Zlatá hodinka poporodní

Strohá řeč čísel. Oslovili jsme 40 čtenářek Betynky, které rodily v uplynulých pěti letech. Se „zlatou hodinkou poporodní“ – odborně bonding – či připoutání se jich setkalo 6. Slovy šest!
Zlatá hodinka poporodní
Výsledek naší ankety mne překvapil. Můj šok byl o to větší, že mně, dnes „staré hydře“, syna ihned po jeho příchodu na svět položili na prsa, tak jak se má. A to jsem rodila před osmnácti lety v malé východočeské okresní porodnici v Rychnově nad Kněžnou. Na rozdíl od kamarádek, které vzpomínají třeba na to, jak je sestra okřikovala, ať neřvou, nebo jim na porodním sále šmejdila pod postelí hadrem uklízečka, mám ve své duši malinkatý drahokámek.
 
Dodnes jsem si uchovala pocit křehký jako oplatka, jak mne hřálo teplé malinkaté tělíčko a pak můj malinkatý syneček roztáhl prstíčky jako vějíře a jemně mne jimi zašimral. Ten zážitek byl tak emočně intenzivní, že se mi teď, když o něm zpětně přemýšlím, zamlžují oči. Hloupé bylo jenom to, že mi nikdo po návratu do Prahy nevěřil, a co hůř, ani o nikom dalším, kdo by něco podobného zažil, neslyšel. (Poslala jsem e-mail rychnovské porodnici, primáři porodního oddělení Jánu Šándorovi s dotazem, kde se u nich před osmnácti lety tento osvětový přístup nabral. Do uzávěrky mi nepřišla odpověď, takže aspoň touto cestou: Všem, kdo jste u toho byli a 25.11.1991 mne učinili šťastnou, dodatečně děkuji!)

Bonding: děťátko ihned po porodu patří k matce!
... a to, ať se narodí přirozeným způsobem, nebo císařským řezem.

Ne nadarmo se bonding řekne česky připoutání, lepení anebo také zlatá hodinka po porodu.

Jsou věci, které muž nikdy neprožije…
První pohled do očí a něžné dotyky. Bezpečné objetí v náručí. Klid, probouzející se důvěra, vzájemné poznávání a zamilovávání se. První naprosto neopakovatelná chvíle matky s právě narozeným dítětem. To je bonding! Pupeční šňůra je přestřižena, ale ta neviditelná emoční, naopak navždy připojena. Poloha miminka na maminčině hrudníku miminku připomíná jeho polohu v děloze. Žena i dítě očekávají kontakt kůže na kůži, vůni a teplo důvěrně známého těla, vnímají i tlukot svých srdcí. Naprosto výjimečná, mimořádná a nesmírně křehká, nepopsatelně intimní chvilka, kdy jsou spolu, tak jako už nikdy potom nebudou. Čerstvá rodička ani čerstvý novorozenec totiž nejsou vývojově připraveni na to, aby po devíti měsících strávených spolu a po tak náročném výkonu (a pro dítě šoku), jako je porod, byli naráz zbaveni vzájemného kontaktu! Jakýkoli nepotřebný (tedy život nezachraňující) zásah do tohoto procesu je zbytečný. Tolik vlastně ani ne ideální, pouze přirozený průběh. Jenomže…

Žádné nařízení k odnesení dítěte neexistuje!
Možná to nevíte, ale v české legislativě zákon, pravidlo nebo předpis, který by nařizoval oddělení dítěte od matky za účelem jiného zásahu, než je záchrana života dítěte nebo rodičky, neexistuje. Existuje jen zavedená rutina. Betynka oslovila 40 matek z celé České republiky (v anketě je jen malý vzorek), které přiváděly na svět své děťátko v průběhu let 2005 – 2010, čili žádný socializmus. „Zlatou hodinku“ se svým novorozeňátkem si jich prožilo pouhých 6! Ostatní vlastně ani nevěděly, že by to takhle mělo být. Ostatně od svých matek také znaly jen příběhy a`la: Ukázali mi tě jen na chvilku, zabalenou jak vánočku, a pak honem odnesli pryč do „miminkárny“. Dle mého vlastního výzkumu a pozorování, se s nabídkou možnosti bondingu ze strany porodnic setkala pouze třetina rodiček a jejich dětí. Přitom neonatoložka Magdalena Weberová uvádí, že je pouze 10–12 % porodů natolik rizikových, že by maminka nebo dítě okamžitý kontakt nezvládly.

