[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Myslíte si, že se na vašem potomkovi podepíše, když ho „odložíte“ do výchovného zařízení a odejdete do zaměstnání?
Nenechte se mýlit. Pokud pocházíte z normální středostavovské rodiny, podobnými ústavy jste si prošla také a je jen na vás zhodnotit, nakolik se cítíte postižená :-)
Spíš se na přechod z domácího do pracovního režimu musíte důkladně připravit. Nejen tím, že připravíte dítě, ale především sebe. V dnešní, na rodinu orientované době totiž dětským zařízením veřejné povědomí moc nepřeje. Což je paradox, když si uvědomíte, jak moc jsou školky i jesličky nedostatkovým zbožím.
Vy byste rozhodně neměla. Pokud nemáte jinou možnost a navíc máte to štěstí, že se vám dítě podařilo do jeslí nebo školky umístit, měla byste jásat. Rozněžňovat svého malého potomka řečmi o tom, že se teď nebudete vídat jako dřív, opravdu není namístě. Malé děti nasávají emoce jako houby, jakmile tedy dáte najevo nejistotu a vlastní pochyby, začne se obávat i vaše dítě.
Nenechte tedy ani babičky, tetičky a kolegy, aby před dětmi o vašem rozhodnutí pochybovali. Jste velká holka, do práce a za povinnostmi se zkrátka vrátit musíte. Jestli si sama myslíte, že děláte špatně, i když jiná možnost není, obhajujte se sama před sebou, ne před dětmi. Ty totiž vaše stavy nepochopí, jen je vystresujete.
Co si z doby, kdy jste navštěvovala školku, pamatujete vy? Upřímně, já chlapečka, který na mě neustále plival, tepláčky, flanelové lacláče a panenku Milenku, o kterou jsem se přetahovala s Janičkou.
A taky výborné omáčky, jogurty s ovocem (u nás doma se jedly jen bílé) a taky to, že mě tatínek jednou vyzvedával a nezbyly na mě botičky, takže jsem šla 300 metrů v bačkůrkách. Sněhem. Rozhodně nemohu říci, že bych si pamatovala něco ošklivého, ponižujícího nebo že bych se na rodiče zlobila, že mě odložili někam, kam jsem nechtěla. Spíš si dnes vybavuji období citové fixace své mladší dcery, která se mě ve školce nechtěla pustit.
Plakala a nechtěla tam být, byť jsem jí vysvětlovala, že je to jen na čtyři hodiny. Malé tříleté dítě si takový interval těžko představí, takže jsem musela zvolit jinou alternativu. Pokud jsem jí vysvětlila, že dorazím po obědě, byl klid.
Stejně jako když jsem oznámila, že tentokrát to bude o maličko později, takže se bude moci s kamarády nasvačit a hrát si s nimi na zahradě. Nikdy by mě však nenapadlo, že bych svůj slib nedodržela. Potom už by mi totiž nikdy nevěřila.
Dnes řeším přesný opak, dcery mi nechtějí při loučení dát pusu, těší se na své první lásky, kamarády a výlety s „tetami“. Mají tak nabitý den, že se večer překřikují, která mi z denních aktivit sdělí více informací.
Je na nich vidět, že je návštěvy školky baví a užívají si, že nemusí být doma s nudnou mámou. Podle psychologů je pravda, že od určitého věku každé dítě potřebuje kolektiv vrstevníků víc než celodenní všeobjímající péči matky. I když si možná myslíte, že děláte pro své dítě to nejlepší, když jste s ním doma, paradoxně mu můžete spíš uškodit.
Máme pro vás tipy, které vám usnadní přechod z dětského domácího režimu do toho pracovního. Změna se tak obejde bez jakýchkoli potíží a zbytečných slziček. * Nenechávejte si rozhodnutí o změně rytmu na poslední chvíli: Povídejte si se svým potomkem o tom, jak se na něj v jesličkách nebo školce těší, jaká ho tam čekají dobrodružství.
*Pobytem ve školce či jeslích dítě nikdy netrestejte ani tím nevyhrožujte. Bálo by se, že se jedná o něco negativního, a o to víc by tam odmítalo chodit.
* Nedávejte najevo vlastní pochyby. Dítě je velmi snadno vycítí a bude vás vydírat pláčem. Ono je pohodlné jeden den si přispat, pak druhý… jenže kdo za vás bude platit hypotéku? Snažte se nastolený řád pečlivě dodržovat, jen tak máte šanci, že si na něj vaše dítě snadno a rychle zvykne. Pokud bude jeden den ve školce a další doma, zvykání bude složitější.
* Dopřejte si se svou ratolestí několik „školkových“ dopolední. Než se vrátíte do pracovního režimu, měla byste pár dní strávit ve školce se svým dítětem.Dejte mu najevo, že se vám v jeho „práci“ líbí a že byste tam chtěla chodit každý den.
* Pečlivě se informujte, co se děje. Připravujte dítě na případné výlety a návštěvy divadla. Hlasitě žasněte nad tím, jak perfektní zábavu si užívá. Vychvalujte všechny výrobky, které si váš malý umělec přinese ze školky domů. Udělejte některým čestné místo v obývacím pokoji, jen tak bude mít pocit, že si jeho „práce“ opravdu vážíte.
* Nikdy před dětmi nekritizujte učitelky, pokud k nim máte výhrady. Vyříkejte si to s nimi za zavřenými dveřmi. Děti snadno pochopí, že něco není v pořádku, a mohly by „tety“ začít chápat jako oslabené autority, což by jejich pobytu ve školce příliš nepomohlo.
*Zajímejte se o každý okamžik, který dítko prožilo bez vaší přítomnosti. Bude pyšné na to, že má co sdělit, a hravou formou si rozšíří slovní zásobu.
* Pokud se záchvaty pláče pravidelně opakují, nechte si od zkušených pedagogů vysvětlit, jak k nim dochází, co je podnětem a jak je učitelé řeší.
* Jakmile na těle dítěte objevíte škrábance nebo kousance, informujte se, co se děje. Mohlo by jít o prvotní příznaky šikany.
*Máte právo požadovat vegetariánský nebo jinak upravený jídelníček. Dojídat do posledního sousta už se také nemusí. Tak totiž může vzniknout averze k předškolnímu zařízení, se kterou se budete jen velice těžko prát.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.