Nechci dítě

Zcela rozumím..já děti chtěla a mám 2 dcery,18 a 15 let, je mi 43. Ale po všech těch starostech a povinnostech jsem unavena a tesim se, az odejdou z domu a mohu žít dle sveho. Pořád si říkám.. ještě vydrž vydrž..ještě pár let.. pořád se ohlížet na ně aatd...podruhe bych děti uz nechtěla. Doufám, že v dalším životě budu mít rozum

@zonanposílám ještě mail: ponda333@seznam.cz Děkuji.

@zonanDobrý den. Mohli bychom se nějak spojit?

Dobrý večer, já mám opačný problém... já miminko chci, ale přítel nee. Nevím co je na tom tak nepochopitelného, nechápu jeho rozhodnutí. Snad se mi podaří ho přemluvit, aby se na miminko těšil a chtěl jej stejně jako já.

Já tady taky přidám, i když je to starší dotaz. Otěhotněla jsem poměrně mladá, s přítelem se kterým jsme rozhodně dítě neplánovali. Dokonce jsem zvažovala potrat, protože jsem taky neměla žádný vztah k cizím dětem. S narozením mé dcery se můj vztah k cizím dětem nezměnil, ale mateřský cit k ní se mi zapnul někdy kolem poloviny těhotenství s jednou kontrolou. Hormony zapracovaly. Já jsem ale jiný případ, pokud dítě žena nechce, nikdo ji do toho nemůže nutit! Tlak okolí je hrozná věc, ale pokud rozhodnutí ženy okolí nepochopí, tak má smůlu okolí. Znám případy, kdy se kvůli tomu kamarádka musela rozvést, protože její bývalý a její bývalá tchýně prostě potřebovali děti, ale ona nechtěla... prostě je to vaše tělo a není to rozhodnutí někoho jiného, ale vaše.

Vím, že odkaz je už poněkud staršího data, ale je nemálo žen, které i přesto hledají zkušenosti ostatních. Osobně znám případ, a ne bohužel jeden, kdy mateřská láska nepřišla. Moje bývalá spolužačka je jednodušší a neumí se postarat ani sama o sebe, se synkem a manželem žijí na ubytovně. U ní nepřišlo nic. Jednak nám to sama řekla, jednak jsem při návštěvách viděla, jak si dítěte nevšímá a jen ho okřikuje. Chápu, že mamky bývají nervózní, ale takto se i dle své rodiny chová běžně. Dítě už je veliké, dávno školák. A pak znám dva případy, z nejbližšího okolí, kdy dítě vychovali prarodiče, protože jeho rodiče se ho vzdali. Kdyby mateřská láska přišla u každého, nemáme odhozené děti, zabité a týrané děti. Není to automatika. Ale sem ženy, které děti týraly, zabily nebo je nechaly v dětském domově či u prarodičů, psát nebudou... Naštěstí tyto případy nejsou tak časté.

@martinaDobrý den, já bych takové ,,tchýni,, vysvětlila že na děti v tomto věku už je trochu pozdě, nese to spoustu rizik,... Pokud by to nebyla schopná pochopit tak bych dělala že se o to pokoušíme ale bohužel se nedaří, že mi doktor potvrdil že už to nejde,...

