Zpěvák Xindl X o rodinném životě na Kanárských ostrovech: Děti by se neměly držet jen maminčiny sukně

Ondro, není tajemstvím, že jste v době covidové pobýval s celou rodinou na Kanárských ostrovech. Jak často se tam vracíte?

Během pandemie jsme žili z větší části tam, děti chodily do místní školy, ale když pandemie skončila, řekli jsme si, že nechceme opouštět koníčky, vazby i zbytek rodiny v Čechách, tak jsme se vrátili. Tento rok jsme tady, na Kanárech pak trávíme zhruba 6 až 8 týdnů v roce, abychom si prodloužili letní a zimní prázdniny.

VIDEO: HUDBA MÁ LIDI SPOJOVAT, NE JE ROZDĚLOVAT

Pro děti musela být tato zkušenost hodně zajímavá.

Děti tam žily dva školní roky. Díky tomu, že v Čechách chodily do anglické školy, nebyl to zas až takový problém. Zkušenost s angličtinou byla neocenitelná, stejně jako schopnost osamostatnit se. Mám hodně kamarádů expatů, kteří žijí na střídačku v jiné zemi, a přijde mi, že hlavně dětem to dá hodně do života. Chci, aby se ty moje nedržely jen maminčiny sukně a aby se nebály bavit se s lidmi bez ohledu na národnost a řeč.

V čem u nich vidíte zatím největší pokrok?

Právě v té řeči. Neměly možnost mluvit jinak než anglicky, takže zlom přišel už po 3 měsících, kdy se jim angličtina radikálně zlepšila. Dalo jim to taky hodně samostatnosti a schopnost vycházet v kolektivu. Na svou angličtinu jsou děti taky patřičně hrdé.

Co kamarádi, zůstali jim tam nějací?

S těmi to bylo složitější. Třeba Miki si tam jednoho našel, ale ten se pak vracel zpátky do své rodné země. Obecně tam máme přátel dost, tak se s nimi snažíme vídat pokaždé, když dorazíme. Na Kanárech jsme sice pobývali intenzivně dva roky, do styku s místními jsme ale moc nepřišli. Jsou tam poměrně velké expat komunity, my fungovali pochopitelně v té české a taky v polské.

Jak to chodí v tamních školách – liší se školský systém nějak zásadně od toho našeho?

Naše děti jely podle britského systému, který znaly z česko-anglické školy. Ale co víme od kamarádů, tamní systém je jiný. V britském je to hlavně o osobním hodnocení, ve španělském jsou známky od 1 do 10, přičemž jednička je nejslabší známka. Děti měly první rok skvělé paní učitelky, rodilé mluvčí z Anglie, ale ty pak kvůli brexitu odešly a druhý rok už to bylo horší.

Nezmínili jsme koníčky. Co baví dceru Alici?

Zájmy u dětí jsou strašně důležité, takže dětem vycházíme v tom, co chtějí dělat, maximálně vstříc. Alice třeba ráda vyrábí, nedávno dělala pro celou třídu náramky. Začalo ji bavit pletení a našla se i ve zpívání.

Tak to má asi jasného učitele.

Nene, podle mě není dobré, aby se učily v tomto ohledu od rodičů. Jsem přece jen jiná generace. Alička má učitelku, které je třiadvacet, je jí generačně blíž, to mi přijde lepší, než aby kopírovala moje manýry. Našli jsme jí hudební tábor, který vede zpěvačka Kamila Nývltová, zde si našla onu paní učitelku. Když jsem dělal on-line koncerty, tak si se mnou zazpívala i Lásku v housce. Koupil jsem jí kytaru, teď touží po bubnech. Jde jí to moc dobře, tak jsme zvědaví, kam se to vyvine.

Co zajímá Mikuláše?

