Maminka.czRozhovor

Zpěvačka Iva Frühlingová po manželském „skandálu“: Celá naše rodina se stala obětí šikany. Jak to ustál syn Adam (10)?

Dita Mrázková 13.  6.  2024
Když zpěvačka a rádiová moderátorka veřejně zmínila, že v manželství preferuje maximální otevřenost, netušila, jaký dopad to může mít na celou její rodinu. Jak se s tím porval její desetiletý syn Adam? A proč už by Iva nechtěla další dítě?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Před časem jste rozpoutala vášnivou debatu na téma polyamorie. Netajíte se tím, že s manželem před sebou nemáte žádná tajemství, a když si občas s někým vyrazíte na rande, tomu druhému to jednoduše řeknete. Strhla se ale obrovská vlna negativních reakcí. Čekala jste je?

Polyamorie byla trochu silné slovo. Zdaleka nejsme netradiční rodina. Jsme vlastně celkem nudný pár, u kterého se nic zajímavého neděje. Tohle téma mělo být hlavně PR na můj nový singl Moralisté, který vznikl ve spolupráci s DJ ROXTAR, ale trochu jsem se ztratila v překladu. Spíš bych řekla, že jde o zdravý vztah založený na upřímnosti. Žijeme vlastně stejně jako ostatní, jen jsme se rozhodli vyvarovat zbytečných dramat ve vztahu tím, že si budeme všechno říkat, což je podle mých oblíbených psychologických knih a studií správná cesta k dlouholetému manželství.

Můj manžel je mojí nejlepší kamarádkou, nic před sebou netajíme a neschováváme před sebou telefony. Je to velmi osvobozující. Nakonec stejně zjistíte, že zakázané ovoce chutná nejlíp. Od doby, co spolu o všem komunikujeme, se nikomu nikam chodit nechce a náš vztah to naopak velmi posílilo.

VIDEO: IVA FRÜHLINGOVÁ: SYNOVI JSEM SOUROZENCE DŮRAZNĚ ROZMLUVILA

Jenže právě za tento postoj jste byla pranýřovaná…

Mrzelo mě, že po debatách o tomto tématu jsem začala být nějaký čas vnímána jako naprosto jiná osoba, než ve skutečnosti jsem. Osobně naprosto neuznávám promiskuitu, novináři i publikum mě znají skoro odmala. Nemám za sebou skandály tohoto typu, chovám se slušně a existují okruhy společnosti, které jsou mi na hony vzdálené. Ani teď vlastně nechápu, proč se obhajuji. Nemám absolutně za co nebo proč. 

Tak mě s touto vaší „kauzou“ napadá souvislost s dnešní hyperkorektní dobou… Všichni mají názor na všechno a jen ten je jediný správný…

Občas mi na to, že žijeme s mužem v pravdě, lidé říkají: „To já bych nemohl/a.“ A pak si jdou tajně vypisovat s milenci na digitální seznamky – aby to partner/ka nevěděl/a. Takže nemohl/a co? Respektovat svého partnera natolik, abych mu říkala pravdu? Bude to znít vtipně, ale Jan Hus a spousta dalších před ním i po něm za pravdu zaplatila životem.
My platili zbytečným skandálem. I když přiznávám, že si za to mohu sama. Příliš vehementně jsem se snažila obhajovat, ať už na veřejnosti, nebo v rámci zmíněné šikany. Což je ale pochopitelné. Alespoň jsem se poučila, že promo na novou píseň tohoto typu lze dělat pouze, když člověk nemá děti.

Svými názory jste pobouřila i maminky ve škole, kam chodí váš syn Adam. Pocítil to nějak on sám? 

Ano, celá rodina se stala obětí šikany. Snažila jsem se dlouho mlčet a čekat, až to přejde, což mé vnitřní pocity ještě zhoršovalo. Neumím žít v křivdě, ale naše skvělá škola všechno bravurně zklidnila, a dál se tím už nehodlám zabývat. Svět groteskního dokumentárního seriálu Manželky z Beverly Hills typu „jedna teta povídala“ opravdu není ten můj, a nepřeji si do něj hlouběji zabředávat. Mám své záliby, hudbu, psaní, práci, přátele a sny a žije se mi jinak velmi hezky. Jsme silná rodina, syn to přešel naštěstí celkem rychle.

