Maminka.czJen pro maminku

Ženská nevěra

, Časopis Moje psychologie
8. 12. 2009
Ženská nevěra
Nevěra bývá přisuzována mužům. My ženy však také umíme být nevěrné. A jsme nevěrné. Na začátku se obvykle smějeme a mluvíme o nezávazném flirtu, na konci často utíráme slzy. To muži nedělají. V čem dalším se liší mužská a ženská nevěra?

Barbora je sedmadvacetiletá vysokoškolačka. V plánu má dokončit školu a vdát se za svého přítele Michala, s nímž žije už sedm let. Jenže je tady problém. Na vánočním večírku Barbora potkala ženatého Petra. Ten večer se vlastně nic nestalo, večírek skončil povídáním u baru. Barbora však Petra z hlavy nepustila. A Petrovi o pár dnů později pípla esemeska.

„Díky za příjemný večer. Kdyby se ti stýskalo, ozvi se.“ A on zareagoval. Barbora o svém téměř rok trvajícím paralelním vztahu nikdy nemluví jako o nevěře. V prvních pár měsících to označovala jako nezávazný flirt, teď o Petrovi hovoří jako o svém příteli. Nevěru podle posledního průzkumu sexuologů Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny přiznalo 34 % vdaných žen a 55 % ženatých mužů.

TAKÉ VÁS ZAJÍMÁ: 13. komnata partnerského soužití: Co byste si měla nechat pro sebe

Statistický nepoměr vysvětlují odborníci tím, že ženy mají tendenci upravovat si své úlety tak, aby příliš neutrpěl jejich morální kredit. Ještě se k tomu dostaneme, avšak s nadsázkou řečeno, všechny se chováme podobně jako Barbora. Slovo nevěra, pokud se jí samy dopouštíme, ve svém slovníku nahrazujeme „nezávazným flirtem“, protože to je pro naše sebevědomí přijatelnější. Muži jsou v tomto ohledu upřímnější. K nevěře se hlásí otevřeněji. V jejich případě je také nevěra společensky únosnější. Zatímco muž-záletník je pro mnohé borec, ženu-nevěrnici častujeme vulgárními výrazy. Zřejmě i proto ten nepoměr.

Fenomén dnešní doby?

Ženy se v posledních letech změnily. Přestaly jsme být spoutané konvencemi minulých desetiletí. Jsme soběstačné, často finančně nezávislé, i když máme rodinu a děti, nestojíme jen u plotny, ale dokážeme si udělat čas samy na sebe, mnohem výrazněji si uvědomujeme vlastní sexualitu. Nikdy dřív jsme takové postavení neměly. A tak je jasné, že změna se dotkla i našich milostných životů. „Výrazně se například prodlužuje doba, než se ženy rozhodnou zakotvit v rodinném životě.

To jim umožňuje hledat vhodnější partnery, a tak přibývá nevěr,“ říká psycholog a manželský poradce Pavel Rataj. A snaží se najít ještě další vysvětlení: v posledních letech u nás přibývá víc rozdílných manželství, kdy si starší muž bere mladou ženu, každý z páru vyznává jiné náboženství, muži jsou více vytíženi svou prací, a tyhle všechny modely v sobě skrývají zvýšené riziko potenciální ženské nevěry. „Ve své praxi se opakovaně setkávám s neřestí v podobě takzvaných teambuildingů. Za účelem stmelování lidí vyjíždí pracovní kolektiv někam dál od domova, bohužel někteří kolegové se nekontrolovatelně stmelují i sexuálně a citově,“ míní Pavel Rataj. Navíc – a na to bychom neměli zapomenout – objevily se moderní technologie, které nevěru u obou pohlaví usnadňují.

A jak se ukazuje, ženy jsou ve skrývání nevěry mnohem úspěšnější než muži. Vždyť se stačí podívat na studie otcovství, dokonce i ty nejoptimističtější odhady hovoří o každém pětadvacátém muži, který vychovává cizí dítě. Proč ženy lžou? Psycholog David Holmes z manchesterské univerzity tvrdí, že jsou k tomu biologicky naprogramované: chrání svou rodinu, která je pro ně důležitá. Lež umožňuje držet pohromadě rodinu, příbuzné a přitom jim nechává pootevřená zadní vrátka. Navíc muži kladou větší důraz na věrnost své partnerky než ženy na věrnost svého druha. Proto ženy nevěru lépe tají, a taky proto lžou.