Vůbec nevím, kde na to přišel, ale náš Miki zatoužil hrát basket. Na Kanárech byl i v jednom místním klubu, kde bylo vidět, jak moc ho to chytlo. V Čechách nám ho vzali do USK Praha, letos už vyhrál první bronz na mistrovství republiky. Když nehraje basket, tak kouká na filmy o něm. Je dobré nebrat na lehkou váhu jakoukoliv „blbost“, kterou děti chtějí vyzkoušet. Ovšem v našem případě by musel den trvat dvakrát až třikrát déle, abychom všechno stihli…

Na Instagramu vám děti vysekly netypickou poklonu. Zlobením vám prý vlastně vyznávají lásku. Na to asi nemáte čím oponovat.

To je synova věta, kterou nevím, kde vzal.

Ale roztomilá.

No to nevím, mně to přijde pěkně „vyčurané“. Láska se dá podle mě vyjádřit lepšími způsoby, ale on si holt vybral tento.

Jedním z témat, která teď rezonují ve společnosti, je psychický stav současných náctiletých dětí. Čím dál víc jich upadá do depresí, potýká se s úzkostmi, sebepoškozováním. Čím myslíte, že to je?

Podle mě psychické problémy u dětí byly vždycky, akorát se o nich tolik nemluvilo. Velký problém současné doby je přesun reálného světa na internet. Děti přichází o kolektiv a řeší, jak vypadat dobře na Instagramu. Kvůli tomu jsou pod tlakem a může jim to narušit vnímání světa. Dospívání je hodně emoční zátěž, já na sobě taky nesl veškerou tíhu světa a to, že mi nikdo nerozumí. Je to období hledání. Ale je to dobře, že se o tom mluví.

Po prázdninách vás čeká podzimní turné. Léto u vás tedy bude víc pracovní?

Letos máme s kapelou zajímavý rok. Nejenže jezdíme letní festivaly, ale chceme udělat i vlastní turné. Slavím 15 let od první desky a chci to oslavit tím, že uděláme koncerty postavené hlavně z mých nejstarších písní z té doby. V téhle sestavě kapely jsme nikdy nehráli, takže teď kromě festivalů i hodně zkoušíme. Taky chystám novou desku, která vyjde příští rok. V souvislosti s ní mi letos vyjdou celkem čtyři singly. Byl jsem vždycky takový vlk samotář, který si skládal sám. Ale pod vlivem pandemie, kdy byl člověk izolovaný od světa, jsem chtěl změnu. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je skládat dohromady s dalšími lidmi, a tak jsem si pro skládání našel spoluautory. Věřím, že ta  změna v přístupu je slyšet i na singlu Smíšené pocity. Je to trochu něco jiného, než na co jsou lidé zvyklí. A takových překvapení bude na desce víc. Mám rád výlety do jiných žánrů, na desce třeba zazní latino, pop, rap, rock i něco z metalu.

Zaznamenala jsem i klip k vašemu singlu Cash, na kterém hostují rappeři Earth a Puerto. V něm jste ale hodně změnil svou image, to vám povím.

Rád nechávám lidi tvořit. Hodně jsem textoval pro skupinu Slza, a protože její frontman Petr Lexa má podobný smysl pro humor jako já, a navíc má režijní zkušenosti, tak jsem mu navrhl, zda by se toho režijně neujal. A ono to klaplo.

Co je pravdy na tom, že chystáte i vlastní muzikál?

Ano, to je pravda, napsaný by měl být do konce roku. Ten proces tvoření je ale dlouhý, uvedení vidím až tak za dva roky.

Když máte tak nabité léto, užijí si vás i doma?

Texty píšu převážně, když jsou děti ve škole. Na rodinu se totiž snažím najít si čas co nejvíc. Člověk pořád hledá mezi prací a rodinou balanc, ale jde to. S rodinou podnikáme hodně věcí. Přes prázdniny chceme vzít děti do Barcelony, kterou máme se ženou rádi a kterou děti neznají. V plánu máme vyrazit i do Legolandu. Největší výlet máme ale už za sebou. Chtěli jsme, aby Miki viděl svůj vzor – basketbalistu LeBrona Jamese. Byla to štreka, ale stálo to za to. Navštívili jsme i Disneyland, aby z toho něco měla i Alička. O prázdniny své děti rozhodně neochudím.