[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na puberťáky už byste si s tím nepřišli, ale malé děti mají tendenci svým rodičům bezmezně věřit. I když jim říkají věci, které nejsou pravda – ať už pro to, aby jim něco nemuseli složitě vysvětlovat, nebo kvůli tomu, že si třeba taky sami myslí to, že kdo spolkne žvýkačku, bude ji mít v břiše sedm let a zadělává si tím na potíže. Taky mi rodiče říkali, abych nikdy nepolykala žvýkačku, jinak se mi zalepí žaludek a střeva a bude zle. Jiným dětem zase rodiče říkají právě to, že jim žvýkací guma zůstane v břiše sedm dlouhých let. Pravda je taková, že i žvýkačka projde dětskými střevy jako každý jiný kus odpadu. Výjimkou je chronické polykání žvýkaček, což je zlozvyk, který může vést k zácpě a vyžaduje lékařskou pomoc.
Jídlo spadlé na zem lze s přimhouřenýma očima sníst, ale jen do pěti sekund, protože do té doby se na něj bakterie nestihnou dostat. Na jídlo se bakterie nalepí buď ihned, nebo po delší době a nezáleží na čase, ale na povrchu, na který jídlo dopadne. Když bude povrch plný bakterií, je zle. Podle studie Rutgerts je relativně bezpečnější sníst spadlý kousek jídla z koberce než z jiného povrchu. Podle týmu mikrobiologů je překvapivě bezpečnější koberec než třeba hladké dlaždičky, které jsou pro přenos bakterií ideální.
Tohle „pravidlo“ jsem slýchala jako malá neustále. Máš vlhké vlasy? Počkej, až uschnou, jinak nastydneš a dostaneš rýmu. Asi vás to bude mrzet, ale odborníci zcela jasně říkají, že mokré vlasy nejsou to, co způsobí, že dítě dostane rýmu. Virům se líbí v zimních měsících, to ano, ve skutečnosti jsou ale nakažlivé i ve vyšších teplotách. Rýmu tedy dítě dostane spíše v mateřské škole, kde je hodně dětí a expozice virům je mnohem efektivnější.
VIDEO: Co by mělo zažít dítě, než půjde do školy?
Jsi po obědě? Ne ať tě napadne skočit hned do bazénu, jinak bys mohl zemřít. Asi tak. Když se dítě nacpe a půjde hned plavat nebo běhat (nebo se jakkoli jinak hýbat), možná ho bude bolet bříško, ale rozhodně nezemře. Ideální samozřejmě je počkat aspoň hodinu, aby se jídlo trochu strávilo, ale jinak je to mýtus, kterému nevěřte.
Je to protivný zvyk, křupat prsty, že? Ale že by tenhle zlozvyk způsobil, že vaše dítě dostane v budoucnu artritidu? Hloupost. Existuje několik odborných studií, které zkoumaly tuto souvislost, ale žádné významné riziko nezaznamenaly. Jasně, praskání a křupání kloubů může snížit schopnost pevně něco uchopit, případně může způsobit otoky rukou. Ale nic horšího dítěti nehrozí. To ovšem neznamená, že byste se neměli pokusit tenhle zlozvyk odstranit.
Taky to říkáte svým dětem každý večer, když se dívají na pohádku? Nebo během dne, když jim něco pouštíte? Tenhle mýtus pochází z doby, kdy skutečně hrozilo nebezpečí ze záření, které vycházelo z obrazovek v 60. letech minulého století. Stalo se z toho pravidlo a rodičovský evergreen. Dnes už jsou televize naprosto odlišné a obrazovky určitě oči nezkazí. V dnešní době hrozí jiná závislost, ale o tom to není...
Moje maminka evidentně věřila, že to tak je. Od malička mě stříhala nakrátko a neustále tvrdila, že až budu velká holka, moje vlasy budou husté a krásné. No, nejsem sice plešatá, ale vlasů mám přiměřeně a nikdy jsem nebyla vlasáč. Řada studií dávno prokázala, že stříhání nemá na růst vlasů vliv, ale vliv mají vlasové folikuly a genetika. Pravda je, že ostříhané vlasy mají tendenci vypadat silnější, tmavší a hrubší, ale to platí jen v krátkodobém horizontu.