Maminka.czDiskuzeDěti a rodina

Hyperaktivita, jak jí zvládáte, rodičové ?

Mám hyperaktivní dceru a její chování v podstatě od miminka bylo tak nesnesitelné, že se mi stalo to nejhorší - nenaučila jsem se jí mít ráda tak, jak by maminka měla mít ráda své dítě. Už chodí do školy, problémy jsou pořád, i když ne už tak hrozné, přesto mám pořád pocit křivdy a pořád jí porovnávám s "normálními dětmi" a také závidím všem kamarádkám, které si mateřství a rodičovství s milými a něžnými dětičkami užili. Tu moji jsem nemohla ani obejmout - aby mě nedokopala, nedoškrábala nebo nepokousala. Máte někdo podobné zkušenosti ?
Celkem 138 odpovědí Zobrazit jako strom
Tak vyřešeno,máme teď problémy s učením,dcera je v 9.a plave v tom.Musím ji do toho tlačit a navíc ta pubertááááááááá.No přežila jsem jednu tak snad to zvládnu. Je fajn,že klučina se zlepšuje,chce to důslednost,ve všem a vydržet.S tím mám někdy problémy ale dá se to. Na poznámky jsem učitelce koupila nový deníček s otázkou jestli ví,že kluk nejí špenát a taky ji s tím neotravuji. Přestala,protože opravdu kluk nevěděl za co je dostával,nechápal a samo,že zapomněl. Jééé kolik věcí měl zničených,strašně mi to vadilo,někde jsem nepochodila. Občas jsem musela ty sígry vylískat,bála jsem se reakce rodičů ale oni nežalovali.protože věděli.A bylo důležité,že jsem kluka bránila,ne často ale věděl,že se na mě může spolehnout. Člověk by si opravdu měl dobře zvážit jestli je schopen učit a vychovávat. Když učitel něco zvorá,dítě si to sebou nese celý život. Někdy popíšu. Píšeš o tom,že si myslíš,že jsi slaboch,nemyslím si to. Nevím jakou práci máš ale určitě ji děláš dobře ale myslím si,že tě tak trošku vysává. No zatím nemohu posoudit. Co píšeš o manželovi opravdu je vidět,že je spokojený,ale neměl by řešit věci s ex ale s tebou.Jenže když jsou spolu v práci asi spolu hovoří jako kolegové. Zkus mu jen říct,že ti vadí a znova opakovat bez řevu.Mě to pomáhá. Myslím si,že na tu spřízněnou duši žárlil a teď má zase jistotu. Je spokojený.... Naše paní doktorka říkala,když bylo tak klukovi asi 2roky,měl by mít sourozence.
anžel nechtěl,protože tvrdil a měl pravdu,že to nebude lehký,myslím finančně.Znova jsem to chtěla ve 4letech ale to už jsem škemrala,prosila a nakonec to vyšlo.Doktorka ale tvrdila,že budu mít jedináčky dva.Měla pravdu!!!!!!Tak se na to připrav,manžel určitě to ví.