Se svým mužem jste patnáct let, máte spolu syna. Co děláte pro spokojené manželství, jste už zmínila. Máte ještě nějaké koření, kterým vztah udržujete v „jedlém“ stavu?

Jak říkám, absolutně nejsem pro promiskuitu a vlastně si pomalu nevzpomínám, kdy jsem s někým kromě manžela flirtovala. Náš vztah je dlouhodobý spíš proto, že si o všem povídáme. Mám manžela, na kterého jsem hrdá, a vím, že je hrdý i on na mě. Je galantní a dodnes mi pomůže do kabátu nebo otevře dveře. Líbí se mi tyto tradice a maličkosti a moc si jich na něm cením. Kdykoli mám možnost, přinesu mu nějakou malou pozornost. A on mně také. Podporujeme se a svou lásku si navzájem umíme projevit. Vlastně je to recept, který je klasický, dávno prověřený a stále fungující.

Když bylo Adamovi devět let, nechala jste se slyšet, že právě v tomto věku může být máma zase sama sebou, a možná dokonce najde i lepší verzi sebe sama. Našla jste ji?

Ano, po období „matrescence“, což je vlastně taková druhá puberta, kdy se z dívky stává žena a máma, vykvete jako květina se silným stonkem, který vítr už tak jednoduše nezlomí. 

 

jsem nucena vylézt ze své introvertní ulity a hledat adamovi kamarády, pořádat přespávačky a výlety s jinými dětmi…

 

To jste řekla hezky. Líbila se mi i vaše nedávná báseň adresovaná synovi, kterou jste sdílela na Instagramu. „Ač tak malý, už stokrát jsi mě zachránil. Jako malý princ bráníš svoji maminku, aniž bys o tom věděl. A právě tuhle čistotu na tobě obdivuju…“ Čemu vás Adam naučil?

Adámek je chytrý kluk, který má rád lidi, je velmi důvěřivý a má srdce na správném místě. Ovšem je také hodně zvědavý a od rána do noci povídá. S určitou nadsázkou mohu tedy říci, že mě naučil trpělivosti. Ale také klidu, tomu žít život tady a teď a zapomenout na okolnosti nebo zítřky. Naučil mě užívat si obyčejný život, což pro mě po mém brzkém startu v kariéře bylo občas složité přijmout. Naučil mě také radovat se z maličkostí. Pamatuji, když mi máma coby malé říkala, jak krásně kvetou levandule, a mě to absolutně nezajímalo. Teď mě to zajímá. Procházky se synem si moc užíváme.

Dnešní děti jsou hodně napřed. Berete tuhle „vyspělost“ za samozřejmost, nebo se naopak snažíte Adamovi dětství co nejvíc prodloužit?

Jsem pro upřímnost v rodině – to už je asi jasné. S Adamem se bavím odmala v rámci rozumných mezí, které dokáže dítě pojmout, úplně o všem. Nejsem pro bulíkování nesmyslů dětem na nos. Pokud se mě syn zeptá na to, co je to rakovina, snažím se mu to vysvětlit. Pokud ho zajímají války, popíšu je. Témata zbytečně nerozpitvávám, stačí pár základních informací a jdu dál. Děti nejsou hloupé, naopak jsou, jak říkáte, napřed, takže pokud si dáme prostor jim včas vysvětlit svět, bude pro ně později, dle mého názoru, méně děsivý. 

Máte, coby máma jedináčka, zkušenosti s větami okolí typu: „A kdy pořídíte synkovi sourozence?“

Jeden Adámek vydá za všechny děti na světě. Ha ha. Ne, teď upřímně, já jsem si opravdu pořídila parťáka, kterému se snažím věnovat hodně pozornosti, síly, lásky a času – což se odráží na jeho výsledcích, jak ve škole, tak třeba v nedávných IQ testech, které u něj dopadly velmi nadprůměrně. S mou prací bych asi neměla prostor se takto naplno věnovat více dětem. 

