Maminka.czDiskuzeTěhotenství a porod

Mimoděložní těhotenství

Zdravím všechny snažilky, které bohužel prodělaly mimoděložní těhotenství, Já jsem 14 dní po laparoskopii, kde mi odstranili pravý vejcovod. V dalším těhotenství mi prý nic nebrání. Jen jsem od růzých doktorů dostávala různé iformace o tom, kdy se začít zase snažit o miminko. Žádnou diskusi na toto téma jsem zde nenašla, proto bych byla ráda, kdyby se sem sešly všechny snažilky s tímto problémem, ať si můžeme vyměňovat vzájemné pocity, problémy, zážitky apod. Zdraví vás Eliška
Celkem 26 odpovědí Zobrazit jako strom
Ahoj holky, já Vás tady chci jen trochu povzbudit. Sazeničko moc Tě zdravím!!! Nám se první holčička podařila na poprvé, tak jsem to brala tak, že i druhé mimi půjde hned. To jsem se ale přepočítala. Začli jsme se snažit v srpnu 2009. Nedařilo se a v květnu 2010 mi byl zjištěn zánět dělohy. V září 2010 jsem byla na laparoskopii, aby mi zjistili průchodnost vejcovodů. Měla jsem tam dost srůstů, které v rámci možností odstranili, ale pan doktor mě varoval, že vejcovody mám poškozené a že u mě bude riziko mimoděložního těhotenství. Po laparoskopii jsem očekávala, že se brzy zadaří, ale začli jsme být netrpěliví a začli plánovat umělé oplodnění. V lednu 2011, hned na začátku roku, jsem zjistili po roce a půl snažení, že jsem těhotná. Zrovna jsme měli potvrzené umělé oplodnění od pojišťovny. Brečela jsem štěstím a věřila, že už mám to špatné za sebou a že to prostě vyšlo, protože jsme už byli smíření s umělým oplodněním a opravdu jsem na nic špatného nemyslela. K doktorovi jsem se objednala hned, aby se to umělé opl. zastavilo a ten mi oznámil podezření na mimoděložní těhotenství. Na kontrolu jsem měla jít za 4 dny, které jsem celé probrečela, protože jsem věděla, že by mě můj vynikající doktor nestrašil zbytečně. Vše se potvrdilo(naštěstí alespoň včas) a šla jsem opět na laparoskopii, kdy mi vzali vejcovod a jak jsme se domluvili ještě i předem, vzali mi i druhý, protože byl taky poškozený a já měla schválené to umělé opl. Bylo mi tenkrát hrozně. Pořád jsem se nemohla smířit s tím, že už miminko přirozenou cestou mít nebudu. Pak se ale všechno v dobré obrátilo, ikdyž to bylo psychicky, fyzicky i finančně dost náročný. Nechali se u mě proběhnout 2 menstruace a s tou třetí už jsem si začala píchat hormony a 29.3. mi zavedli do dělohy 2 embryjka a tomu jednomu se u mě zalíbilo a teď jsem ve 13.tt. Pořád mám ze všeho hrozný strach a neužívám si těhotenství jako tenkrát, ale začínám věřit a moc doufám, že tentokrát už všechno dobře dopadne.....
Odpovědět To se mi líbí0
@eliska Jezis, tak to Tvoje prognóza není zrovna příznivá. Nicméně tady v UK mám jednu známou Polku a ta má tenhle syndrom taky a pořád ji chtěli nutit k operaci a umělému a už má skoro tříletého chlapečka úplně přirozeně... Jinak to snažení jste zas až tak dlouhé neměli... Do půl roku je to vážně v pohodě... A co se ptáš toho osudu, tak já mám trochu svéráznější teorii... Možná si všechno, co se nám děje ovlivňujem sami... Já například si myslím, že obě zkušenosti mám proto, že jsem v UK být těhu nechtěla. Vždy jsem to chtěla absolvovat v ČR a i když jsem během pobytu tady nakonec názor změnila, vnitřně jsem o tom přesvědčená nebyla... Možná, že jsi taky měla v sobě nějakej blok a proto to nedopadlo... Já jsem krátce po laparce byla přesvědčená, že mi to nic dobrého přinést nemohlo, ale přineslo. Byla jsem zacyklená v tom chtění dítěte, celý můj svět se točil jen kolem početí a těhotenství a plánování porodu a co a jak kolem a tou operací to všechno padlo a tak jsem se s tím smířila, že teď zase normálně žiju a necháváme tomu prostor... Ulevilo se nejen mně, ale i dceři (byla jsem podrážděná) a manželovi... Prostě musíš se usmířit hlavně sama se sebou... A jinak jsem o mimoděložním zjistila, že je to velice častá komplikace a v mém okolí znám poměrně hodně lidí, kteří si tím prošli...
Odpovědět To se mi líbí0
