[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jakmile se podzim přehoupne do zimy, ordinace dětských lékařů se mnohdy ze dne na den „nafouknou“ malými pacienty a utrápenými maminkami, které probděly celou noc u jejich postýlky. Je to tak, zima je prostě zima a virům se v ní skvěle daří. U velmi malých dětí je častá nemocnost celkem běžná záležitost, a to proto, že obranyschopnost novorozenců a kojenců se od obranyschopnosti větších dětí či dospělých značně liší. Každý imunitní systém zdravého jedince je tvořen dvěma složkami – imunitou vrozenou a získanou.
„Imunitní systém novorozence je považován za naivní nebo nezkušený. Je sice již vyvinutý a funkční, ale není dostatečně účinný. V obraně proti infekcím mu pomáhají protilátky mateřské, přenesené placentou, a protilátky z mateřského mléka. Mateřské neboli transplacentární protilátky se v malém množství tvoří již od poloviny těhotenství, nejvíce pak v posledních pěti týdnech. Přestože je množství přenesených protilátek velmi vysoké, jejich účinnost po dvou měsících významně klesá,“ vysvětluje MUDr. Silvie Knoppová.
Zjednodušeně lze tedy říct, že dva měsíce po porodu je miminko ještě chráněno od maminky, pak už je na vše docela samo a s viry a bakteriemi je nuceno bojovat na vlastní pěst. Nastává kritické období, které potrvá zhruba do šestého měsíce věku. Kojenci to nemají vůbec jednoduché – na jedné straně už jsou mateřské protilátky prakticky neúčinné, na druhou stranu obrana vlastním systémem ještě není dostatečná. Imunitní systém dítěte teprve postupně vyzrává a rozhodně se není možné domnívat, že by tento proces trval pár týdnů. „Pro srovnání lze říct, že například v roce má kojenec zhruba poloviční úroveň protilátek v porovnání s dospělým a vyrovná se to až kolem 10. roku života,“ dodává dětská lékařka. Je tedy logické, že po tak nezralém imunitním systému nemůžete chtít, aby fungoval naplno a stoprocentně.
To prostě není možné. Opakované infekty v kojeneckém či batolecím věku jsou časté a normální. Nezkušený imunitní systém kojence se setkává s choroboplodnými zárodky poprvé a rozvíjí si schopnost tzv. imunitní paměti. „Ta mu umožní při příštím kontaktu s infekcí zareagovat rychleji a účinněji. Obecně platí, že nemocného kojence by měl lékař raději vidět a určit, zda jde o typickou infekci, či možnou poruchu imunity. Rýma? Teplota? Nachlazení? Kašel? Berte to sportovně, pokud to aspoň trochu jde. Nepanikařte při první nudli, teplotu do 38 oC moc neřešte a nedělejte z vašeho miminka výstavní exponát, který lze obdivovat pouze za neprůstřelným sklem.
1: správná životospráva– možná to zní banálně, ale zdravý jídelníček je to nejdůležitější a také nejsnadnější, co můžete pro své dítě udělat. Pokud to vaše mléčné žlázy dovolí, pak co nejdéle kojte – to má zásadní přínos k vývoji zdravého imunitního systému a pro prevenci. Už nekojíte a začínáte s příkrmy? Jejich zavádění byste neměli podcenit a pečlivě vybírejte, co svému dítěti dáváte na talíř. Rostoucí organismus potřebuje pravidelně zásobovat vyváženou stravou, která je plná vitaminů, bílkovin, kvalitních tuků, sacharidů, minerálů a vlákniny. Znamená to tedy, že místo sladké sušenky nabídnete ratolesti raději ovoce, místo másla a sádla dáte přednost rostlinným tukům a celkově budete dbát na to, co je pro vaše miminko vhodné (rozhodně to v kojeneckém věku nejsou omáčky, knedlíky, smažená jídla či neupravené kravské mléko). Nezapomínejte rovněž na pitný režim, kojenci často žízeň nepociťují, takže jim pití nabízejte průběžně po celý den.
2: Zdravé prostředí – vytvořte dítěti zdravé domácí prostředí a dbejte na hygienu. Zejména v době, kdy se šíří různé virové a bakteriální nákazy, si častěji myjte ruce. Pokud s potomkem cestujete hromadnou dopravou nebo chodíte na nákupy do velkých supermarketů, nedovolte mu, aby se dotýkal madel nákupních košíků či je dokonce olizoval (nesmějte se, olizujícího kojence jsem už viděla ve frontě u kasy mnohokrát!). Nejčastějším zdrojem nákazy jsou špinavé ruce, kterými se pak dotýkáte obličeje. Nákazu nejsnáze způsobí posmrkané kapesníčky (jsou tím největším rejdištěm virů, jaké si vůbec dovedete představit), špinavé ručníky, smrkání a kýchání přímo do obličeje.
3: Očkování – hraje důležitou roli ve vývoji imunitního systému. Vakcinace proti přenosným nemocem je důležitým preventivním postupem. Pokud je vaše dítko skutečně častěji nemocné, pak je dobré s lékařem probrat možnosti očkování, například proti chřipce a podobně. Mezi potíže, které ohrožují děti zejména do dvou let, patří například nákaza pneumokokem, která mimo jiné může způsobit zápal plic či zánět středního ucha. Váháte, zda nechat dítě očkovat? Vaše dilema vám pomůže zcela jistě vyřešit dětský lékař, kterého byste měli vyhledat včas.
4: Otužování a správné oblékání – máte pocit, že když venku mrzne, až to praští, je nutné ratolest nabalit nejméně do pěti vrstev? V mraze byste především neměli s kojencem ven moc chodit, ovšem přes poledne, když rtuť teploměru stoupne k nule, už vyrazit klidně můžete. Ovšem pozor, aby dítě nezažilo teplotní šok. Samozřejmě ho teple oblečete, ale nic nepřehánějte. Jakmile je dítko moc nabalené, zpotí se. Zkuste otužování či návštěvu v solné jeskyni, tu lze praktikovat už v kojeneckém věku. Jedním ze způsobů otužování miminek je omývání nožiček žínkou namočenou ve vlažné vodě, postupně lze teplotu vody snižovat a přidávat omývání dalších částí těla. Bříško otužujte až jako poslední. Aby vaše dítě nebylo háklivé, musíte s ním chodit pravidelně ven, v místnosti, kde spí, by neměla teplota přesáhnout 20 oC a přes den by v pokoji, kde si hraje, nemělo být přetopeno. Rady babiček „aby neofouklo“ jsou zastaralé – přehřívání vede k tomu, že dítko zchoulostiví.
5: čerstvý vzduch– k posílení imunitního systému přispějí i jednoduchá opatření, jako je pobyt na čerstvém vzduchu, hodně vitaminů, přírodní přípravky (například aromamasáž éterickými oleji) či krátkodobá změna prostředí (hory, moře).