O co všechno se hraje
Minimálně dvě generace matek a dětí se bez toho obešly, tak proč se dnes kolem bondingu tolik povykuje? Anebo ještě jinak. Když převažují matky s dětmi, které od sebe okamžitě oddělili a ve zdraví to zvládly, nad těmi, kterým bylo tohle malé velké štěstí umožněno, nejde zase o nějakou módní vlnu typu biozelenina, která se jednou vzedme a podruhé poklesne? První, zcela zásadní, krok je vůbec uvědomit si a připustit, že oddělení čerstvého novorozeněte od maminky není normální. Laicky řečeno, jdeme tím „proti přírodě.“ Tohle přiznání chyby je velmi těžký krok, protože zástup žen, kterým tohle provedli, je už příliš dlouhý a nikdo nechce slyšet, že byl ochuzen a ošizen a vlastně i podveden. Však také následují vypjaté reakce. Část maminek, které své dítě ihned po porodu neviděly, reagují agresivně nebo úzkostně, a popírají možné důsledky tohoto oddělení, a někdy ho dokonce obhajují (rodička je přece tak vyřízená, že si musí odpočinout, stejně by z dítěte nic neměla!). Jiné to mrzí, důsledky předčasného oddělení od dítěte si připustí a pak mohou trpět i pocity viny: svému děťátku jsem, i když nechtěně, ublížila. Někdy trpí posttraumatickou stresovou poruchou (tu jde ale rychle a efektivně léčit). Některé psychické problémy, které jsou přisuzovány křehkému šestinedělí, jsou ve skutečnosti reakcí na nedostatečné přivítání se s děťátkem v prvních momentech. Kojenci odtržení ihned od matek mohou mít problémy s poporodní adaptací a dýcháním. Často pláčí, jsou v napětí a hledají mateřskou náruč. Když ji nemají, brzy se unaví, usnou a rezignují. Negativní zážitek se v nich ale spánkem nerozpustí, ten tam vězí hluboce uložen v podvědomí.

Hodně zachrání náruč, přesto…
Když jsem nezažila bonding, mám skočit z mostu? I takto vypjatě může matka reagovat. Samozřejmě že ne! Tak, jako není navždy zatraceno dítě nekojené, tak i děti, které byly odtrženy od mámy příliš brzy, mají šanci. Všechna miminka rehabilituje co nejčastější tělesný kontakt s maminkou. Hodně mazlení, po koupání přitisknutí nahého miminka na své nahé tělo, spaní v jedné posteli. Zapojení do „mazlících orgií“ tatínka, nebo i ostatní sourozence. Často ho chovat a nosit v šátku…
 
Klepněte pro větší obrázek

Kroky k podpoře bondingu
1. položení nahého dítěte na matčino nahé břicho ihned po porodu (při porodu císařským řezem k tváři maminky)

2. podpora a nepřerušování tohoto kontaktu nejméně 2, lépe 12 hodin (při porodu císařským řezem může zastoupit kontakt kůže na kůži tatínek, pro dítě jsou jeho bakterie zdraví přínosnější, nežli bakterie ošetřujícího personálu), potřebuje-li maminka osobní pauzu, může kontakt zajistit tatínek

3. otření dítěte na těle matky a zabalení dítěte i matky jako jednotky do teplých osušek a přikrývek (maminky, sprchujte se co nejdéle po porodu, a hlavně si neumývejte prsa)

4. matka a dítě jsou v kontaktu kůže na kůži

5. umožnění a podporování vizuálního kontaktu – pohledu z očí do očí matky a dítěte, podložení hlavy matky, pokud rodí vleže (musí-li být dítě v inkubátoru, zajištění webové kamery matce či fotek a videí)

6. pomoc s přisátím miminka k bradavce dle jeho tempa a připravenosti (strká si pěstičky do úst, na nichž má plodovou vodu, aby jej k bradavce dovedla, olizuje si rty a kývá hlavou ze strany na stranu – neumývat dítěti ruce od plodové vody). Po porodech, které vedli lékaři (uměle vyvolaný, s epiduralem) je mimi chvíli unavené, je třeba nechat jej odpočinout na kůži matky, oba také vylučují oxytocin k podpoře vzájemného kontaktu

7. zajištění pohodlné polohy pro matku (křeslo, postel, polštáře) i dítě (v náruči matky)

8. zajištění klidného, vstřícného a intimního prostředí ze strany zdravotníků

9. vyšetření a ošetření dítěte (sejmutí skóre Apgarové, stetoskop, podvaz pupeční šňůry) provést na těle matky (u rizikového novorozence v její blízkosti, aby měla nad miminkem kontrolu, alespoň vizuální)

10. eliminace techniky, videokamery, mobilu v prvních okamžicích – maminky, „smsky“ počkají, stejně jako jejich adresáti... Dívejte se miminku do očí, jedinečný okamžik vašemu miminku a vám žádné fotografi e ani videa později nezprostředkují

Oslovili jsme čtenářky a zeptali se na jejich zkušenost s bondingem

Maminky, které ho zažily:

MIRKA VOŠICKÁ: Byl horký, mazlavý, můj!
Syna Tomáše přivedla na svět 24. 3. 2008 v porodnici v Neratovicích

S touto fitness trenérkou, jak jste si jistě všimli, pravidelně spolupracujeme. Zeptala jsem se jí v podstatě zcela náhodou, v zoufalství, že nikoho, kdo prožil to, co já, nenajdu...