Odpovědět To se mi líbí0
Ahoj holky, vidím, že se tu řeší různé jiné problémy, nejen hyperaktivita, máte toho za sebou dost. Já nemůžu ničím podobným posloužit, vdala jsem se za prvního kluka, do kterého jsem se zamilovala a i když to kolikrát vypadalo jakože se zítra už musíme rozvést, vždy se to vyřešilo. Mám chlapa, který snad ani neví, jak být nevěrný, aspoň tak působí, a pokud i přesto je, nechci o tom nic vědět. Pořád si myslím, že manželství je zatím to nejlepší, co se vymyslelo, pro výchovu dětí. Abych ale přešla k té hyperaktivitě, dcerce jsem začala dávat Hvězdíky, bere je první týden, tak uvidíme, jestli nějaké pokroky budou, jinak se školou válčime pořád, ale už si zvykám. Jo, Jagi, je pravda, že se od okamžiku, když jsme jí poprvé nedali plenku na noc, už nikdy nepočúrala, považuji to za zázrak, hlavně proto, že se mnou to maminka vůbec lehké neměla - já se počúrávala až do cca 10 let, žádný doktor nepřišel na to, proč to tak je a máma dospěla k názoru, že to je jen moje lenost, že se mi nechce v noci vstávat na záchod. Ale nebylo to tak, já prostě usnula a probudila se mokrá. Nakonec jsem se už i bála usnout, a nedejbůh, když jsem spala jinde, třeba v nemocnici, to jsem nespala, protože jsem se bála, že se mi ráno budou všichni smát. Díkybohu, že jsem se tomu vyhnula u svého dítěte. Janiko, gratuluji k úspěchu a velmi velmi chválím i já tebe, protože to je jediný přístup - chválit, chválit,chválit. Každé mikrozlepšení hned chválit. Taky to tak dělám, i když mi zdravý rozum velí, že chválit téměř 10-ti leté dítě za něco, co normálně dokážou šestileté a nijak se tím nechlubí, je pěkně ujeté. Ale fakt je to jediný způsob, jak to dítě dohnat do něčeho lepšího. Říkám to třeba takhle - jéééé, to je krásná holčička, co jsi namalovala (hlava brambor, ruce a nohy křivé, tělo obdélník, výraz v obličeji otřesný, vše malováno tužkou), fakt jsi šikovná, ty ale umíš malovat, a víš co ? Možná bys mohla zkusit holčičku nějak obléct, do něčeho barevného, nakreslit nějaké vlásky, s mašličkou, nebo tak...co ty na to ? A jaké boty jí dáme, aby jí nebyla zima ? No a ona většinou hned odběhne a začne to dotvářet, a já za každým dalším tahem tužky nebo pastelky opět volám, jééé, tak to se povedlo, to tričko jí sluší...a podobně. Pravda, někdy to nevyjde,někdy po mojí intervenci mi vyčte, že se mi to nelíbí, když to chci dotvořit a že ví, že stejně neumí nic, ani malovat ani nic jiného a že je nanic. To my jí doma neříkáme, ale už je celkem velká na to, aby si to uvědomovala, vidí, jak jsou na tom její spolužáci, takže někdy jí fakt přepadají deprese z toho, jak nic neumí. Uklidňuji ji, že to není pravda, že se jí to může zdát, ale každý se vyvíjí jinak a má jiné zájmy. Někdy pomáhá, když jí já sama říkám, co neumím. Třeba když se učíme matiku a počítáme příklady, někdy naschvál počítám hrozně pomalu a ona se baví tím, že umí počítat rychleji než já a snaží se být pořád rychlejší a rychlejší, aby mě trumfla. Je to trochu podvod, ale co by člověk neudělal pro své dítě, že...
Odpovědět To se mi líbí0
Jagi, jasně... vyřešte, odpočívejte, relaxujte a žádnej stres! Zítra papa...
Odpovědět To se mi líbí0
Janiko,zítra napíšu¨,teď řeším dceru a anglnu.papa
Odpovědět To se mi líbí0
Jinak už čteme Katastrofálně, ale prostě po týdnu je to obrovská změna a pokrok. Jestli tamto blekotání bylo na pětku, teď máme 4-, ale prostě jsme kousek dál a já chválím co můžu!!! Dělám z něho génia a o to víc se mi pak snaží. Sice je sběratel poznámek, věčně "ztratil tamto, neudělal tohle, nesplnil úkol, povídá, vyrušuje, provokuje...", ale co, víc než tyhle projevy hyperaktivity mi vadí, že má rozervaný džíny na koleni a nebo napatlanej jogurt na tašce Neuznávám učitelky, který si neumí srovnat děti a řeší to poznámkama!!! Buď si ho srovná a opravdu si budeme dopisovat jen o závažnejch problémech nebo má holt smůlu... Já si jí taky nechodím stěžovat, že kluk nesplachuje doma záchod a nebo že zase spal s otevřenou fixou (což pak vypadá ráno velice zajímavě - počmáraná nejen celá postel, ale i celý dítě, takže místo snídaně, drhneme ruce i obličej!!!). Neříkám, že bych na ty šestiletý výkvěty měla nervy, ale když na to nemám, tak tam nelezu... já si v práci taky musela srovnat romský ghetto a nebo narkomany... A problém jsem neměla. I jsem se do práce těšila. Jenže paní učitelka si musí uvědomit, že učit na prvním stupni asi nebude jen o tom, dělat na dětičky pět let "ňu ňu ňu"...