Nevěra: muž vs. žena

Jak se liší mužská nevěra od ženské? Zásadně. Pro muže bývá typičtější nevěra v podobě nezávazného paralelního vztahu. Ten mu přináší, co v trvalém partnerství po určité době jeho trvání chybí: uznání, jiskření, dobrodružství, vášnivý (a především jiný) sex. Muži si umějí dosyta užívat nového milostného dobrodružství, ale málokdy kvůli němu opouštějí manželku a děti. Je to taky proto, že adrenalin a endorfiny vznikající nevěrou se po určité době vyčerpají.

Milenka se čím dál víc podobá manželce, a tak se z ní stává přítěž, až vztah vyšumí. Ženy naopak navazují mimopartnerské sexuální kontakty nejčastěji z důvodu jakési citové vyprahlosti. Jsou nadšené, když se o ně muž zajímá, nešetří lichotkami a dokáže jim hodiny naslouchat. To jsou pak schopné oddat se mu nejen celým tělem, ale i srdcem. Každopádně ženská nevěra může mít i jiné motivace. „Setkávám se také s klientkami, které do nevěry sklouzly z důvodu nedostatku předchozích zkušeností. Jejich manžel je zároveň jejich první sexuální partner, někdejší vzájemná fascinace už opadla, a tak se u žen objevuje touha experimentovat.

Bohužel málokdy se podobné experimenty obejdou bez emocí, a tím dochází ke značným neočekávaným komplikacím,“ říká Pavel Rataj. Ženy se tak vracejí k tomu, co si měly prožít už o pár let dřív, ale v odlišné životní situaci. Odborníka kdysi navštívil klient, který vysvětloval rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou takto: „Mužská nevěra končí po výronu semene, zatímco ženská nevěra tím začíná!“ Psychologové a manželští poradci se zjednodušování nevěry ve smyslu „muži sex a ženy city“ brání, nicméně Pavel Rataj přikyvuje, že na této „primitivní hříčce“ je i kus odborného základu. „Když se podíváme na odlišnost neuropsychologického fungování mozku a odlišnost hormonální produkce u žen a mužů, musí nám být jasné, jak je příroda mocná a s čím vším se v sobě musíme potýkat,“ říká. Každopádně paušalizovat nelze, protože i mnoho mužů se zamilovává a dokonce i odcházejí od rodin. A i mezi ženami byste jistě našli řadu těch, které k milencům nepřikovaly city, ale skvělý sex.

Manžela jsem si zošklivila

Asi největším problémem partnerských vztahů je zevšednění a s tím související nedostatečná a špatná komunikace. „Po dvanáctiletém manželství se z našeho života naprosto vytratily ty hezké věci, které byly na začátku. Přestali jsme se líbat na přivítanou, vůbec jsme se přestali líbat, o dotecích ani nemluvě. Z našeho sexuálního života se stala víceméně povinnost,“ vypráví jednačtyřicetiletá Kristýna. Protože něžnůstek a sexu se jí od partnera nedostává tolik, kolik by si přála, obojí hledá u jiného muže. A nevěru sama sobě omlouvá takto: „Snažila jsem se to partnerovi říct, ale když on je v poslední době tak unavený a podrážděný…“

Kristýnu zkrátka trápí svědomí, a tak si potřebuje nevěru ospravedlnit. Dělá to podobně jako spousta jiných žen – vinu hází na manžela a postupně si ho tak ve svých očích čím dál víc zošklivuje. Psycholog a manželský poradce Petr Šmolka pozná už po prvních větách pronesených v poradně, že za ním dotyčná žena přichází řešit vlastní nevěru. Zatímco muž na tomtéž místě oznámí hned v první větě, že je nevěrný a trápí ho to, žena nejprve sáhodlouze popisuje negativní vlastnosti svého manžela a nevěru přizná až ve chvíli, kdy se jí na to psycholog otevřeně zeptá.