Nejsem žádná „přírodní žena“, ale podnikatelka. Mateřství ale beru hodně intuitivně a jsem pokorná k přírodě. Ani ve snu mne nenapadlo myslet na nějaké epidurály a podobně, a to jsem se bolesti bála hodně. Moje porodní asistentka Milada Barešová, byla ale skvělá. Řekla mi: „Nebojte se. Porod je dlouhá a obtížná cesta, chvíli je to lehčí, chvíli k nevydržení, ale na konci té cesty čeká odměna. Porod není těžký jen pro vás, je náročný a nelehký hlavně pro dítě... ale všichni tři to zvládneme. A já díky ní přestala mít strach a dokonce se na tu cestu těšit, a hlavně jsem si předem řekla, že všechno bude v pořádku! Když to přišlo... porod byl přirozený... Bolesti trvaly asi 16 hodin. Manžel byl celou dobu s námi, nic nedělal, jen tam prostě byl a to mi stačilo. Milada jako strážný anděl taktéž. Neříkala mi, vůbec, co mám dělat, jak mám ležet, jak mám dýchat cokoli... jen mi sdělila ať se soustředím, spojím se Tomíkem, a když došlo na kontrakce, řekla jsem sama sobě a svému chlapečkovi: „Tak a jedem, ať už jsi s námi.“ Mimochodem Tomíček se mi narodil v kleče. Moje pocity z bondingu Když vykouknul na svět, ještě od mázku a krve, hned mi ho dala Milada do ruky. Zabalila ho do osušky a já ho ještě , když jsme byli s pupeční šňůrou držela v náručí a tiskla k sobě. Bylo to neuvěřitelné! Byl horký, celý mazlavý, měl promodralé ručičky a nožičky a choulil se mi na hrudník. První, co jsem řekla, že je krásný a zeptala se, jestli je zdravý. Na pocit, jak jsem ho ještě horkého držela u sebe, nezapomenu. Dojímám se, jen když o tom teď mluvím. Tomíček je od první vteřiny, co se narodil, náš parťák a je pořád s námi!

ŠÁRKA MRÁZOVÁ: Dcera si mne očichávala…
Dceru Darju přiváděla na svět 29. 9. 2009 v Thomayerově FN v Praze 4

Bonding jsem měla to štestí si prožít s mladší dcerou Dájou. Měla jsem ho napsaný v porodních přáních a velmi jsem po něm toužila. Už proto, že při porodu první dcery Annny v Podolí jsem ho nezažila. Tehdy mi Aninku dali, ačkoliv porod běžel bez jakýchkoliv komplikací a ona byla zdravá jako řepa úplně dokonce zcela zabalenou, což pro mne znamenalo velké zklamání. Tentokrát jsem si tuto „drobnost“ pohlídala jak písemným přáním, tak přítomností duly Petry Malé. I díky ní porod proběhl zcela přirozeně a oxytocin jsem dostala jen na vyloučení placenty. Moje pocity z bondingu Darju jsem si pochovala chvilinku po té, co se narodila. Položili mi ji na břicho a nechali v klidu dotepat pupečník. Miminko se ke mně tisklo nahé, jen bylo z vrchu přikryté jakousi termopřikrývkou. Jemně broukalo a jakoby ke mně čichalo. Cítila jem veliké štěstí a myslím, že jsem v tu chvíli i slzela. Až potom Dáju odnesli na vyšetření, kterých se účastnil tatínek a já jsem se s dulou a asistentou věnovala placentě a šití. Bonding byl jednoznačně jedním z nehezčích zážitků mého života I přes veškerou bolet, která porod provází. Vlastně díky té „zlaté chvilce“ na něj ráda vzpomínám.

Maminky, které minul:

PETRA STREITOVÁ: Je mi to dnes líto
rodila v roce 2009

Ani při jednom porodu ve Fakultní nemocnici v Olomouci mě nepotkalo to štěstí, že by mi dali miminko ihned po porodu ke mně. I když porody byly bez komplikací. Kluky jsem dostala až zabalené do peřinky a vlastně jsem ani nevěděla, jak vypadají. Moc mě to mrzí a závidím všem maminkám, které měly to štěstí a mohly se pomazlit s miminkem hned, a to přímo „tělo na tělo“, teda spíš na tělíčko.

SIMONA BURIÁNKOVÁ: Jestli bude nějaké příště o bonding si řeknu
rodila v roce 2009

Valinka byla po porodu v pohodě a já taky, ale nepřiložili mi ji ani k prsu. Hned ji umyli, oblékli, dali ji manželovi a moji starší dcerce Klárce, ale mně ne. Já na ni koukala z lůžka do košíku.

VENDULA BRYAXOVÁ: Nenapadlo mne ani, že bych to po císařském řezu mohla chtít
rodila v roce 2009
 
Protože se miminko narodilo císařským řezem a muselo pak čekat na maminku, až se probere z narkózy. K prvnímu přisátí došlo až asi 6 hodin po narození, aby maminka neuspala i miminko.

Text: Denisa Prošková, Michaela Mrowetz
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články