[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
< první="" díl="">
* Pomáhá ti manžel s Rozárkou?
Ano. Je fakt, že to zrovna vyšlo tak, že má teď hodně práce. Jedno představení zkoušel na podzim, v době, kdy se Rozárka narodila, a další hned po Vánocích. Od jara bude mít volna víc, tak se těším, že budeme trávit hodně času společně na chalupě. Když je ale Roman doma, tak mi pomáhá. Klidně malou pohlídá a já si můžu mezi kojením odskočit třeba na poštu, nakoupit, něco vyřídit a tak. Pochopitelně je to normální chlap, kterého dřív úplně malá miminka nijak zvlášť neuchvacovala a se staršími dětmi si rozuměl víc, ale s Rózinkou je to jinak. Je z ní nadšený. Hraje si s ní, přebaluje, koupe a říká, jak se mu stýská, když je celý den pryč. Takže si myslím, že našel zalíbení i v úplně malým prckovi.
* A to se říká, že si tátové rozumějí až s většími dětmi, až když jsou pro ně parťáky…
U vlastního dítěte to tak ale úplně neplatí. Starší děti jsou pro chlapy asi zajímavější, protože je s nimi větší zábava a protože malé miminko je prostě chtě nechtě fixované na maminku. Chápu, že když Rozárka pláče, manžel jí nemůže pomoct, je to pro něj frustrující. Přesto je ale s malou moc rád. Vidí ty neuvěřitelné pokroky, které každý týden udělá, a je z ní opravdu unešený. Takže myslím, že je to jen takový předsudek.
* Divadlo hraješ od svých patnácti let, byl to tvůj sen? Přece jenom pocházíš z neherecké rodiny… Kde se to podle tebe vzalo?
Nevím, od základky jsem se hlásila do různých dramatických kroužků. Rodiče mě podporovali v podstatě ve všem, co jsem dělala, takže i v tomhle. Potom jsem chodila do takové soukromé odpolední herecké školy při Národním divadle moravskoslezském, kde jsem začala hrát menší roličky. A po gymnáziu jsem se dostala na DAMU. Hraní mě vždycky moc bavilo, takže to ve mně asi nějak bylo.
* Byla jsi takový ten třídní šašek, komediant?
No, ten zakřiknutý typ jsem rozhodně nebyla. Vždycky jsem měla dost drzosti veřejně se projevovat. Ale mám pocit, že čím jsem starší, tím jsem introvertnější. Vystupovala jsem na školních akademiích, účastnila se recitačních soutěží. Ale bavilo mě i provokovat, zkoušet různé situace. Jednou jsem si třeba nacpala nějakou mikinu pod tričko a dělaly jsme s kamarádkou, že jsem těhotná. Bylo nám asi patnáct. Hrozně jsme se smály tomu, jak na se mě lidi dívají. Jindy jsem tvrdila učitelce, že jsem z cirkusu a že nejsem na hodinu připravená, protože nám v maringotce nešel proud. Asi to byla částečně puberta, trochu exibice a taky radost z mystifikace. Takže mě taky bavila tady ta pozměněná realita, tvářit se, že je něco jinak, než doopravdy je. A to je vlastně podstata herectví. Předstírat něco, co není pravda, a dělat, že to pravda je.
* Takže jsi ten typ herce, který říká „jsem rád, že můžu být pokaždé někým jiným“?
Ano, asi se mi líbí zažívat tyhle možnosti.
* A když říkáš, že se stáváš introvertnější, míváš trému?
Jistě, každý herec má trému. Třeba před premiérou se vždycky přesvědčuju, že nemám z čeho být nervózní, abych to v sobě neživila. Spíš se snažím uklidnit a nepodléhat už tak napjaté a hektické atmosféře v divadle, kde všichni hystericky pobíhají, přejí si „Zlom vaz“ a pro štěstí se kopou do zadku. Ale stejně trému mám. (smích) A prý je to s přibývajícím věkem horší, říkají starší kolegové.
* Jak přijali v divadle informaci o tom, že jste těhotná?
Byli překvapení, protože jsem měla začít zkoušet hlavní roli. A já jsem si říkala, aby mi nebylo líto, že o ni přijdu, že mě čeká role nejhezčí a zdaleka nejhlavnější, a to být matkou. Ale vzali to v pohodě. Přistoupili k tomu tak, že to prostě nějak uděláme. Člověk zkrátka v životě všechno nenaplánuje. Do budoucna se mnou ale počítají, což jsem ráda.
ČTĚTE TAKÉ: Roman a Tereza Vojtkovi: Miminko jsme plánovali!
* Jak dlouho jsi hrála?
Do června, tedy čtyři měsíce. Trochu mi hned narostla prsa, takže mi byly těsné kostýmy, ale v podstatě jsem skončila brzy.
* Hrálo se ti jinak, když jsi věděla o miminku?
(usmívá se) Člověk je tak nějak víc nad věcí, ve všem, protože ví, že řeší důležitější záležitosti. Ale neměla jsem pocit, že by to bylo nějak extrémně jiné nebo lepší. Spíš jsem byla tak celkově na obláčku.
* A co produkce seriálu Vyprávěj? Vyšli ti vstříc?
Zprávu o mém těhotenství přijali moc hezky, přáli nám to. Točila jsem ještě o prázdninách už s malým bříškem, které jsme různě schovávali a zakrývali. A nabídli mi, že se můžu k natáčení po porodu zase brzy vrátit.
* Takže plánuješ návrat?
Teď jsem natočila pár dnů, ale uvidím, jak to bude v budoucnu, chci si užívat Rozárku a být pokud možno co nejvíc s ní, avšak taky ještě plánuju nějakou jinou práci…
* Účinkovala jsi rovněž v pořadu pro děti Kabaret z maringotky… Láká tě práce s nimi a pro ně?
Moc mě to bavilo. Hrát pro děti je jiné. Kabaret se navíc dělá vždycky ve čtyřech, takže i setkání s kolegy bylo fajn.
* Kdy se chystáš vrátit do divadla?
Zatím nepospíchám, protože kojím, takže by to bylo náročné. Navíc zkoušení je takové, že je člověk dva měsíce denně pryč, a na to je zatím brzy. Co se týče večerních představení, jsem ve všem alternovaná, a tak mě nic netlačí. Možná že bych se od příští sezony do některých titulů vrátit mohla, ale ještě nejsem rozhodnutá. Uvidím, jak na tom malá bude a jakou budu mít já potřebu být mezi lidmi.
* Máš teď vůbec nějaký čas sama pro sebe?
Vlastně ano, večer, když malá usne. Koukáme třeba na film, ale je pravda, že u toho většinou vždycky ještě žehlím plíny. Nebo jsem byla na masáži a hlídal manžel. Taky mi ochotně pomáhají babičky, za to jsem opravdu moc ráda. Pohlídají, když je třeba, a já mám čas na jiné věci. Chvilky pro sebe a na domácnost tedy mám, ale uznávám, že je to občas frkot. A to prý jedno dítě ještě nic není. Asi se maminky postupně vytrénují. Snažím se ale nevnímat čas, který trávím s malou, jako čas, který nemám pro sebe. To bych pak měla pocit, že o něco přicházím, a dítě vás přece naopak neustále obohacuje. Prostě člověk najednou není jeden, ale dva.