Odpovědět To se mi líbí0
Ježiš, Jagi... to si vůbec neumím představit!!! Mít holčinu ve stejným kroužku jako dítě, který mi zplodil manžel bokem. Hele, já jsem si o sobě myslela, že jsem silná, i v profesním životě jsem tu sílu rozdávala, ale postupem času jsem zjistila, že jak jde o rodinu a nejbližší, jsem strašnej slaboch a neustojím vůbec nic!!! Já sice řeším komplikovanou situaci, a to, že můj chlap byl přes 20let ženatej a i když jsou rozvedení, stále spolu mají firmu, takže s ex tráví pomalu víc času než s námi. Já vím, že po citový stránce to má srovnaný, navíc si myslím, že mu kapánek stouplo seběvědomí, když má vedle sebe mladou, ještě kapánek pubertální, holku, navíc která nemá problém uvařit na co on si vzpomene, přeložit mu cokoli ze tří jazyků... Myslím, že je na mě tak trochu pyšnej a já jsem zase ráda, že mám takovýho mužskýho jako je on! Jestli byl v hospodě za tu dobu co jsme spolu, třikrát, je to hodně... Opravdu půl dne vydělává pro rodinu a druhou půlku dne s tou rodinou tráví, i když třeba zalezlej v jiným patře, ale už ten pocit, že ho mám doma... to mi stačí. Vím, že kdybych mu odešla, položilo by ho to... ale i tak mě prostě ničí, že spoustu věcí řeší s ex a ne se mnou. Jenže svým způsobem nic nenadělám, občas si pobulím, občas ho seřvu, ale většinou už to neřeším. Stejně by to nikam nevedlo. Když jsem si našla "spřízněnou duši" já, dva měsíce jsem měla doma úplně jinýho chlapa - strašně se bál, že je v tom něco víc, což samozřejmě nebylo! Teď už je zase flegmouš... Je super, že si to Tvůj muž "na starý kolena" (ber ten obrat s rezervou) srovnal v hlavě, já myslím, že i ten můj má ve svým věku srovnáno. I když vím, že už chtěl mít klid, kluka máme jakž takž odrostlýho, chtěl si užívat rodinou pohodu a ne hopsat kolem uřvanýho mimina... Pomohl až nůž na krku... To je taky dlouhá story. Teď ale jakoby najednou pochopil, že má vedle sebe šťastnou ženskou... tak už to taky tolik neřeší. Navíc jsem nechtěla, aby Honzík zůstal jedináček (já jsem a i když jako dítěti mi to vůbec nevadilo, teď jsem tak nějak sama...), je to dítko, který vysloveně sourozence potřebuje. Je na to připravovanej od malička, takže s tím problém nemá. Dokonce se mi zdálo, že už když byl kapánek mladší (a rozumově trochu na nižší úrovni, cca v těch 2-3letech), i tak už se projevovala hyperaktivita a miminka ho dokázaly tak nějak zklidnit. Byl schopnej u toho mimina sedět, jen mi hlásit, co mimi dělá, chrastil mu chrastítkama... Fakt jsem z něj cejtila takovej ten zájem a lásku, chce být takovej ochranitel Navíc moc chtěl brášku, i když my doufali v princeznu. Tak se mu to splnilo
Odpovědět To se mi líbí0
Janiko,my jsme právě spoustu problémů vyřešili v hospůdce,i ten jeho úlet. Ten vzah ukončil,s dítětem se nestýká,neplete rodině hlavu,je to uzavřená věc. Akorát jsem měla strach o dceru,nevím jak by to zvládla ona.Totiž dcera chodila do kroužku ,do kterého se přihlásila i ta malá(vlastně nevl.sestra),tak jsem po debatě s její matkou odešla já a dceru dala jinam aby se moc nezkamarádilyNaštěstí jsme se odstěhovali..A nikomu to neublížilo,zatím.Jednou se to stejně musí dovědět,neboť lidé jsou zlí ale bojím se,že zkončí vztah s tatínkem. Manžel říká,že to byl omyl a sám to dceři někdy řekne.No uvidíme,teď musím mít sílu na nejmladšího z rodiny.Také bych pro rodinu udělala cokoliv.Myslela jsem si,že bych já mohla napsat knihu ale vidím,že bys mne trumfla.Musím uznat,že s klukem budeš mít ještě dost starostí. Ty fóbie odstraňuj pomalu,vždy ho pochval a OBA si kupte odměnu za to,že jste to zvládli,ať nezačne vydírat. Ale on asi. My jsme měli problém z uzavřeného prostoru,vždy jsme se těšili oba na to až si něco koupíme. Docela to fungovalo. Hodně manžela do toho zatahuj,také jsme spolu chdili na prohlídky i vyšetření plodové vody,dodnes to všude vykládá. Říká,že chlap by se měl ženit a mít děti později,teprve teď si to vychutnává a vidí kolik toho pohnojil. Doufám,že už nic nepo....
