ruce, si díky nim osvojil základní dovednosti. „Než jsme měli reborn panenky, nikdy nezkoušel přebalovat. Tak jsem ho to nechala udělat. Opravdu mu to dodalo sebevědomí, že to zvládne, až jednou budeme mít skutečné dítě,“ popisuje Jess.
Zároveň ale dodává, že si je samozřejmě vědoma rozdílu mezi panenkou a skutečným dítětem. „Někdy lidé myslí, že si ty panenky pleteme se skutečnými miminky, ale tak to není. Vnímám je spíš jako sběratelský koníček – krásně vypadají a pomáhají mi se uklidnit. Ale samozřejmě je odkládám tam, kam bych skutečné dítě nikdy nedala – třeba na stůl,“ vypráví.
Jess svou vášeň dokonce proměnila v podnikání. Začala tyto realistické panenky sama vyrábět a prodávat. Každá panenka jí zabere zhruba 40 až 50 hodin práce. Největší důraz klade na detaily, jako jsou mimické rysy a textura kůže. „Začala jsem si je vyrábět pro radost a brzy jsem si uvědomila, že to může být i způsob, jak vrátit něco zpět komunitě. Některé panenky jsem dokonce věnovala lidem, kteří by si je jinak nemohli dovolit,“ říká Jess.
A co na její koníček říká rodina? Reakce jsou různé. „Moje mamka byla skvělá, dokonce nás vzala na výstavu panenek. Táta si myslí, že je to zvláštní, ale je na mě hrdý, že se nestydím mluvit o tom, co mám ráda,“ přiznává Jess.