Zpěvačka Markéta Konvičková o strastiplné cestě za početím: Věděla jsem, že otěhotním, v životě si jdu tvrdohlavě za svým!

Jak si Amálka užila narozeninovou oslavu?

Oslava byla v rodinném kruhu. Měli jsme ji doma, počasí vyšlo krásně. Pro děti jsme měli půjčený skákací hrad, tak myslím, že si to všichni užili. U nás teď aktuálně máme období Elsy, takže Amálce udělaly největší radost Elsin kostým, šaty se závojem, rukavice, hůlka a hlavně paruka! Jak by oslavenkyně řekla: "Maminko, teď už jsem úplně Elsa!"

VIDEO: ZPĚVAČKA MARKÉTA KONVIČKOVÁ: MĚLA JSEM HEZKÝ A RYCHLÝ POROD

Na Instagramu jste sdílela fotografii ze školky, kam v září poprvé nastoupila. Jak se jí tam líbí?

No moc! Amálka miluje společnost, ruch, zábavu, lidi, dětičky. Čím víc akce, tím líp. Jsem ráda, že je průbojná a ničeho se nebojí. Akorát zvažujeme, jestli nepůjde ke starším dětem, což tedy znamená třeba jen k o 14 dní starším dětem, protože jí špatně docházejí roky a teď je ve své třídě nejstarší a nemá se moc kam posouvat. Tak uvidíme, jak to půjde.

Má už za sebou, kromě školky, i nějaká další "poprvé"?

No to upřímně vůbec nevím. My žijeme naplno každý den a já si moc věcí nestíhám v tom nabitém programu ukládat v hlavě. (směje se) Amálka je torpédo, je hodně akční. Co bych ale zmínila, je kolo. Poprvé si na něj sedla a jela.

Je narozená ve znamení Panny, ty bývají puntičkářské. Amálka je sice ještě malá, ale přece jen – naplňuje hvězdné "prognózy"?

Amálka je pečující, laskavý typ. Uklízí po sobě asi více než její vrstevníci a urovnává si věci, to je pravda.

V čem je celá vy, a v čem naopak tatínek?

Doma se nějak nemůžeme shodnout. Myslím, že Amálka má z nás obou všechno a vlastně nic, je to jedinečný tvoreček s vlastní hlavou. Je zvědavá a akční, takový je i tatínek, po mně je asi tvrdohlavá.

Jak se snažíte využít čas, když je ve školce? 

Občas zírám chvíli do zdi a užívám si ticho, ale spíš v klidu dělám to, co bych dělala i tak, když je Amálka doma. Uklízím, pracuju, telefonuju, zkoušíme s kapelou na koncerty, vyřizuji resty nebo si zajedu na nehty či ke kadeřníkovi.
 
Tatínek je pilot a i vy, coby rodina, cestujete poměrně často. Jak Amálka zvládá létání?

To je pravda, létáme 4x až 5x do roka. Amálka je zvyklá a v letadle to zvládá v pohodě, poprvé letěla asi v sedmi měsících. Já jsem ve finále velký kliďas a ona to podle mě cítí a  je taky v pohodě. Samozřejmě jsme ale s partnerem během letu hotoví, střídáme se a zabavujeme, protože malá neposedí ani tři sekundy, ale alespoň nám to cestování utíká, protože se nestíháme nudit.

Máte nějakou vychytávku, která pomůže neposedné dítko v letadle zabavit?

Vozíme tablet, kde máme stažené různé aplikace, malování, počítání, abecedu nebo hry pro nejmenší. Jinak klasika, stokrát tam a zpátky z jedné strany letadla na druhou. Někdy i na hodinku usne, podle toho, kdy letíme.

Nedávno jsme psali o mamince, která utěšovala své dítě v přední části letadla, kde nikdo neseděl, přesto ale její počin vzbudil velkou kritiku. Ženy z řad maminek jí nadávaly, ať příště nechá dítě doma. Nemáte třeba podobnou zkušenost?

Víte co, každá mince má dvě strany. Amálka nikdy žádné "plačící záchvaty" neměla. Kdyby to nezvládala dobře, nevím, jestli by mě to neodradilo a nezvolili bychom jiný způsob dopravy. Co se týče ostatních lidí a maminek, měli by počítat s tím, že cestování s dětmi je normální běžná věc, a jestli chtějí mít klid, tak ať si dají třeba sluchátka. Já bych určitě nikoho nekritizovala, naopak bych možná nabídla pomoc. Jak říkám, každý je, jaký je, někoho to naštve, jiný se povznese a nenechá si tím zkazit den.
 
Vy sama ale máte zkušenost s celou řadou kritik. Asi největší útok, v podstatě kyberšikanu, jak jste svou zkušenost nazvala, jste zažila v souvislosti s vaší nemocí…

Kritika je, byla a bude. S tím se musí počítat. Ublížilo mi to v momentě, kdy jsem nebyla v pohodě, trápilo mě zdraví, měnila jsem se před očima – a lidi to ve mně ještě znásobili a prohloubili. Měla jsem štěstí, že jsem ty nadávky ustála, ale v jiných případech, u dospívajících dívek například, to může mít fatální následky. Co mi tedy vadí, je vulgarita. Dneska už mi to neublíží. Vypadám, jak jsem vypadala dřív, cítím se skvěle a to je pro mě důležité.

Lékaři vám v souvislosti s vaší nemocí, tedy vzácným druhem nádoru na vaječníku, předpovídali problémy s početím. A přitom v okamžiku, kdy jste si přišla nechat zmrazit vajíčka, jste už byla těhotná. Ten moment jste nazvala zázrakem. Věříte na náhody?

Věřím. Nevím, jestli na zázraky, nebo na náhody, ale mám nastavenou hlavu tak, že vím, co chci, a jdu si tvrdohlavě za svým. A když mi někdo řekne, že něco nejde nebo nepůjde, je to, jako kdyby mluvil do dubu. Prostě to jde a tečka! Vůbec si nepřipouštím nic negativního. Existuje jen to, co chci, aby existovalo. Já jsem prostě hned věděla, že otěhotním, už jen proto, co všechno tomu předcházelo. Říkala jsem si, že teď se to zlé v dobré obrátí. Amálka je takový náš poklad...

Vaší mantrou je věta: „Hlavně se z ničeho neposmolit." Budete se snažit k tomuto postoji vést i dceru? 

Víte co, já jsem dost přirozená máma. Neřeším věci dopředu, ani to, jakým způsobem budu Amálku vést a jestli budu dělat to nebo ono. Ono se to děje, když se to děje. V každé situaci se nějak zachovám a budu se jí snažit být maximální oporou. Logicky asi zareaguju podle svých zkušeností, řeknu jí svůj názor, ale taky jsem pro, aby si tu cestičku vyšlapala sama a dělala svá rozhodnutí tak, jak to cítí ona. I s případnými chybami.

Jedna všetečná otázka na závěr. Nemáte něco v plánu na 17. 7. 2024? V minulém rozhovoru jste zmínila, že sedmnáctka je vaše osudové číslo...

(směje se) Vím, na co narážíte. Ale vdávat se asi ještě nebudu. Je pravda, že s partnerem oslavíme příští rok 10. výročí vztahu a mně bude třicet, tak se nabízí všechno spojit. Ale zatím to ještě necítím. Až to ucítím, tak se to zrealizuje třeba do měsíce, já jsem totiž dost impulzivní. Myslím ale, že ta sedmnáctka tam jednou bude hrát roli. Jsem narozená 17. 5., partner 17. 12., výročí máme 17. 10. Tak třeba...?