„Očerňování je obranný mechanismus, kterým se podvádějící snaží získat zpět svou nabouranou morální integritu, nalézt racionální ospravedlnění svého nevěrného chování. Například věta: ‚Já za to nemůžu, vždyť se podívej, jak dlouho jsem ti říkala, že jsem vedle tebe nespokojená a cítím se sama!‘ je přesně ten typ reakce, kdy si žena nalezením potřebných nedostatků na straně manžela dodává odvahu k nevěře. Po realizaci nevěry v tomto chování pokračuje, protože jí pomáhá smýt ze sebe pocit viny, odpovědnosti a tíhu možných důsledků,“ vysvětluje Pavel Rataj.

Pro muže je typičtější jiná obranná reakce. Nevěrný muž omlouvá lež sám před sebou i partnerkou pozorností, vlídností, laskavostí. Ostatně proč je ženám dlouhodobě žijícím v manželství podezřelý manžel, který po x letech najednou jen tak z ničeho nic přinese květinu? To ale neznamená, že pozorně, vlídně a laskavě se nemůže chovat i nevěrná žena. Jen je to jaksi méně pravděpodobné…

Odchod, nebo návrat?

Obecně se má za to, že když si žena najde milence, je to pro manželství větší pohroma, než když je nevěrný muž. Muži umějí udržovat paralelní vztahy, ale ženy se snáz zamilují, svého partnera si zoškliví, a pak pálí mosty a stěhují se k milenci. Psycholožka Katarína Filasová zná však ze své praxe několik žen, které jsou důkazem, že to tak vždycky být nemusí. „Ženy si taky zvyknou na určité zajeté koleje. S manželem mají společný majetek, který nechtějí, dělit a pokud jsou matkami, nechtějí dětem rozbíjet rodinu. Navíc mnozí lidé – muži i ženy – se bojí změn, rozchod s partnerem a navázání nového vztahu s milencem považují za riskantní krok, a tak se raději spokojí s aktuálním manželským trojúhelníkem,“ říká. Pochopitelně některé životní situace k nevěře – a případnému prásknutí dveřmi – svádějí více, jiné méně.

Psycholog Petr Šmolka ve své knize Nevěra pro podváděné a podvádějící upozorňuje na několik vývojových fází manželství, které s sebou nesou riziko nevěry. Jednou z nich je například období návratu po mateřské dovolené do práce. „Úsloví o ‚psu utrženém ze řetězu‘ nebývá v těchto případech tak zcela mimo. Dlouhodobě společensky izolované ženě jako by chyběly protilátky vůči lichotkám kolegů,“ píše. Podobnou zkušenost má i psycholožka Katarína Filasová: „Pokud se žena cítí ve vztahu nedoceněná, jde si pocit důležitosti hledat jinam. A také od častých domácích hádek ženy chodí relaxovat s protějšky, které mají pro její trable pochopení.“

Psycholog Petr Šmolka ve své knize také uvádí typy mužů, které ženy podvádějí. Konkrétně jde o muže tří „S“ – slabé, slušné a spolehlivé. Znamená to, že podobně bychom mohli rozdělit i ženy – typy, které jsou podváděné, a ty, které podvádějí? „Určitě existují ženy, které jsou k podvádění náchylnější. Nevím, jestli je řadit do určitých typů, záleží spíš na tom, jak mají nastavené vnitřní hodnoty. Jsou lidé, kteří mají pocit, že dokud o nevěře druhý neví, vztah to nenarušuje.

A jsou takoví, kteří považují partnerský vztah za velice cenný a neudělají nic, co by ho mohlo byť sebeméně ohrozit,“ přemýšlí Katarína Filasová. Záleží také na tom, zda je nevěrnice matkou, nebo není. Společnost sice vnímá nevěru matky jako méně přijatelnou, těžko však soudit, jestli je na ní něco jiného než na nevěře bezdětné ženy. Každopádně matka má odpovědnost nejen sama za sebe, ale i za potomka. A nutnost pohlížet i na něj nakonec může hrát roli v klíčovém rozhodování, zda zůstat u manžela, nebo odejít za milencem.

