[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
První zdravotní problémy začal dnes čtyřiatřicetiletý Jakub pociťovat před pěti lety. Mladý tatínek v té době zažíval hodně hektické období, s manželkou se starali o malého synka, rekonstruovali dům.... „Když přišla viróza, nebyl úplně čas ji vyležet, klasika, člověk to přechodí a říká si, že to nic strašného nebude. Jenže jsem byl hodně unavený, celkově jsem se necítil dobře a rodina už na mě začínala naléhat, abych si zašel k lékaři,“ popisuje období před pěti lety Jakub.
Vzpomíná na něj také tchýně Monika, která tehdy ještě netušila, jak těsně ji osud s Jakubem spojí: „Stejně jako moje dcera Kateřina, Jakubova manželka, jsem apelovala, aby se nechal vyšetřit. Neznala jsem sice Kubův zdravotní stav, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by jeho únava mohla poukazovat na problém s ledvinami.“
Přestože se Jakub s ledvinami léčil už několik let předtím, byl jeho stav dlouho stabilizovaný. „Ve dvaceti letech jsem byl u lékaře, kde mi nějak špatně vycházely krevní testy. Následovala biopsie, jejíž výsledky ukázaly chronický zánět ledvin, se kterým jsem se potom léčil. Během 10 let jsem v podstatě neměl žádné příznaky a výsledky byly dobré,“ popisuje období před vyslechnutím šokující diagnózy.
Ta překvapila nejen jeho, ale i nejbližší příbuzné, zároveň však rodinu ještě více stmelila. „Dodnes živě vidím okamžik, kdy k nám dcera přijela i s malým, celá ubrečená, že si Kubu nechali v nemocnici a nevypadá to s ním dobře. Byla jsem rozhodnutá se o ně postarat. Nikdo v tu chvíli nevěděl, co bude dál. Následovalo čekání, jak se bude léčba a jeho stav vyvíjet,“ vzpomíná Monika.
Jakubovi bylo diagnostikováno páté, tedy nejpokročilejší stádium selhání ledvin, což je stav, který bezpodmínečně vyžaduje náhradu funkce ledvin dialýzou nebo transplantací. Poslední nadějí na zpomalení progrese tohoto zákeřného onemocnění byla biologická léčba, kterou však po zhruba šesti týdnech museli lékaři vyhodnotit jako neúčinnou.
„Zrovna jsem byl na dialýze, když mi lékař přišel říct, že mě budou překládat do IKEMu a budu registrován na seznamu žadatelů o transplantaci ledviny,“ popisuje Jakub. Dodává, že mu lékaři vysvětlili, že má dvě možnosti. Buď se v průběhu času objeví vhodný zemřelý dárce, což může trvat poměrně dlouho. Nebo mu jednu ledvinu k transplantaci daruje někdo z žijících příbuzných. Transplantace ledvin od žijících dárců jsou nejlepší metodou náhrady funkce ledvin, protože tyto ledviny fungují nejdéle. Dárcem se může stát osoba blízká nemocnému – například rodič, sourozenec, partner nebo kamarád.
Jakub měl to štěstí, že se v jeho nejbližším okolí našlo hned několik lidí ochotných mu ledvinu darovat a s ní také šanci na nový život: jeho tchýně Monika i tchán a oba Jakubovi rodiče. Zbývalo, aby absolvovali všechna potřebná vyšetření a bylo tak možné s jistotou říct, kdo je plně kompatibilním dárcem. Jako nejvhodnější dárce se ukázala tchýně Monika. „Vlastně jsem uvažovala, že Kubovi daruji ledvinu, ještě než se to začalo řešit. Věděla jsem, že být odkázaný na dialýzu, není žádný med,“ říká.
Nejprve Jakub docházel na dialýzu do nemocnice třikrát týdně na 6 až 8 hodin. Později sice mohl provádět peritoneální dialýzu sám doma, ale stále šlo o časově velmi omezující aktivitu, nutnou čtyřikrát denně. K dialýze se také vážou přísná pravidla na příjem tekutin, Jakub musel dodržovat přísnou dietu, a navíc je i celiak.
Monika dodává, že nejprve jí ten nápad s darováním přišel trochu úsměvný, protože se sama od dětství léčí s vrozenou vadou ledvin. Nikdy s ní ale neměla větší potíže.
Právě dnes, 9. března 2023 je Světový den prevence onemocnění ledvin, který má připomínat, jak důležité je starat se o své zdraví a navštěvovat praktického lékaře. Nechte si vyšetřit ledviny, trvá to jen pár minut. Potřeba je jen kapka krve z prstu, vzorek moči a změření tlaku.
