[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ptát se na to, jaký nejlepší dárek jste jeden druhému nadělili pod stromeček, smysl asi nemá…
Radek: To máte pravdu, je to pro nás ten největší DÁREK VÁNOČNÍ.
Veronika: Přišlo mi to jako opravdu skvělý nápad, aby Radek tuto krásnou novinku oznámil fanouškům právě vánoční písničkou. To, že chce napsat vánoční písničku, už plánoval začátkem roku. Ale že se to všechno takhle krásně potká, to už zařídil sám osud.
Prozradíte pocity, kdy jste se, Veroniko, o těhotenství dozvěděla, a jak jste to Radkovi oznámila?
Veronika: Když jsem si dělala těhotenský test, Radek byl u toho. Oba jsme měli obrovskou radost. Možná je to nezvyklé, ale my prostě všechny věci sdílíme společně. Takže ani tohle nebyla výjimka. Radek se mnou vše od začátku intenzivně prožívá a za to jsem hrozně ráda.
Jaké byly pocity nastávajícího tatínka?
Radek: Byl jsem opravdu moc dojatý. Já neměl úplně ideální dětství, takže jsem se na to dlouhou dobu necítil. Ale posledních několik let jsem už věděl, že jsem připravený stát se tatínkem. Teď už se nemůžu dočkat, až naše holčička bude na světě.
Jak si těhotenství užíváte? Veronika: Musím říct, že mám to obrovské štěstí, že se cítím celou dobu dobře. Samozřejmě si se mnou v prvním trimestru hrály hormony, ale to zná asi každá nastávající maminka. Musím se ale přiznat, že jídlo si vychutnávám snad jako nikdy předtím. Až si ze mě všichni kolem dělají legraci, že prý bych měla dělat nějakou reklamu na jídlo, protože by to bylo naprosto autentické. (směje se)
Radek: Samozřejmě se u nás dějí i velké změny. Jakmile jsme se dozvěděli, že budeme mít miminko, byl čas zahájit rekonstrukci horního patra v našem domě, aby naše holčička měla do porodu pokojíček připravený. Mám z toho všeho velkou radost, ale taky se tu dost nadřeme. (směje se)
Veroniko, zmínila jste těhotenské hormony. Jak konkrétně vás potrápily? Veronika: Trápila jsem se obavami, zda všechno zvládnu a zda budu dobrou mámou. Přijde mi, že se o tomhle málo mluví, což je podle mě chyba. Samozřejmě že těhotenství není jenom o tom, jak je to všechno krásné a zalité sluncem. Je to někdy horská dráha emocí a obav, aby člověk vše zvládl, byl dobrým rodičem. Možná i díky sociálním sítím má člověk tak nějak pocit, že tyhle emoce nikdo jiný neprožívá a že je s ním něco špatně. Ale myslím si, že opak je pravdou. Je to naprosto normální, jen se o tom bohužel prostě moc nemluví.
Na Instagramu jste sdíleli odtajnění pohlaví miminka růžovými botičkami. Neuvažovali jste o tom, že byste se nechali překvapit až do porodu?
Veronika: My jsme chtěli znát pohlaví miminka, protože jsme byli moc zvědaví. Takže nenechat si to říct u nás nehrozilo. Oba dva máme na sociálních sítích skvělé fanoušky, takže jsme jim společně oznámili, že to bude holčička.
Radek: Já jen doplním, že to bylo i z praktických důvodů. Připravit pokoj pro holčičku a pak zjistit, že máme chlapečka… No, dělat to celé znovu bych už vážně nechtěl! (směje se)
Máte už nějaké tipy na jméno?
Veronika: To jsme měli už dlouho. Zajímavé je, že pro holčičku jsme těch jmen měli hned několik, ale pro chlapečka jsme měli jen jedno. Máme ještě dost času na to, se definitivně rozhodnout, jak se bude jmenovat, ale myslím, že už máme víceméně jasno.
Zjistil jsem, že je lepší si vybavovat takové věci než to, jak po mámě letí popelník a táta je zase opilý…
„Když jsem byl malý, všechno jsem dělal tak nějak po svém. Jenže mé okolí si často myslelo, že jsem asi trošku cvok. No a v tomhle duchu se ubíral celý můj život…“ To jste, Radku, prozradil v jednom rozhovoru. Být „mimozemšťanem“, jak zpíváte ve stejnojmenném songu, nemusí být ale pokaždé na škodu. Nejdete s davem a to se počítá…
Radek: V tom si s vámi dovolím nesouhlasit. Nejít s davem se dost často nepočítá. Věřte mi, vím o tom své. Ale máte pravdu, že to přináší i své výhody. Můžete tak objevit svou vlastní originalitu, a díky tomu i vyniknout. Jen to chce aplikovat s citem, aby člověk nebyl divný už moc. (směje se)
Jaká je vaše první vzpomínka na dětství?
Radek: Teď, když už jsem starší, se mi jako první začínají vybavovat spíš ty hezčí věci. Snažím se koncentrovat víc na ty dobré zážitky, i když jich třeba bylo méně než těch špatných. Ale je to velmi zajímavé, jak se to vnímání s věkem mění. Pro dítě jsou často krásným zážitkem úplně obyčejné věci. Třeba chuť nějakých bonbonů, vůně deště, když v létě prší. Zjistil jsem, že je lepší si vybavovat takové věci než to, jak po mámě letí popelník a táta je zase opilý. Asi je to i tím, že dnes jsem opravdu velmi šťastný člověk.
Už přes deset let motivujete formou přednášek mladé lidi s nepříliš lehkým osudem k tomu, aby to nevzdávali. Co konkrétně se jim snažíte předat?
Radek: V podstatě jen to, aby pochopili, co je v životě nejdůležitější. Můžeme se narodit někde, kde třeba nedostaneme ty nejlepší karty, ale to neznamená, že se s nimi nedá hrát, či dokonce vyhrát. Stačí si nastavit ten správný „mindset“ a přesně to se snažím na svých přednáškách předávat. Ať to totiž vypadá jakkoli beznadějně, tak věřím, že když si to v sobě správně nastavíme, pak může být každý šťastný.
Určitě bych si přál, aby moje dcera měla přehled o světě a chápala, co je v životě nejdůležitější…
Přijde vám, že je dnešní doba i přes všechny ty vymoženosti těžší? Myslím pro mladé, pro které je hlavní úspěch na sociálních sítích a kteří v té honbě za dokonalostí zároveň ztrácejí umění komunikovat tváří v tvář, upadají do depresí, srovnávají se mezi sebou…
Radek: Tahle doba je těžší v tom, kolika vjemům musí nová generace čelit a jak rychlé to všechno je. My jich tolik neměli a měli jsme čas i prostor je nějak zpracovávat. Někoho mohl život i přesto rychle smést, ale většinu mé generace to spíš nějak zocelilo, takový mám alespoň pocit. Na druhou stranu to neznamená, že my nemáme žádné následky a dnešní děti naopak. Každá generace musí prostě jen čelit něčemu jinému.
Jaké hodnoty byste chtěl jednou dceři předat?
Radek: Určitě bych si přál, aby moje dcera měla přehled o světě a chápala, co je v životě nejdůležitější. Nejde o to, být za každou cenu úspěšný a nejlepší, ale především o to, být šťastný. Já jsem nejšťastnější, když jsem obklopený těmi, které miluju, a když můžu dělat to, co miluju. Tohle chci, aby prožila i naše holčička…