Odpovědět To se mi líbí0
Jé, Jagi... vidíš to, nenapadlo mě to samotnou (mám asi nějaký zatmění!!!), ale něco na tom bude - že doma chlapi neposlouchají, jen venku. Když si to tak promítám, je to pravda pravdoucí!!! Navíc máme velkej barák a když už jsem fakt nesnesitelná, tak si někam zaleze, vždycky je kam... Obdivuju Tě, jak jsi to zmákla. Já jsem se přistihla, že občas přemýšlím, co bych dělala, kdyby měl třeba nezletilý dítě a vídal se s ním. Je to tak ve spoustě vztahů, já nevím, jestli bych tohle zvládala. Jsem strašnej sobec, rodina je prostě jen moje a funguje jen pro mě. Jsem taky lvice jak vyšitá! Panovačná, hysterická, ale pro rodinu bych vraždila! Taky vím, že kdybych v tý rodině nebyla, nefunguje tu nic! Já jsem se k mužskýmu dostávala po malých krůčkách, rychle to prostě nešlo (zapeklitá situace - napsat knížku, je to bestseller), vlastně byl můj potencionální tchán Proto jsme se často vídali a já dva roky dělala všechno pro to, aby se do mě zamiloval, ale tak, aby to viděl jen on a nikdo jiný!!! Jenže paradoxně to po čase začalo vidět pár "nezasvěcených" a on byl pořád slepej. Po dvou letech se povedlo a už tři roky spolu žijeme! Přiznávám, že všude je něco, ale i tak musím říct, že si spolu žijeme spokojeně. Honzík je zase ráček zpátečník a i kdyby nebyl ADHD, tak se upíná na rituály, navíc je flegmatik, u těch hrají rituály taky velkou roli. Citlivej je moc. Teď už je to v pohodě, protože má doma fakt hodně klidný a pohodový zázemí, ale dřív to bylo z extrému do extrému, hádky, řvaní, sprostý slova, násilí... a ten kluk se vůbec neměl o co opřít. Začal komolit písmenka, počůrávat se, schovávat se po bytě... navíc ještě teď má fobický stavy ze všeho, v čem nemá jistotu - výtah, kolotoč, metro, letadlo... Léčba šokem sice pomáhá, on i poslechne a překoná to, ale když vidím, jak se to v něm pere, je mi ho strašně líto... Takže k babi do 13.patra chodí pěšky atd. Honzík je hodně závislý na taťkovi, i proto, že s ním může tak trochu "vorat". A na chlapovi vidím, jak ho miluje, tak trochu si vynahrazuje ten pocit, že jeho vlastní syn se nepovedl (zmetek všech zmetků, nestýkají se). Do druhýho piškota se už nehnal, ale teď se těší... Vím, že se mu to nechce přiznat, ale když ucítil první kopance a poprvé v životě vidět UTZ, byl z toho dost naměkko
Odpovědět To se mi líbí0
Je to moc fajn,že net existije,kdysi nebyli ani mobily. No tak stará nejsem,jen ta technika jde tak rychle kupředu. Mrzí mne,že kdysi to nešlo si tak povykládat. Jsem silná,protože když čtu, proč se lidé rozvádějí,tak nechápu. Navíc z toho vztahu má dceru,ke které se přiznal a já jsem jim dala volnost. Manžel zůstal s námi ale musela jsem hodně s tím bojovat,děti byli na něm závislí a jsou. Hlavně dcera. Hysterka jsem byla nesčetněkrát. S tou ženou jsem taky hovořila. Už bych to nechtěla zažít. Překonali jsme to a já se do manžela znova zamilovala a o něj bojovala. .....už jsem psala. Náš sen byl domeček a mimi,vyšlo.Vážíme si toho. Ale někdy to zabolí. A náš hyper syn mi to připomíná. Jsou si hodně podobní. Jo a to jsem vlastně už dávno chtěla,řídím se taky podle znamení. Syn je lev,silná osobnost,dcera býk,silná tvrdohlavá osobnost a malinký je po nás váhavá váha. Já ještě inklinuji k panně.Takže mi to dost pomáhá i ve výchově.........Téda klobouk dolů,tak dlouho bojovat,stál a stojí za to,jak píšeš.Je moc fajn,že kluk má taťku na kterého čeká rád. Tyto děti jsou strašně citliví,a proto chápeš,že jakákoliv změna je dovede vyvést z míry.Bojí se z neznámého jako ostatní děti ale u nich je 100x silnější.To by manžel měl vědět.Janiko když odešel,že jsi byla hysterická,neva,ale děti by měli vědět když mluví (ječí)jeden,jakoby byli dva a pak klidně může odejít kam chce. Táhnout za jeden provaz.A jestli chceš s tatkou mluvit,tak jedině mimo domov,doma neposlouchají.
