Cítím se osamělá a hledám kamarádky

Berunko, je mi líto, co se Ti stalo, ale musíš být silná, když jsi zvládla najít nového tátu pro holčičky. Nemůžeš žít ve stálým strachu, že se to bude opakovat.První chlap, co jsi měla byl asi prevít, když se na vás takhle vykašlal, ale to byla náhoda a není možný., aby se to samé stalo znovu.Pokud je nový táta hodný k tobě i k dětičkám, netrap se s ničím. Já jsem také taková opuštěná, jsem na mateřské s osmiměsíční holčičkou, tatínek stále v práci, kamarádky jsem sice našla dvě, ale mám nějaké vnitřní problémy, na základce mě dost šikanovali a já z toho mám problémy do dnes, jednu dobu jsem se dokonce bála chodit mezi lidi a rok jsem strávila doma zavřená se strachem-ani nevím z čeho.Prostě mám nějak zničený nervy a i když teď po tolika letech je to lepší, stále mám strach se s někým seznámit blíž..neumím to popsat, ale kdykoliv mám jít ven s kočárem ještě s někým, tak jsem tak nervózní, že je mi zle, mám průjem a nedá se to nějak překonat..vím, že to zní směšně, ale je to trápení.Všem se vyhýbám a trápí mě to kvůli malé, mám strach, že kvůli mě bude stále bez kamarádů :'( Každý máme svý problémky a strach ze spousty věcí, ale musíme se s tím nějak poprat i kvůli našim dětičkám <3 Drž se a začni užívat života, ju...a klidně napiš, budu ráda, pa Míša