Jak přimět dítě mluvit

Mikoláš mluví obstojně, je velice inteligentní (tím myslím, že mu i inteligenci měřili a je nadprůměr), bývá dost agresivní, protože mu mnohdy špatně rozumíme. Kdokoliv mu špatně rozumí. Jde o komunikaci. Neumí ještě pořádně vyjádřit své myšlenkové pochody a mnohdy mne dostává do kolen otázkami typu: Mami, nekonečno je sudý nebo lichý? Mami nekonečno je i v mínusu? A pak otázky typu, "Kolik je tolik plus tolik a jak si na to přišla?" Otázka je napsána přesně tak, jak mi ji syn položí a právě takových dostávám hodinu, co hodinu, když není ve škole, jakmile přijde domu. Je to pro mne vyčerpávající věnovat se zároveň jemu, přípravě večeře, kontrole úkolů a hlídání a hraní s mladšími. Mnohdy mam pocit, že v tomto bodě selhávám, když mu neumím odpovědět na jeho zvláštní otázky. Rád si čte, rád čte i mně. Když dostane trest, za porušení pravidel - třeba, že ho chytne amok, protože si neuklidil své hračky a mladší sourozenci mu je rozhrabali, a on to po nich začne vztekle házet, ať si to nechají, že on nemusí mít vůbec nic! Nevěřila bych, že některé vlastnosti se pasírují ob generaci, takhle přesně vyvádí můj otec. ten nám při svém vzteku vystěhoval obývák do našeho pokojíčku, sroloval koberec a spal na zemi na svetru a říkal všem, že sme mu to vzali . Tohle byla jen reakce, když mu máma nechtěla přistoupit na jeho vydírání. No tak k prvnímu dítku jsem řekla všechno.

Přeskočím druhé, k ní se potom vrátím. Matýsek také není tabulkový, ale je zdravý. Byly jsme s ním v nemocnici na pozorování, protože se u něj objevil zlaťák v krvi. No sestry a doktoři byly z něj hotoví. Klukovi v tu dobu bylo sedm měsíců a chodil podél nábytku, skákal v postýlce, pil z hrnečku... mě se to zdálo být normální, viděla jsem to třikrát, tak jsem neměla potřebu nad tím jásat a zjišťovat, jestli toto dělají běžně děti v jejich věku. Povídá jen máma, táta, dělí zvuky aut... jinak si hraje a staví z kostek a je úplně nemocný na můj starý tlačítkový telefon. Naštěstí tyhle ještě nejdou tak snadno otevřít.

No a teď se dostávám k holčičce. Jsou jí tři. Jezdím od doktora k doktorovi (doporučení obvoďáka), jsem z toho na mrtvici, protože všichni do jednoho tvrdí, že je naprosto zdravá. Má 82 cm a devět kilo - to prý mívají děti v roce (Mikoláš měl v roce 7,5 kg a 81 cm a Matěj má 7,3 kg a 79 cm - no a já sem taky takovej čahoun 150 cm). Ale sledují ji se vším všudy. Na endokrinologii podle testů má jen zkrácené končetiny (z mé strany) štítná žláza je v pořádku a podle doktorky, byly jsme tam ve dvou a půl letech se chová jako běžně čtyřleté děti - ale nemluví. Myslela jsem si vždy, že se takto chovají všechny děti. No tak asi ne.
Podle rad doktorky jí samozřejmě čtu, zpíváme písničky já u toho blbnu, to se jí moc líbí, ale neopakuje slova... opakuje pouze melodii! Ze slov smysluplných používá máma, táta, nána (přičemž toto slovo má mnoho významů) a dokonale jí jde ne!
Pak tu máme slovník patlanin, jako je čůááá (prší, polila se, louže, počurané, čůrala nebo zrovna chce) áa je brácha Mikoláš a mímí je jasné výčet jejích vlastních slov je dvacet, význam slov je daleko větší - záleží na situaci.
Původně odmítala hračky, a odmítá stále hru s ostatními dětmi - na ty v jejím věku reaguje pláčem, křikem. Na starší holky, ty se jí líbí, sleduje je, ale když na ní promluví, schoulí se a odmítá dál spolupracovat. Dnes docela snáší kočárek a panenku. Sice si s ní nehraje, jako si hrají holčičky venku, ale začala kočárek vozit, jak vozím já Matěje, tak ona panenku. A ještě jedna věc, je zaměřená na kočky. Kočky jako plyšáci, na oblečení, živé kočky... kočky na všem! Zapíská a když je to do ruky, vezme to a prohlíží, nebo spíš bych měla říct, tupě sleduje - protože to není prohlížení, kdy oči lítají jak jiskry, ale jako že mam něco v ruce a jen se ujišťuji, že to opravdu mam! Ale není hloupá, to ne... podle cvokaře (Mikolášův) jí to pálí neobyčejně.
No, máme teď před sebou vyšetření na foniatrii, oční a neurologii, tak uvidíme, co nás čeká...

Ale ráda bych vás poprosila, protože už nevím, jak ji donutit mluvit a tlačí na mě rodiče a tchyně a skoro celé okolí, kromě doktorky, že "musí" mluvit! mnohdy jsou i dost nepříjemní a i kolikrát se stane, že na tu holku začnou křičet, ať mluví normálně, že jí nerozumí a nebo se jí vysmívají, že neumí mluvit (moje máma naštěstí ne - to už by byl konec, ale také tlačí).

Omlouvám se za šíleně dlouhý příspěvek, chtěla jsem jen řádně vylíčit situaci.