Odpovědět To se mi líbí0
Tak jsem se sem konečně dostala... Taky mám závislost Fak jsem moc ráda, že si tu můžeme vyměnit poznatky, poradit si, podržet se... Jagi, opravdu jsi moc silná ženská, já tu Tvojí situaci chápu, mockrát jsem tohle řešila v práci (kolikrát jsem si připadala jak v nějaký poradně, nějaká psycholožka), pak mi chodili děkovat s čokoládou, to bylo příjemný. Ale sama bych si asi poradit nedovedla. Jsem v tomhle kapánek labilní, možná až hysterka Jsem vděčná za svýho mužskýho, já vím, že tohle je přesně chlap, kterýho potřebuju. A vidí to i okolí, že jsme konečně spokojená rodinka. I to, jak ho vzal Honzík, to bylo neuvěřitelný. Oni se stýkali už dřív... a kolikrát s ním jel kluk na výlet nebo tak... a tak strašně nechtěl domů, že když ho vyložil, že má práci nebo tak, tak si kluk sedl na patník a řekl, že na něj bude čekat Už tenkrát jsem věděla, že takovýho chlapa prostě chci a že jinýho už nikdy. Tak jsem dva roky bojovala a nakonec jsme fakt skončili spolu. On měl takový docela zvláštní dvacetiletý manželství, do kterýho nechtěl a když skončilo, moc se mu ulevilo, tak teď vím, že je rád, že má konečně spokojenou rodinku - slušnou ženskou, která radši patlá kynutý knedle než aby hopsala na diskotéce (i když je mezi námi 22let rozdíl), doma je uklizíno, cejtím, že se domů vrací rád. To samý kluk... jak se chlap zdrží v práci, Honzík už se ptá, jestli nám táta neutekl a kde je a proč není doma, s námi atd. Já jsem holt ta fackovací... dneska jsem zase ječela jak hysterka, chlap nic, ten se jen vytočil a zalezl si o patro níž... Ale to je ta nedůslednost a myslím, že s tím už nic neudělám. Navíc s ním je docela obtížný komunikovat... My probereme všechno, od elektroniky až po vánoční cukroví, ale o problémech se on bavit neumí, klasickej "uliťák", uzavře se a nemluví. A já vím, že to nemůžu po něm chtít, protože pak je jedině vzteklej...
