[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Můj téměř desetiletý syn je velký sběratel už od doby, kdy začal mít rozum. Někdy jsem ho u něj lehce postrádala, to když jsem mu v kapse našla třeba zrezivělé víčko od piva nebo rozlomený kámen.
Jeho odpovědi mě však pokaždé dokonale odklonily od mého „brblání“, co to zase přitáhl domů. „Mamko, tomu víčku dám nový kabát, vyčistím ho v octu a sodě. A ty kameny můžou být přece spadlé meteority z vesmíru, co ty víš, jakou budou mít jednou cenu…“ vysvětloval bezelstně mamince, která jaksi pozapomněla, jak nezměrná může být dětská fantazie.
Dětské nálezy někdy zkrátka stojí za to, ať se nám to líbí, nebo ne. Pokud někdy najdete v kapse podivný předmět, zkuste se na něj podívat očima vašeho dítěte a najít v něm skutečný „poklad“. Pořád je to lepší varianta, než kdybyste v jejich pokoji objevili třeba tašku plnou cizích vlasů nebo kondomy…
„Když byly synovi asi čtyři roky, nemohla jsem několik dnů přijít na to, co mu tak strašně smrdělo v pokojíku. Prošla jsem všechno, ale nic jsem nenašla. Když jsem ho podrobila výslechu, přiznal, že v krabici se zvířátky má ‚malé hnízdečko‘. Vzal mi z ledničky vejce, kterému lehce naťukl skořápku a položil ho do trávou vystlaného hnízda. Argumentoval, že v krabici se zvířátky se určitě rychleji vylíhne kuřátko…“
„Dcera mi až v dospělosti přiznala, že coby malá poskytla na několik dnů azyl ježkovi, kterého našla na naší zahradě. Když jsem se ptala, jestli ji v noci nebudil dupáním, říkala, že si už nevzpomíná, ale na co nezapomene, je prý ten pocit štěstí, že mohla o někoho pečovat. Zpátky do přírody ho pustila předtím, než jsme odjeli na dovolenou…“
„Postupně se mi ztrácely všechny šminky, které jsem měla v kosmetické taštičce. Rtěnka, řasenka, stíny, pudr, to všechno záhadně mizelo a já, už lehce paranoidní, si říkala, jestli k nám domů nechodí někdo krást. Když jsem při úklidu dětského pokoje našla pod postelí krabičku s veškerými líčidly, dost dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Tím ‚zlodějem‘ byl totiž náš šestiletý syn… Dnes je mu jedenáct a já doufám, že tahle příhoda pro něj nebude mít žádné následky do budoucna…“
„Když našel manžel našemu pětiletému synovi v pokojíčku dvě ubalené cigarety s marihuanou, byl z toho doma velký poprask. Vyděšený syn nám ale s pláčem (a nevinností v očích) vysvětlil, že je našel na procházce s babičkou a že si s nimi chtěl zkusit kreslit, protože mu připomínaly pastelky. Babička o ničem nevěděla a my jsme se tomuto netradičnímu nálezu i naší lehce hysterické reakci nakonec museli zasmát.“
„Dcerka je velká milovnice zvířat. Já její vášeň úplně nesdílím, takže když jsem u ní v pokojíku našla jednoho dne zmateně poskakující žabku, vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Nakonec jsem podlehla její touze a na Vánoce ji Ježíšek potěšil andulkou…“
„Desetiletý syn je velký sběratel karet pokémonů. Doma má několik krabic plných karet. Jednou jsem mu přinesla velkou krabici, aby je měl všechny u sebe. Když jsem mu je do ní chtěla přendat, zůstala jsem jako opařená. V jedné z krabic byl totiž krásný snubní prsten. Když syn přišel ze školy, nastoupila jsem na něj. Vysvětlil mi, že mu ho dal spolužák výměnou za patnáct kartiček. Spolužákově mamince jsem hned zavolala, ta to ale naštěstí vzala s nadhledem. Prstýnek si odložila, protože přibrala na váze, její syn si to ale vyložil tak, že prstýnek už není v kurzu, a tak ho může poslat dál…“
„Naše dvojčata se můžou otlouct po slanině. Neobejdou se bez ní vajíčka, dušené maso ani bramborová kaše. Všude tam musím přidat jejich milovanou slaninečku. Jejich vášeň přerostla až do té míry, že jsem jim v šuplíku v pokoji našla deset balení zalisované uzeniny!? Polovina z nich byla ovšem prošlá. Na otázku, proč si schovávají jídlo do pokoje, mi dcera odpověděla, že je to na ‚horší časy‘…“
„Po letní dovolené byl našim dětem najednou cítit jejich pokoj. Nemohli jsme přijít na to, co zápach způsobuje, až syna napadlo, jestli to nebude jejich mořská sbírka. Na pláži našli s bráchou mrtvého kraba, kterého propašovali až domů. Torzo ovšem po několika dnech smrdělo jako dílo Satanovo, jak trefně prohlásil manžel. Větrat jsme museli hodně dlouho, než přestal být zápach cítit.“
„Maminka kamarádčiny dcery je kadeřnice. Když jsem jednou při úklidu jejího pokoje našla mikrotenovou tašku plnou vypadaných vlasů, strašně jsem se vyděsila. Bylo jich hodně a působilo to jako z hororu. Dcera mi vysvětlila, že kamarádka u maminky v salonu pokaždé posbírá ze země vlasy zákaznic. Důvod? Holky měly v plánu vyrobit si voodoo panenky. Na to jsem opravdu neměla žádný argument…“
„Nikdy nezapomenu, jak mi známá, která bydlela v ulici nad námi, zavolala, jestli u nás není její syn. Já jí s jistotou řekla, že není. Dcera si v pokoji stavěla z kostek, tak jsem jí šla hned říct, ať se obleče, že se půjdeme podívat po Honzíkovi, který se asi ztratil. No, neztratil. Byl schovaný pod dceřiným stolem a kreslil si tam. Děti byly v pokoji jako pěny a já vůbec nezaregistrovala, že k nám klučina přišel ‚na tajňačku‘. I když si jeho máma hodně oddechla, já se před ní přece jen trochu styděla…“
„Náš jedenáctiletý syn našel u fotbalového hřiště pohozené balení prezervativů. Tehdy ještě moc nevěděl, k čemu ten podivný kroužek slouží, tak si je vzal domů na prozkoumání. Když je manžel objevil u něj v šuplíku, byl hodně překvapený, a já už si myslela, že máme obří průšvih. Syn nechápal, tak nám bylo jasné, že je zatím vše v pořádku. Od tatínka tak dostal edukační přednášku o něco dřív, než jsme měli v plánu…“