Dobrý den,
je téměř 40 let, mám dva skoro dospělé syny, nedavno jsem se rozvedla a našla si příteletele, jsme stejně staří, je svobodný a bezdětný, život nám takto vyhovuje, avšak jeho matka nás tlačí do dítěte, za každou cenu si prosazuje svou... sice je mi líto, že nemá žádná vnoučata, ale já už další dítě nechci, moji kluci jsou dospělí ( 18 a 20) a já si nedovedu ani ve snu představit, že bych měla být těhotná a mít miminko, když teoreticky můžu být babička , hned na začátku mého vztahu jsme si toto s přítelem vyjasnili, řekla jsem mu narovinu, já už žádný děti mít nebudu, jenže jeho rodina tlačí a hraje mu na city, do mě rýpají a mají uštěpačný řeči, nasazují mi prasečí hlavu, protože jim nedám jejich vytoužený vnouče. Dost se kvůli tomu hádáme, přítel sice tvrdí, že jim řekl, že on po dítěti netouží a že dítě nechce, ale pokud dojde na jejich připomínky, tak se mě nezastane. Nevím co dělat dál, nabídla jsem přítelovi možnost, že se tedy rozejdem, aby si mohl najít někoho, s kým bude dítě mít, ale on tvrdí, že mě miluje, že je to nesmysl, že o mimino nestojí, ale zároven´ nechá do mě jeho rodinu rýpat.....
Chtěla bych se zeptat, zda máte někdo podobné zkušenosti a jak jste je řešili....
Děkuji za Vaše názory a přeji heký den.

Ahoj,
udělej Damiánkovi radost, potřebuje tvůj hlas. na adrese: http://www.hvezdyeuronics.cz/user/106846 a klikni na tlačítko Hlasuj.
A pokud ho chceš podpořit, sdílej všude !

MocMocDěkujeme

@85MartinkaAhojky,
já taky nebyla zrovna ten typ co by toužil po mimču-zvlášť po tom, co jsem měla doma 6 mladších sourozenců..byla jsem ráda, že bydlím sama jen s přítelem a mám konečně klid..Jednu chvíli jsem dokonce ve svém okolí prohlašovala, že nikdy děti mít nebudu...jenže ejhle..když otěhotněla moje sestra, tak se všichni začali těšit na první přírustek do rodiny(to jsem byla pořád stejného názoru), ale přítel už toužil po miminku, já nechtěla, měla jsme strach, že přijdu o svoji svobodu, bezstarostnost, pohodu....

Ale když se narodila neteřinka, tak se všechno změnilo-začala jsem taky toužit po dítěti..bohužel kvůli zdravotním komplikacím se nám nedařilo..a já už pomalu přestávala doufat, že budu někdy těhotná...Ovšem pár dnů před mými 25. narozeninami přišel ten krásný den, kdy jsem měla pozitivní těhotenský test-krásnější dárek jsem si nemohla přát!! < ..

Teď jsem na konci 1. trimestru a moc se na miminko těšíme...doufám, že ho v pořádku donosím a neobjeví se žádné komplikace..

a můj přítel??? je neskonale šťastný.. <3

Když pomůže tatínek, rodina a kamarádi, jde všechno snáz. <3 Pokud člověk nemá jóó závažný důvod, mimo bych si nechala, všechno je pak jiné, veselejší... A pokud dítě někdo nechce? Existuje slovo (v dnešní moderní době) prevence=antikoncepce

@Maca24A jeste jedna vec, absolutne nemusis mit zajem o cizi decka, to je taky normalni. Kazdopadne bud si jista, ze svoje budes milovat nadevse...a uz konec filozofovani. Je to tvoje vec, ahoj M.

@Maca24Plus kdo je dneska v situaci jako ty, zdrava, zajistena s milujicim manzelem kt.chce dite...Takovy idealni stav ti muze kde kdo zavidet.

@MagdalenaOK, a nemas treba obavy o to, ze az to jednou na Tebe prijde bude uz pozde? Vis jak to je dneska s tou neplodnosti...nebo clovek nikdy nevi co se muze stat, treba nejaka nemoc. Je toho tolik, pak si to cely zivot vycitat...Ja nevim ja to tak mela i kdyz jsem deti zrovna nechtela tak ve me hlodalo jestli je vubec mit muzu. Pak jeste moje sestrenka mela nazor stejny jako ty, odkladala odkladala a ted onemocnela nejakou vzacnou chorobou a potraci a tak a vycita si to. Nechci strasit je to jen tvoje vec, urcite. Je jen treba zvazit vice veci nebo uz nad tim nepremyslet a nechat veci plynout.
Tak se drz.