Odpovědět To se mi líbí0
Ahoj Janiko,normálně začínám být závislá na vás,normálně se těším až si sednu a něco si nového přečtu. Je dobře,že kluk visí na taťkovi,máte to aspoň trošku rozdělené.Ale nejhorší jak říkáš,je opravdu nedůslednost,taky jsem to dlouho nevěděla co to znamená,naštěstí jsem pochopila. Strach? Manžel si dlouho myslel,že když bude přísný,nebude ho mít kluk rád.Já jsem hodně přísnější,také fyzické tresty byly na mně.Manžel když vybouchl,tak to přehnal a pak se z toho zhroutil,plakal na balkóně. A prosil mne abych to něm nechtěla. Moc mně mrzelo to,že ta přísná jsem já. A teď chodí víc za mnou,respektuje mně. Tvůj manžel musí být sám sebou,bacha děcka poznají ,to co dělá tvůj muž,aby nebyl jako ten první tak.... Ono je někdy těžký rozeznat co je lepší,jestli kázat nebo fackovat. Ale já zfackovala a pak jsem to s ním rozebrala. Ohledně počůravání jsem si užila své,opravdu,byl v léčebně ale od tama jsem ho brala brzo domů ,protože jsem zjistila,že tam nepatří.....snad někdy jindy. Bylo to tím,že před 20lety opravdu si nevěděli rady..... Taky můj manžel je fajn,pomáhá mi,mohu se naněj hodně spolehnout ale v té době mu chyběl sex,neboť 2děti z toho kluk hyper,já byla unavená a v práci se oběvily energicky nabité mladé baby a bylo to. Neomlouvám ho ale chápu. Dnes ho to mrzí,protože když mu vykládám o tom,jak mi chyběl a vidí jak se to odráží i teď když už je kluk dospělý.Tak ať tvůj manžel je svůj a vybuduje si respekt,otec neotec,vychovává on.Odpustit bylo hooooooodně těžký.Nejdůležitější ze všeho je komunikovat,mluvit,komunikovat.....
Odpovědět To se mi líbí0
Jo, Jagi, já jen doufám, že druhý dítko bude kapánek klidnější. Honzík hodně visí na tatínkovi, je rád, že máme doma chlapa a že ten chlap mu dává prostě všechno, co kluk potřebuje. Občas mě mrzí chlapovo nedůslednost.... vím, že na jednu stranu je to láska, na druhou strach. Buď je to "mám ho rád, tak ho přece neuhodím" a nebo "i když by zasloužil, nemůžu se chovat tak jako ten přede mnou". Dneska Honzajs rozbil prkýnko od záchoda, zavřel se tam a pořád něco hulákal, že čůrá, kaká a mě už to vymýšlení bylo podezřelý. Prkýnko jsem spravila, vynadala mu do kazisvětů a on jediný co řekl, bylo "hlavně to sprav rychle, ať to nevidí táta" Taťka dává kázání a to kluk nerad. Radši se ode mě nechá zfackovat. Já si to vyčítala, že kluka týrám atd., jenže teď už vím, že domlouvání a vysvětlování pomůže jen někdy... Jako třeba u počůrávání. Všechny děti se minimálně snažili chodit na nočník, Honzík mi na to dlabal... Bylo mu 22 měsíců a do týdne byl přes den bez plen, chodil na nočník i na záchod a bez problémů. Jak se to povedlo? Prostě jsem z něj to počůrávání musela vymlátit. Nejsem na to hrdá, ale vyzkoušela jsem všechno a snažila se být trpělivá. Ve 2,5 letech byl bez plen i na noc a myslím, že od tý doby se mi počůrával jen strachy - z bývalýho. Prostě nočník se stal taky rituálem... a přes to vlak pak nejel. Jagi, taky sis užila svoje., Já bych to asi neustála. Myslím, že mám pohodovýho (a hlavně o hodně staršího partnera) a tak jsem spokojená, on je rád za fungující rodinu a teplo rodinného krbu, já jsem vděčná za rozumnýho chlapa. Ale řeknu Ti, nevěru bych neustála... Ten podvádějící je vždycky slaboch a je to na tom podvedeným, jak moc bude silnej... No a já teda nejsem vůbec!
Odpovědět To se mi líbí0
Vyspinkaná do růžova,jsem tady. Jsem ráda,že mohu aspoň trošku pomoct. Janiko,zkusila sis asi dost. Tak doufám,že to bude v pořádku,a asi je když čekáte miminko. Taky jsem to neměla lehký,byla jsem na to sama,manžel sice pomáhal ale při směnách to moc nešlo a pak když měl kluk 8let,našel si milenku. Bylo to hodně těžký,nakonec jsem si řekla,že budu bojovat a vyšlo to.Splnil se nám sen,miminko a domeček.Kluk s náma už není ale chceme aby se vrátil a postavil si domek. No uvidíme. Klukovi je třeba se opravdu věnovat,aby si udrželi vztah. Manžela hodně mrzí,že s problémy chodí za mnou. Já se snažím aby také chodil za ním,že tomu nerozumím a předám telefon. S tím fotbalem kdyby to vyšlo ,bylo by to fajn ale bude to chtít,i když nedude mít zájem,ho chvíli podržet. A co se týče těch sígrů,tak jsem vždy zdůrazňovala,že nevědí jak se zvíditelnit tak se takhle ztrapňují.Bral to a nedělal to.Někdy popíšu jeho průběh puberty,budu se snažit vás nestrašit.Něco pro Bren-dočetla jsem se ,že malá se brzo přestávala počurávat.To my jsme čůrali skoro do šesti,nevěděla jsem si rady,počkala jsem až to přejde samo ani léčebna nepomohla. Tak vidíš jak je tvoje holka šikovná. My jsme šikovné.
