[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná přemýšlíte, že svému předškolákovi koupíte na prázdniny pejska nebo kočičku. Pokud se zvířaty nemáte moc zkušeností, určitě se vám bude hodit pár rad. V první řadě je třeba si promyslet, jestli budete mít na čtyřnožce čas, což platí zejména u psů. Zvíře je závazkem na dalších 10 až 15 let, takže nejprve vše důkladně rozvažte.
Berte v potaz také zdravotní stránku věci – především alergie. Samozřejmě existují plemena, která jsou pro lidi méně alergizující, například naháči, ale ani nepřítomnost srsti není zárukou toho, že dítě bude na psa reagovat bez problémů. Všechna zvířata totiž produkují šupinky odumřelé kůže a sliny, a na ně může reagovat kdokoli. Bohužel žádná záruka dokonale nealergického jedince neexistuje. Vždy proto nejprve navštivte chovatele, vyzkoušejte reakce dítěte, a zároveň se poraďte i se svým ošetřujícím lékařem.
Někdy může zvíře naopak pomoct. O podobnou zkušenost se podělila i Veronika (27): „Odmala jsem strašně toužila po psovi, jenže rodiče mi ho nikdy nechtěli povolit. Argumentem jim byla mimo jiné i moje alergie. Protože mě touha po psím kamarádovi neopouštěla ani v dospělosti, pořídila jsem si ve 23 letech svého prvního psa. A rozhodně to není žádný naháč, ale velké chlupaté psisko. A světe, div se, obávaná alergie postupně zmizela.
Nejspíš je to tím, že jsem ve styku s alergenem každý den, takže si mé tělo prostě zvyklo. Už mě netrápí kýchání, slzení očí ani kopřivka po oblíznutí. Dokonce jsem postupně vysadila i prášky na alergii. Naopak jsem teď méně nemocná.“ Tento příběh však neberte jako návod, jak se zbavit alergie, je to pouze zkušenost, že soužití alergika se zvířetem může skončit i happy endem.
Není pochyb o tom, že život se zvířetem přináší dětem řadu pozitivních zkušeností. Učí se zodpovědnosti a také jsou díky chlupatému kamarádovi svým způsobem stále v kontaktu s přírodou. Mají své povinnosti, učí se ohleduplnosti a pochopení. Mazlení se zvířetem v nich probouzí pocit bezpečí, mohou se k chlupáčovi přitulit, když je něco trápí. Také procházky se psem je baví mnohem víc než obyčejné vycházky po okolí. Zvíře je zdrojem nevyčerpatelné zábavy a přispívá k celkové rodinné atmosféře. Navíc se děti naučí, jak se správně ke zvířeti chovat, a při kontaktu s cizím psem či kočkou se chovají „bezpečněji“.
Čas– pes potřebuje minimálně třikrát denně venčit, z toho jedna procházka musí být delší (alespoň hodina). I když máte velkou zahradu, neznamená to, že to stačí. Pes je sociální tvor, který vyžaduje nové podněty, procházky po okolí a kontakt s ostatními psy. Váš čas vyžaduje i nezbytná výchova, výcvik, hry nebo třeba úprava srsti. Kočka naproti tomu tolik času nevyžaduje. Samozřejmě také potřebuje mazlení, hry a péči, ale v porovnání se psem je nenáročnější. Velkou výhodou je, že pokud bude mít plné misky, vydrží doma delší dobu sama.
Peníze – finanční stránka může také ovlivnit rozhodování. Například velká plemena psů (okolo 40 kg) spotřebují za měsíc okolo 15 kg granulí nebo až 30 kg domácí stravy. Navíc je vhodné přidávat jim i kloubní výživu, takže „jen“ na krmivu vás může psí miláček přijít na 2000 Kč. Samozřejmě miniaturní psíci nebo kočky mají výrazně menší apetit, takže krmení stojí jen pár stovek. V úvahu je však potřeba vzít také očkování, odčervení, antiparazitární prostředky proti blechám a klíšťatům a samozřejmě i veterinární ošetření, které se v případě úrazu může vyšplhat až k desítkám tisíc korun. Potřebné vybavení (pelíšek, misky, vodítka, kočičí toaleta atd.) představuje spíše jednorázové výdaje.
Způsob života – pokud jste domácí typ, na procházky vyrážíte poskrovnu a spíše do města, dejte přednost kočce nebo nějakému menšímu společenskému plemenu pejska (mops, čínský chocholatý pes, čivava). Jste-li naopak aktivní rodina a každou volnou chvilku trávíte v přírodě, pořiďte si pejska podobného ražení (kolie, boxer, zlatý retrívr). Myslete i na to, že pracovní plemena (rotvajler, belgický ovčák, dobrman) potřebují výcvik.
Pokračování >>>