Kdo z nás je vlastně sobec?

Ahoj, mám poměrně jasnou představu o životě, o tom, kde a jak bych ho chtěla trávit. S přítelem jsem spolu 2 roky, jsme zasnoubení a bydlíme ve vlastním bytě. On studuje, chodí do práce a má poměrně slušný plat. Já chodím do práce a plat mám menší. Podle přítele je v pořádku, že platí hypotéku na byt, který je celý psaný na něj, platí si leasing na auto a kupuje si na sebe oblečení. Já platím služby za nás oba, dělám nákupy, a přesto z výplaty ušetřím víc než on. Chtěla bych si koupit autíčko, na nákupy a všechny popojížďky a abych mohla občas bez prosení (které je mi vždycky stejně k ničemu), jet za kamarádkami, které jsou všechny mimo náš okres. Podle přítele ho nepotřebuji, do práce to mám kousek, nákupy můžeme dělat spolu, jen musím VŽDY počkat než přijede z práce, abychom jeli spolu (takže žádný výlet do sousedního města za hadříky), a za kamarádkami můžu jet hromadnou dopravou (za kamarádkou do Bystřice jsem jela 5,5hodiny a krom letadla sem jela snad vším) .. a auto mi půjčí, když ho nebude zrovna potřebovat... jenže jezdí denně do práce, busem nepojede, protože není socka (ale já můžu .. jsem pro něj tedy socka?) jednou za dva týdny jezdí do školy a také nepojede busem, to je moc daleko (45´cesta) a když do školy nejede, tak si nesmím nic plánovat, protože to je čas pro nás dva ... a další důvod, proč si nemůžu koupit auto je to, že cituji .. :" okradeš náš společnej rozpočet.., stojí to peníze, pojištění, benzín, když se něco posere..."
Podotýkám, že do JEHO bytu (velmi rád zdůrazňuje svoje vlastnictví) jsem zaplatila polovinu nově pořizovaného vybavení, starám se o prádlo, jídlo a úklid a nemám jediný halíř dluhu. Auto si hodlám zaplatit sama a od něj nechci vůbec nic.
Je to opravdu tak moc?