[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Malá liščata se rodí slepá a trvá jim dva týdny, než si protřou oči. Pak se rovnou dají do hraní – musejí se přece trochu poprat o mléko od mámy a o maso, které jim přináší táta. Napřed se liška s mláďaty schovává v noře, pak, když liščata trochu povyrostou, je vyvede ven. Paseka uprostřed lesa je jich plná: prohánějí se, zápasí, koušou se a zase pouštějí v jednom rezavém klubku. A když najdou něco, s čím by si mohla hrát – je to jejich... a hned je zase o co se poprat! A pak, na usmířenou, si navzájem učešou srst. Učí se tak lovit a bránit. To všechno se jim bude brzo hodit, už na podzim se liščí kluci rozloučí s rodinou a vydají se hledat své místo ve světě. Jestlipak se bráškové z jedné nory poznají, až se jednou potkají v nočním lese? JAK SE LIŠKY DOMLOUVAJÍ? Každý zná hlas koně, psa nebo kohouta. Ale co lišky? Možná tě překvapí, že pro domlouvání používají víc než čtyřicet zvuků. Štěkají, vrčí nebo třeba houkají jako sovy a navzájem si rozumějí. Vědí, kdy lišák říká: Nechoď sem, tady jsem doma já! A kdy zas: Nebojte se, to jsem já, váš táta. Jen my, lidé, o tom nic nevíme. Proč? Protože když lišky běhají po lese, spíme. A liškám to vůbec, ale ani trošku nevadí...