Odpovědět To se mi líbí0
Bren, prožívám to stejně... Rady od Jagi beru, hodně nad tím přemýšlím a i se to snažíme praktikovat. Dneska jsem pozorovala děcka ve škole a řeknu vám, že zlatý moje nemehlo hyperaktivní. No a co že má další poznámku, předvádí se, chová se jak trouba... ale co jsem tam viděla za děcka? To je taková ta zanedbaná výchova, nebo já nevím, kam ty děti rostou. Kluk tak ze šestý třídy si vykračoval ze šaten a zpíval si "do pí*i, do pí*i..." a vůbec mu nevadilo, že je plný vestibul rodičů, co čekají na mrňata, občas prošla nějaká učitelka... Ať je moje dítě jakýkoli, vím, že takovýhle teda nebude... pokud se takových nechytí, že? Takže holky, držme se, společně to všechno zmákneme! A je moc fajn, že to tu můžeme rozebrat!
Odpovědět To se mi líbí0
No holky dneska jsem unavená,celá rodinka spinká,tak já jdu taky. Potřebuji se na to Janiko vyspat. Dobrou a sladké sny.
Odpovědět To se mi líbí0
Holky moje zlaté, fakt mi dodáváte optimizmu, je smůla, že jsem neměla možnost si takto pokecat už když byla dcerka menší, mohla jsem se uklidnit už daleko dřív. Moc vám děkuji, fakt.
Odpovědět To se mi líbí0
Ještě k těm aktivitám... Honzík se teď nadchnul pro fotbal... Vlastně už je nadchnutej delší dobu, ale to proto, že mu to jakoby odpírám a oddaluju. Je mi jasný, že začne a za měsíc mi řekne, že ho to nebaví, že chce odhlásit. Takhle to bylo i s flétnou i s karate... Na flétně se za půl roku naučil notu H. A když jsem se zeptala, co dělali na hodině, tak mi řekl, že závodili s panem učitelem (mladej klučina, se kterým kluk voral!!!) po třídě ve slalomu, kdo shodí míň židliček! V karate byl dobrej, i mu to dělalo dobře... ale prostě se taky začal cukat. I když to bylo pořád to samý, ani takovej stereotyp mu nepomohl. Přihlásím ho na ten fotbal... mluví o tom dlouho a já myslím, že ten jeho zájem zvyšuju tím, jak to pořád odkládám... Třeba to vyjde. Musím si uvědomit, že i když jsem teda nebyla ADHD, byla jsem to samý... až do puberty. Vyzkoušela jsem všechny sporty a zájmový aktivity a u ničeho nevydržela... V první třídě jsem měla stejný problém s povídáním... naštěstí je kluk hodně slušnej a má respek t z autorit. Já byla pro změnu drzej spratek... tak aspoň něco Opravdu mu dávám ještě čas.