Magdo,naprosto chápu... Nikdy jsem po detech netouzila, nechovala je, nerozplyvala se... Pak jsem neplanovane otehotnela a po racionalnim zvazovani vsech pro a proti se rozhodla si dite nechat. Dnes je synovi 9 mesicu, jsem moc rada, ze ho mame, ale po pravde si stale umim predstavit, ze bych se rozhodla tenkrat jinak a nelitovala bych. Nicmene ted samozrejme taky nelituju, je to krasa videt jak roste, uci se novy veci... Ale k jinym detem vztah stale nemam, nechovam je, nerozplyvam se...

@Maca24Tou anti to nebude, já o děti nemám zájem ani když ji neberu :)

Ahoj Magdo, ne každá maminka se rozplývá nad kočárky ostatních, s radostí rozebírá dětské trable,.. ale to nemusí znamenat, že nemáš vztah k dětem. Myslím si, že nad tím moc přemýšlíš, zkus spíš popsat vlastní pocity, když si představíš své rostoucí bříško a pak svoje děťátko. Třeba si uvědomíš, že po miminku taky toužíš a jen máš strach. Strach je normální, součást zodpovědnosti, bych řekla Spousta těhotných prožívá své těhotenství spíš "vlažně", věcně a ten veliký mateřský cit, o kterém se všude píše postupně přijde. Někdy ne a dál se "vlažně" a věcně starají o své děti. Já si ale myslím, že v 31 letech nejsi stará a není na místě se svým okolím do rozhodnutí nutit. I když si myslím, že hormony udělají většinou své a ani nebudeš vědět jak a cit tu bude . Určitě se rozhodneš správně

Své první dítě jsem měla ve 22. letech. Jenže se narodilo o více než 2 měsíce dříve a přibližně stejnou dobu trvalo, než jsem si ho mohla poprvé pochovat. Ty 2 měsíce pro mě byly peklem. Věděla jsem, že v nemocnici vzdáleného města mám dítě, plakala jsem strachy o jeho přežití a zdraví, ale jinak jsem byla prázdná. Necítila jsem vůbec nic. Bála jsem se to komukoliv přiznat a cítila se jako hyena. Jenže pak přišel den, kdy mi to mé zlatíčko položili poprvé do náruče. Bylo to něco úchvatného, slovy nepopsatelného. Byla jsem schopna ho hodiny chovat v náruči a líbat jeho pusinku, ručičky, nožičky... Takový cit jsem nikdy předtím nezažila. Děti mi do té doby nic neříkaly. A nadále nechovám žádný vroucí vztah k jiným dětem. Teď, po dvaceti letech čekáme druhé dítě. Tohle těhotenství si užívám úplně jinak. Už totiž nemám strach, zda své dítě budu milovat. Už ho totiž miluji.
Magdi, pokud je Tvá lhostejnost k cizím dětem jediná překážka, neboj se. Cit k vlastnímu dítěti je úplně něco jiného. Ono v Tobě roste 9 měsíců, přijdou chvíle, kdy se budeš strachovat o jeho správný vývoj, budeš cítit jeho pohyby, bude Tě šimrat bříško a pak ho porodíš a poprvé dostaneš do náruče... Už od početí se pro toho maličkého tvorečka stáváš Andělem strážným, který ho ochraňuje a miluje.

@MagdalenaMozna je to jeden z duvodu proc nemas zajem o deti... Nemas zadnou ovulaci a tak cili telo nejede dle prirody. Nevim, kazdy to ma jinak.
Ja nechtela deti taky a az jsem byla v tom vsechno se to uplne otocilo a ted chci alespon tri.
Hlavne klid a zadna panika, vsechno zvladnes hlavne se nenech do niceho tlacit a nutit, mozna proto se tomu branis.
Drzim pesti.