[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejvíc tohle období teď prožívám jako máma, protože moje dcera nastoupila do první třídy. Je to velká změna pro celou rodinu. Léto jsem si ale moc užila s fanoušky po celé České republice. Letos na nás začalo chodit ještě mnohem více lidí než loni. Ještě pořád jsem z toho překvapená a samozřejmě také šťastná, že už jsou jich tisíce. Je vidět, že děti naše vystoupení baví, a o to víc to baví i nás. Občas si připadáme jako nějaké rockové hvězdy, když vidíme, jak s námi děti křičí a ječí, a přitom nám odpovídají a jsou na nás úžasně napojené.
Popravdě mě moc těší, že na nás v poslední době chodí i moji kamarádi a známí například z muzikálového světa. Po koncertě nám třeba říkají, že netušili, že by jim dětská hudba mohla poskytovat takovou radost. Po čtyřech letech, co děláme muziku pro děti, je hrozně fajn mít takovou zpětnou vazbu i od profíků z mé branže.
Pro nás je divoké to, že v pátek večer jedeme někam, kde přespíme s celým týmem, v sobotu dáme dva koncerty, přespíme někde jinde, v neděli dáme další dva koncerty a večer jedeme domů, kde nás čeká klasický kolotoč od pondělí do pátku s dětmi. Takže je to divoké, ale úplně jinak. Člověk musí hned v pondělí ráno fungovat a být rodičem na plný úvazek.
Je to tím, že nápadů je spousta. Vlastně se dá říct, že už teď mám hotových dost písniček na pátou desku. Každý rok si říkám, že ten následující už nové cédéčko dělat nebudeme, a nakonec mi to stejně nedá. Pořád mě napadají nové věci, se kterými se dá pracovat.
Jako asi každá máma mám jen dvě místa, kde je klid a jsem sama – těmi jsou záchod a sprcha. (smích) Nejvíc myšlenek na to, jaká další písnička by mohla být fajn, ke mně přichází právě ve sprše, když stojím se zavřenýma očima a nechávám na sebe dopadat vodu. To je vlastně takové mé osvědčené tvůrčí místo.
Docela dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, jaká by ta naše ukolébavka měla být a jak by měla znít. Moje děti byly vždycky dobří spáči. Ukolébavky prakticky nepotřebovaly, takže odtud inspirace nepramenila. Spousta rodičů nám ale o ukolébavku psala. Nakonec je to velmi čistá písnička, ve které nádherně zní živé housle. Stala se z ní moje hodně oblíbená skladba. Dokonce ji moje dcera nazpívala manželovi k narozeninám. Bylo to její přání, nazpívat ji sólo, takže celá naše rodina poslouchá právě tuhle verzi Ukolébavky s Emilkou a nikoli se mnou. Pak naprosto automaticky přišel ještě nápad na písničku Dobré ráno, která je takovým pěkným protikladem.
Řekla bych, že ano. I když je zároveň často můj kritik a pošťuchuje mě, když například v písničce něco podle ní není přesně. Má zkrátka svůj pohled. Když se nad tím zamyslím, kecá mi do toho celkem dost. (smích) Ale mě to baví. Baví mě, jak jsou děti kreativní a jaké dávají podněty k zamyšlení.
Stoprocentně. Například nápad na písničku Dinosauři by v životě nemohl vzniknout v hlavě mé dcery, ale bylo to velké přání mého syna. Po měsíci na YouTube měla písnička už téměř devět set tisíc zhlédnutí, takže myslím že to byl dobrý Marečkův podnět, když mě přesvědčoval, že takovou písničku mít prostě musím. Evidentně se trefil. Dokonce budeme v příštích dnech vydávat k Dinosaurům ještě jeden klip s videi fanoušků, jak tančí naši choreografii. Takže budou součástí téhle úspěšné písničky.
Určitě v případě písničky Důležitá čísla, která vznikla ve spolupráci s integrovaným záchranným systémem. Na začátku jsme si říkali, že kdyby díky ní, byť jen v jedné jediné situaci, dokázalo nějaké dítě někomu pomoci, taky by to pro nás bylo to největší zadostiučinění. Ve výsledku už nám lidé několikrát psali, že si děti zavolaly pomoc právě díky Důležitým číslům. Jedna holčička například zavolala 155 své mamince, která upadla do bezvědomí. Přesně jako v našem klipu. Je skvělé vidět, že náš záměr a naše myšlenka něco děti hudbou naučit opravdu funguje.
Asi na Vánoce, protože hned po svátcích jsme si s celým týmem nadělili třítýdenní dovolenou. Nikdo se neuvidíme, všichni si od sebe trochu odpočineme a užijeme si tenhle čas jen sami pro sebe s rodinami.