Odpovědět To se mi líbí0
Jagi, já mám možná výhodu v tom, že kluk byl tak trošičku ošizenej o rodiče... Je to dlouhá story, ale s mužským spolu teď žijeme tři roky. Známe se dýl, i předtím měl super vztah s klukem. Ale až nedávno, sám od sebe mu začal říkat "táto"... Zkoušela jsem mu třeba vysvětlovat, že každej správnej kluk má doma "mámu a tátu", tak ať mu neříká jménem, ale nebral to, nebo bral, dvakrát se na to soustředil a fakt mu řekl "tati", ale vždycky se stereotypně vracel ke jménu. Pak z ničeho nic sám, vysvětlil mi to tak, že kdyby to nebyl jeho táta, tak že by s náma přece nebydlel... Ale já jsem s ním prošla dvěma vztahama před tímhle a oba ho kapánek poznamenaly. Dokonce mi jednou řekl, že se mám zeptat tý maminky, co ho porodila, jestli hodně brečel, když byl miminko... No prostě ty vztahový peripetie mu daly zabrat. Jenže tím, že si polepšil si najedou tý stmelený rodiny váží. Od bývalýho jsem utekla, ten sice utlumil klukovo hyperaktivitu, ale kluk byl jak cvičená opice, protože z něj měl panickou hrůzu... měl fobický stavy, bál se i brečet, bál se jít vyčůrat, aby nedostal na prdel... No, jsem ráda, že je to za náma. Myslím, že ta žárlivost není až tolik v tý hyperaktivitě, ale hodně i v povaze. I když je Honzík nevybitelnej, tak je docela vycepovanej, opravdu třeba nebude umět číst, psát a bude nosit pětky a poznámky za neustálý povídání, ale prostě ty základy etiky zná! Dřív jsem ho vždycky šoupla k našim, aby nebyl poblíž bejvalýho... pak jsem začala s mužským, ten se klukovi věnoval a věnuje pořád stejně hodně, jak jen může. Ale já jak jsem se zaláskovala, tak jsem dělila čas striktně mezi oba dva... Na jednu stranu dobře, na druhou chudák dítě. Teď už máme stav vyrovnanej. Je větší, i když akční, tak rozumnější, takže děláme většinu věcí společně, celá rodina. A tak to prostě bude i s miminem... Snad to zmákneme!
Odpovědět To se mi líbí0
Janiko,klukovi bylo 6,když se dcera narodila. Jak píšeš o svým,tak jak bys psala o mým.Hodně to dával najevo,někdy jsem měla takový strach,že opravdu jí ublíží. Ale jakmile se rozkoukala,snažila jsem se, aby byli co nejvíce spolu. Koupali se,dívali se spolu na večerdu,dávala jsem mu důležité úkoly. Posr...plenky jsem nosila já a on třeba krmil.Vždy jsem mu říkala,že kdybych ho neměla,určitě bych to nezvládla. Žárlil i na přebalování. Párkrát se i počůral. Dostal jemně vynadáno,na druhý den bylo načuráno v postýlce. Normálně ji vytáhl,vykonal a šup zpátky. Čekal jestli taky dostane. Byl naštvanej a zase vysvětlování. Jednoho dne ,když jsem vysávala jen s hadicí,přilepila se mi v jednom místě na koberci. Chodil tam čůrat?!?
!? Je moc dobře,že budeš doma,dá se toho hodně zvládnout.
Odpovědět To se mi líbí0
Dobře jsi pochopila,že se pořád budeš věnovat dítěti. Je to těžké,okolí se mi smálo,že tu výchovu moc žeru. Ale když jsem polevila,vrátilo se mi to jako bumerang. Kluka jsem dlouho dávala do pucu. Hledala jsem někoho,kdo by mě chápal ale v té době se to jinak bralo. Všichni byli bezradní ale nejvíc jsem slyšela,že neumím vychovávat.Hodně jsem zkoušela,různé koníčky u kterých nikdy nevydržel. U basketu je mu špatně,flétnu ? to nás poprosil sám učitel,že to nemá smysl. Takže jsme spolu cvičili doma,na trpělivost a soustředění se ,byly výborné vystřihovánky z ABC,které jsem většinu dělala sama ale měl z toho radost,že se mu to povedlo.U toho kolikrát vykládal takové nesmysly,že by tě piclo. A známky? To měl napsané a sečtené taky Knihy? Přečetl jen 3,Herryho. Zázrak. S tou pamětí je to hodně těžké,pamatují si ale když jsou tak neklidní,nejde to. Opravdu zkus tu jógu,jen po troškách. Špatná matka? To přece ne! Jinak bys tu nebyla a bylo by ti to fuk.Strašně jsem záviděla maminám jak chodí klukům třeba fandit na hokej apod. U nás nic takového nebylo ale jsem ráda,že jsem ho uchránila před drogama apod. Moje kamarádka měla stejný problém s holku a teď jsou nejlepší kamarádky, no vidíš,tak vydrž.
Odpovědět To se mi líbí0

Diskuze

Doporučujeme