Když se blížil termín transplantace, Jakub stále myslel na to, aby vše dopadlo dobře. „Když má člověk manželku a dítě, je to velká motivace. Zároveň také myslí na ty zdánlivě přízemní věci, které jsou ale rovněž důležité, jako aby dokončil rekonstrukci nebo stihl splatit hypotéku. O sebe jsem se ale tolik nebál, spíš jsem myslel na to, aby operace nezpůsobila nějaké komplikace Monice. Obavy však rozptýlil lékař v IKEMu slovy, že se není čeho bát, protože jde „jen o transplantaci ledviny”, vzpomíná.“ A skutečně se jedná o transplantační zákrok, při němž je díky pokročilosti medicíny a špičkové práci lékařů prognóza dárce i příjemce výborná.
„Přístup veškerého personálu v IKEM byl naprosto profesionální, všichni byli velice lidští. Vždy jsem si připravila řadu otázek a pokaždé se mi snažili na vše odpovědět. Samozřejmě jsem také absolvovala psychologický posudek a nechyběla otázka, zda si uvědomuji, že ledvinu daruji někomu, kdo není můj pokrevní příbuzný – že se může náš vztah v budoucnu změnit, kdyby se například s dcerou rozešli. Na to ráda v žertu říkám, že kdyby se to stalo, bude mi muset ledvinu hezky vrátit,“ směje se Monika.
Velký den pro oba hrdiny nastal 19. září 2019. Jakub byl hospitalizován tři dny před samotnou operací, kdy ještě jako přípravu podstupoval biologickou léčbu a dialýzy. U Moniky stačilo, aby přišla den před transplantací.
„Už na sále se ukázalo, že mé tělo novou ledvinu přijímá dobře a po operaci jsem se snažil co nejdříve vstát z lůžka. První dva dny mě sice bolela jizva, ale když jsem se začal pohybovat, i to jsem takzvaně rozchodil. Pátý den jsem mohl domů, a když mě propouštěli, v klidu jsem i došel sám na parkoviště,“ vzpomíná Jakub na svůj návrat k rodině.
V domácím režimu zůstal dva měsíce, chodil na procházky, které mohl den po dni prodlužovat, protože se cítil stále lépe. Po dvou měsících schopen se bez problémů vrátit ke kancelářské práci. „Následoval ještě pobyt v lázních, a protože byla okolo moc pěkná příroda, snažil jsem se trávit co nejvíce času v lese a při vycházkách získávat fyzičku. A šlo to dobře, protože díky transplantaci se můj stav zásadně zlepšil a současný život je nesrovnatelně lepší, než ten na dialýze,“ říká Jakub.
Také u Moniky vše proběhlo bez komplikací. „Samotný zákrok jsem nevnímala jako zvlášť zatěžující, přirovnala bych to k operaci slepého střeva. V nemocnici jsem byla ještě dva dny a pak jela domů. Chvíli jsem se cítila unavená, ale zhruba po týdnu jsem byla fit. I když jsem zvyklá sportovat, snažila jsem se dodržet předepsaných šest týdnů spíš klidového režimu. Potom jsem se ale mohla plně vrátit do života, jaký jsem vedla před operací. Do práce jsem se vrátila po dvou měsících, protože je fyzicky náročná. Pak už to zas vše šlapalo ve starých kolejích,“ popisuje svoji rekonvalescenci s úsměvem Monika.
Nyní, tedy tři a půl roku po transplantaci, dochází Jakub ve dvouměsíčních intervalech do IKEMu na biologickou léčbu a cítí se dobře. „Určitě si víc vážím zdraví a času s rodinou, manželkou a dvěma syny. Omezil jsem aktivnější koníčky, už nevyhledávám nějaké vyloženě náročné sportovní aktivity. Mám pak svůj jeden koníček, a to včelaření, kterému se věnuji naplno. To je pro mě hnacím motorem, stejně jako náš dům, který postupně rekonstruujeme. Doufám, že se dožiju toho, až to bude vše hotové, což je ještě běh na dlouhou trať. Své tchýni Monice moc děkuji za novou šanci do života, jsem jí obrovsky vděčný,“ dodává Jakub na závěr.
Jakub i Monika vzkazují všem, aby nepodceňovali péči o své zdraví a docházeli na preventivní prohlídky k praktickému lékaři, při kterých probíhá bezbolestné a bezplatné vyšetření funkce ledvin – odběr moči, případně krve, pro laboratorní vyšetření. Pouze včas odhalené onemocnění ledvin je možné účinně léčit a zabránit nutnosti dialýzy či transplantace.
Více informací o dárcovství je k dispozici na webu TransplantaceNeniTabu.cz.