Nedostatek sexu?

Protože ženy do svých mileneckých vztahů zapojují emoce, mnohým z nich se v období nevěry mění sexuální život. Jak? Vědci tuhle problematiku probrali už ze všech stran, ale shodnout se nemohou. Britský psycholog Leonard Kristal v internetovém průzkumu mezi pěti a půl tisíci lidmi zjistil, že pro dvě třetiny žen není podstatné milovat muže, se kterým spí, takže mají sex s manželem i s milencem.

To psycholožka Yvon Dallaire tvrdí, že ženy při nevěře přestávají mít sexuální styky s manželem, nebo je výrazně omezují, protože mají pocit, že by podváděly svého milence. „Proto také existence milence bývá častěji důvodem k rozvodu než mužova milenka, a to i kvůli tomu, že muži odpouštějí mnohem méně. Muž možná cítí, že když má partnerka milence, on sám už nemá v jejím srdci místo, píše ve své knize Láska a sexualita. Tak jak to tedy je? „Sex u nevěrných žen je velice individuální záležitost. Některé se tzv. rozsouloží a začnou, motivovány milencem, toužit víc i po sexu s manželem. Nutno ale říct, že tento mechanismus častěji funguje u mužů,“ říká sexuolog Ondřej Trojan.

Sexuální život žen se podle něj odvíjí především od příčin nevěry. „U mnoha žen je důvodem k navázání mimopartnerského vztahu nějaký problém ve vztahu stávajícím. Pak je pravděpodobnější, že chuť na manžela nebo stálého partnera se spíš sníží,“ dodává. To je samozřejmě problém hlavně ve chvíli, kdy se žena s milencem rozloučí a chce se vrátit zpátky k manželovi. I když ho má ráda, jak se dokázat přenést přes všechna ta negativa, která o něm pronesla, a přes soulože z povinnosti? Bude mít její vztah s manželem vůbec šanci? „Pokud nebyl výrazně narušen vztah a sex funguje aspoň dobře, pak ano,“ myslí si sexuolog Ondřej Trojan.

A podobný názor má i psycholog Pavel Rataj: „Nemá smysl cokoli vracet zpátky. S nevěrou je důležité pracovat jako se vztahovou krizí, která může podpořit růst a vývoj samotného vztahu. Na tomto procesu nakonec mohou vydělat všichni tři – žena, muž i jejich vztah,“ říká. Má to podmínku: že na vztahu oba chtějí dále aktivně a konstruktivně pracovat. A jedno doporučení na závěr: většinou je k tomu třeba odborná pomoc. Stojí to sice hodně úsilí, ale proč se o to aspoň nepokusit?

Předplatné časopisu Maminka
Témata: Jen pro maminku, Časopis Moje psychologie, Nevěra, Manželský poradce, Manchester, Vulgární výraz, Příjemný večer, Esemeska, Typ mužů, Odborná pomoc, Skvělý sex, První věta, Obranná reakce, Milostný život, Pavel Rataj, Ženatý muž

Mohlo by vás zajímat
Poznáte moluska? Podívejte se, jak vypadají a jak se jich zbavit
Rodičovská dovolená 2020: Vše, co o ní potřebujete vědět
Proč pořád tak zlobí? Možná za to můžete vy! Ovládejte se
Něžné, dojemné i smutné. Prarodiče se poprvé vidí s vnoučaty
Těhotenství jim navždy změnilo tělo. Není se za co stydět, vzkazují tyhle matky!
Nejčastější mateřské hříchy: Tímhle brzdíte vývoj dítěte a možná to nevíte
Matky jsou jak elitní vojáci ve výcviku, píše Marie Doležalová
Kdy nechat děti doma samotné? Nejdřív ve 12 letech, tvrdí odborníci!
Marta Jandová: Dcera chodí do státní školy, na úkoly jsme připraveni

Horoskopy

Býk Ani čtvrtek nebude ničím zajímavý. Tento týden se nese v duchu nepříjemných situací, zmatků a…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Leopold, Leopoldina, Leopolda





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu