[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vyrovnat se se ztrátou někoho nebo něčeho, co jsme milovali nebo měli rádi, je jednou z největších životních výzev. A nejde jen o ztrátu největší, kterou je smrt blízkého člověka. Jakákoli ztráta může způsobit zármutek, ať už je to rozpad vztahu, ztráta zaměstnání, ztráta finanční stability, potrat, smrt domácího mazlíčka, vážná nemoc milovaného člověka či ztráta přátelství. V životě to tak prostě je – nemůžeme se vyhnout ztrátám. A každá bolí jinak a každá je provázená různě intenzivními emocemi podle závažnosti. Těmi základními emocemi jsou smutek, bolest, lítost či pocit prázdnoty. My dospělí možná víme, jak s těmito nepříjemnými emocemi pracovat. Horší je to s dětmi, které jsou zmatené, co to prožívají. Jak zvládat a jak učit své děti zvládat ty nejzákladnější ztráty v životě? K odpovědím na tyto náročné otázky jsme přizvali psycholožku a psychoterapeutku Magdalenu Dostálovou z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
Ztráty jsou velké téma, učíme se nejen, jak je přežít, ale jak z nich získat i něco důležitého pro svoje další bytí. Psycholožka Magdalena Dostálová to charakterizuje slovy spisovatele Williama Faulknera: „Nemůžeš plavat k novým obzorům, dokud nebudeš mít odvahu ztratit z dohledu břeh.“ S uměním zvládnout ztrátu se samozřejmě nerodíme, jde o dlouhý a leckdy i bolestný proces. „Dítě ztratí oblíbenou hračku a vypadá to, že se rozplyne v slzách. Rodič by tak rád vzal hoře svého dítěte na sebe, to však nejde. Tak mu pomáhá – svou blízkostí, svou láskou, tím, že o ztrátě mluví. Vykládá dítěti příběhy o tom, jak se se ztrátami vyrovnává on sám. A jak mu to šlo, nebo i nešlo, když byl dítě. Ratolest příběhy hltá a hned je o trošku líp. Minimálně proto, že není v tom nepřátelském světě sama, ale má v něm v osobě rodiče svého věrného ochranitele,“ vysvětluje psycholožka. Ve své poradně často pracuje s rodiči, kteří s narozením potomka rezignovali na cokoli svého. „Více se to týká matek, ale setkala jsem se i s podobně smýšlejícími otci. Všechno své ratolesti přizpůsobí, vše se točí kolem ní, jejích potřeb, přání a nálad. Takové dítě však dříve nebo později bude konfrontováno s vnějším světem, který mu zdaleka nebude takovou bavlnku poskytovat.“
Proto se Magdalena Dostálová v terapii s rodiči snaží dopátrat jejich dřívějších oblíbených koníčků, oddychových činností, kterým se rádi věnovali, a navracet je k nim. Za cenu toho, že dítě bude na chvíli v péči někoho jiného, třeba babičky, chůvy, tatínka. „Možná takové dítko nebude zpočátku nadšené, přece jen bylo zvyklé mít mámu pro sebe dvacet čtyři hodin sedm dnů v týdnu. Pro dítě však bude taková zkušenost vývojově velmi důležitá. Učí se v bezpečném a láskyplném rodinném prostředí, že nejen ono samo, ale i ostatní mají své potřeby. Kdybychom my, rodiče, tohle dítě nenaučili, poměrně nepříjemně by pak ve světě narazilo.“
Před porodem jste se sebou byla možná jakžtakž spokojená, po narození miminka ale hledáte i tu sebemenší špetku sebevědomí, protože upřímně, někdy máte pocit, že jste naprosto příšerná, nepřitažlivá, neschopná, unavená, frustrovaná… Vězte, že v tom nejste sama, i my to známe. Jistě, péče o dítě je úžasná „práce“, která obohacuje. Ale je taky velmi náročná! Kolikrát je vážně těžké urvat si pět minut pro sebe. Takže ty malé hýčkající a zkrášlovací rituály, které jste si užívala dřív, se staly minulostí. V průzkumu Predictors of Mother’s Postpartum Body Dissatisfaction, zveřejněném v časopise Woman Health, se jen čtvrtina z oslovených žen cítila stejně dobře po narození dítěte jako předtím. Většina se naopak potýká s nízkým sebevědomím s přijetím svého „nového“ těla. Chvíli to trvá, než se přizpůsobíte tomu, že se vaše postava změnila. Že máte strie, povolenou kůži na bříšku, faldíky, které dřív nebyly, jiný tvar prsů... Ano, jistě, jsou ženy, které i po porodu vypadají naprosto stejně a ani nemusely vynaložit žádné úsilí v podobě úpravy jídelníčku či cvičení. Většina žen však podle průzkumu udává, že „si jejich sebevědomí po porodu sáhlo na dno“. A že to má vliv i na jejich intimní život.
Proč se vlastně po narození dítěte cítíme tak nejisté? Především proto, že chybí čas na „rozmazlování se“. Pouze čtyři procenta žen udávají, že si dopřávají i po narození dítěte pravidelnou péči o pleť, manikúru nebo masáž. Téměř čtvrtina žen se snaží zařadit cvičení do denního režimu, ale jen necelá polovina z nich dokáže sebrat energii na to, aby cvičit vůbec začala. A ranní kosmetická rutina? Podle průzkumu jen třetina vyšetří minutku na to, aby něco provedla se svým obličejem, zatímco zbytek to stíhá až po poledni.
Většina žen v průzkumu udává, že si jejich sebevědomí po porodu sáhlo na dno.
Když si vzpomenu na svá tři těhotenství a porody, musím říct, že teprve s třetím dítětem jsem získala nadhled a zvládla jsem i to, co u prvního ani omylem. Přiznávám, možná to bylo tím, že když máte víc dětí, jednoduše neřešíte to, co u prvního dítěte považujete za životně důležité. Třeba vyvařovat dudlík. U prvního syna bych si nedovolila zvednout dudlík ze země a bez sterilizace mu ho dát zpět. U třetího jsem ho zvedla, opláchla horkou vodou, a svět se nezbořil. Naprostá většina maminek ale po porodu nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy si mohly jen tak prohrábnout vlasy hřebenem. A každá pátá matka se alespoň několikrát během prvních měsíců po porodu cítí zoufale.
I když se vám možná zbortil svět, jste rozčarovaná a nevíte, kudy dál, je dobré si uvědomit, že jednou výpovědí život nekončí. Psycholožka Magdalena Dostálová vypráví příběh z poradny: „V nedávné době spojené s pandemií jsem se v poradně setkala s rodiči, kde jeden z páru, naneštěstí zrovna ten víc vydělávající, přišel o práci.
Ztráta blízké osoby
Jak se vypořádat se ztrátou
Mýty o smutku a ztrátách
Jak řešit ztrátu s dětmi
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se