@sazenicka tý br´do, koukám, že teda tobě dalo druhé snažení opravdu dost zabrat. Moje kamarádka taky bydlí v UK a vím od ní ty samé zkušenosti jako máš ty, zdravotní péče tam jaksi selhává. Asi teda zlatý Čechy na tohle viď. Ano my se snažíme o první miminko. Začali jsme v prosinci loňského roku a teprve v květnu se zadařilo. Během toho mi zjistili anovulační cykly, takže mi nasadily clostilbegyt na podporu ovulace. Přešla jsem k jiné doktorce, protože jsem se přestěhovala do Prahy a ta mi zjistila podezření na syndrom polycystických vaječníků a řekla, že nejsíš otěhotním jen díky umělmu olodnění. To byla rvní rána. Jenže v tom měsíci, kdy mi tohle řekla šup a já otěhotněla. Prakicky jsem také věděla hned od začátku, že to bude mimoděložní. Mám známé v nemocnici, tak jsem si nechávala jako samoplátce odebírat kev, věděla jsem, že bych měla být zhruba 7tt a na takové těhotenství jem měla hladinu dost nízko, navíc bolesti jen na jedné straně a pak to začlo..A v nemocnici mi to jen potvrdili. Takže když jsem konečně po půl roce viděla dvě krásné čárky na testu, tak přišlo tohle zklamání. Teď si tedy musíme dát do sprna pauzu a pak se chceme začít hned zase snažit. Uvidíme, jak to půjde rychle a hlvně doufám v to, že už to bude tentokrát bez komplikací. Pořád se dokola ptám sama sebe, proč si osud vybral zrovna mě...a nějak nad tim pořád dumám. Psychicky mi to dává hodně zabrat..proto říkám, i mé doktorce, že jediné, co mi pomůže, bude úspěšné a zdravé těhotenství...ale stejně na tohohle dorbka budu pořád myslet. Po laparce mi řekli, že jsem byla 8tt, což už je poměrně dost
Odpovědět To se mi líbí0
@eliska Mně jak v nemocnici, tak taky muj gynekolog shodně řikali, že doporučují po 3 měsících začít snažení. Jenže my už to v UK znova riskovat nechcem, tak čekáme na návrat do ČR a ten je zatím ve hvězdách. Od podzima si tam budu hledat práci, tak snad... Každopádně s ochranou to moc nepřeháníme (spíš teda tak půl na půl, takže by se mohlo stát). Jinak já jsem si za poslední půl rok prošla peklem, co se snažení týče. V listopadu jsem potratila v 6.tt a už to mi dalo psychicky dost zabrat (snažili jsme se od léta) a pak jsem otěhotněla v únoru (po 3 měsících od potratu, vlastně to vyšlo hned) a bylo mimoděložní. Že je něco špatně, jsem věděla hned od začátku a po předchozí zkušenosti jsem fakt lítala po doktorech hodně, ale posílali mě domu, že potrácím nebo jsem už potratila a že mi nemůžou pomoct a prý nemám příznaky na mimoděložní. UTZ a krevní testy jsem si vyhádala až na počtvrté a ještě to nesprávně vyhodnotili. Naštěstí v ČR mi zachránili život, ale psychicky jsem dostala teda zabrat jako nikdy... Díky bohu už jedno dítě mám, takže to mě drží nad vodou. Taky doufám, že to zlé jsem si už vybrala a teď už bude jen dobře a snadno a hladce... vy se snažíte o první?
Odpovědět To se mi líbí0
@sazenicka tak to jsme na tom velmi podobně. Já když byla na sále, tak už byl vejcovod také prasklý a měla jsem krev v břiše. Já si právě nejsem jistá tím časovým odstupem od dalšího snažení - doktor v nemocnici mi řekl, že je možné začít již po první menstruaci, moje dokorka mi řekla, že je nutné vyčkat 3 měsíce minimálně...jsem z toho psychicky poměrně špatná. O miminko jsme se snažili dlouho a když jsem konečně objevila na testu dvě čárky, tak to dopadlo takhle. takže si myslím, že jediné, co mi z tohohle rozpoložeí pomůže je další, tentokrát doufám zdravé, těhotenství. vy už jste se zase zaali pokoušet o další miminko? Mě doktorka řekl, že mohu otěhotnět i z pravého vaječníku, že levý vejcovod si vajíčko oplodněné klidně přetáhne a dopraví ho do dělohy. tudíž, že mohu potěhotnět opravdu každý měsíc.
Odpovědět To se mi líbí0
Ahoj Eli, tak se mi nakonec (ze snažilek odkudkoli)podařilo najít tuhle diskusi... Já jsem to prodělala v březnu a bylo mi řečeno, že oproti stavu předtím mám 50% šanci na úspěšné otěhotnění a že bychom se měli začít snažit po 3 měsících... Na operaci jsem se dostala až když už mi vecovod praskl a měla jsem krev v břiše. Bohužel žiju v UK a tady se i po mých opakovaných pokusech na mě vybodli, takže jsem jela v dost hrozném stavu 1500 km a okmažitě po příjezdu do ČR mě vezla rychlá a na sál... Ale naštěstí byla péče perfektní, takže jsem se z toho zdravotně rychle dostala...
Odpovědět To se mi líbí0

Diskuze

Doporučujeme