A jak se na to dívá Adam, chtěl by sourozence, nebo si vystačí i bez nich?

Ze začátku chtěl, a je pravda, že jsem často nucena vylézt ze své introvertní ulity a hledat mu kamarády, pořádat přespávačky a výlety s jinými dětmi. Teď už si ale dokáže užít i svůj klid a nakonec je rád, že jsme sourozence nepořizovali. Vše je, jak má být.

 

dřív se o dítě starala celá vesnice. Dnes žijeme v inkubačních bublinách, ze kterých je pro zachování zdravého rozumu potřeba občas vystoupit…

 

Před lety jste otevřeně přiznala panickou ataku, kterou jste trpěla, když byl Adam ještě miminko. Dokážete pojmenovat spouštěč vašich psychických obtíží?

Nedávné studie prokázaly, že úzkostmi dnes trpí už 700 000 Čechů. Což jsou lidé, kteří se nějakým způsobem léčili. Těch, kteří s tím k lékaři nezašli, je zřejmě mnohem víc. Každý z nás si za svůj život projde větší nebo menší úzkostí. Jsem velmi vděčná za příležitost o této problematice mluvit a bojovat proti stigmatům s úzkostmi spojeným. Stres a úzkosti většinou postihují zodpovědné lidi, kteří drží svůj život pevně pod kontrolou – někdy až moc pevně. Dobrým pomocníkem je v tomhle jóga. Má ataka se stala před devíti lety. Vlastně si na ni už skoro nepamatuji. Občas jsem nervózní nebo smutná, ale to bych musela být robot, abych takové emoce nezažívala.

Přiznala jste, že jste si připadala jako špatná máma, protože jste se ve svém stavu nedokázala o dítě postarat. Kdo vám pomohl se těchto pocitů zbavit?

Chůva. Do té doby jsem byla zarytý odpůrce jakékoli pomoci. Nebyla jsem schopná péči o syna nikomu svěřit. Jenže s manželem máme oba rodiče daleko a ač pomáhali, jak se dalo, nebylo to stejné, jako když máte babičku za rohem. Oba jsme introvertní a neměli jsme šanci si zajít třeba někam ven nebo si občas odpočinout. Což pak v období, kdy jsem na pár měsíců nebyla schopná dát synovi dostatečnou péči, vyřešila právě chůva.

Zpočátku jsem mívala výčitky, ale po čase jsem spíš měla výčitky, že mě tak geniální nápad nenapadl dřív. (směje se) Každý si musí přece dát občas pauzu. V dávných dobách se o dítě starala celá vesnice. Dnes žijeme v inkubačních bublinách, ze kterých je pro zachování zdravého rozumu potřeba občas vystoupit. A navíc, nejlepší máma je přece máma odpočatá a usměvavá.

Mladých s úzkostmi rapidně přibývá. Co je podle vás nejlepší prevence?

Prevence je důležitá. Stejně jako komunikace, relaxace před spaním, správné dýchání… To vše praktikuji odmala i s Adamem.

Jakou budoucnost byste si pro něj přála?

Jakou? Tu nejlepší, stejně jako každá matka pro svého syna. Snažím se mu předat to, co umím. Trénujeme jazyky. Adam mluví dnes už perfektně anglicky a učí se francouzštinu a japonštinu, od tatínka má zase IT základy. Doufám, že mu to dá do života dobrý start. 

Zpěvačka Michaela Gemrotová v upřímné zpovědi o nemocné dcerce: Anežka má v sobě anděla, který někde potřeboval místo...
Témata: Děti, Láska a vztahy, Rodina a vztahy, Rozhovor, Mateřství, Psychika, Rodina, Výchova, Rodičovství, Instagram, Rodiče, Chování a vztahy, Syn, zpěvačka, Inspirativní ženy, Dětství, Moderátorka, Odvaha, Kritika, Adam, Deprese, Šikana, mateřská láska, oběť, Iva Frühlingová