nehorázný pocit štěstí zároveň i bezmoci

Chci se podělit o svůj příběh Jsem 20 ti letá slečna, měla jsem půl roku vztah, ze kterého vzejde miminko. Přítel mne opustil.Já jsem dostala na začátku listopadu vypověd,tedy byla to dohoda a na konci měsice jsem zjistila, že jsem těhotná. Kdybych to zjistila dříve na dohodu nepřistoupím. Byla jsem už ve stádiu, kdy potrat nepřipadal v úvahu. Otci dítěte se to samozřejmě s novou pritelkyní nehodí aproto mi nechce jakkoliv pomoci. Díky zhruba 9 chybějícím odpracovanym dnům nemám nárok na podporu, a byla jsem informována že o životní minimum si mohu zažádat až v únoru, což jsem samozřejmě udělala. Bohužel jsem ze sociálně slabé rodiny, která není schopna se o mne postarat. Otec umřel když mi bylo asi 10, matka je zhruba tu samou dobu nezamestnana, žije sice s přítelem, ten je však nemocen na invalidním důchodu, žije s nimi jestě mladší studující bratr v 1+1. Prarodiče již nežijí. Kvůli tomu jsem se odstěhovala z moravy, kde mám doposud trvalý pobyt a přijela pracovat do prahy, kde už rok a půl žiji. Jelikož jsem bez příjmu, nemám prostředky na jídlo, léky, výbavičku a samozřejmě kde bydlet, prespavam různě po kamarádech ,kteří mne jakž takž živí u kterých však nemohu zůstát s dítětem. Proto si aktivně sháním bydlení v azylových domech, jenomže ty mají problém mě vzít bez složení nájmu předem, na který logicky nemám. Nejvíce mne udivuje, že když člověk řádně chodí do práce odvádí sociální a zdravotní pojištění a žije spořádaný život, potom se mu stane něco takového, obvzlášť těhotné ženě s nefungujíci rodinou v tak těžké situaci není stát schopen se postarat. Možná by někomu přišlo logické dát dítě k adopci, jenomže já jsem nastávající matka mám povinnost a chci se o něj postarat! Opravdu se aktivně snažím nějakým způsobem vyřešit svou situaci!! Jsem v 7 měsici rizikového těhotenství a celá situace je pro mne psychicky i fyzicky nesmírně náročná a bojím se, že z toho stresu kolem potratim anebo nezvladnu zařídit malému zázemí a budu nucena se ho vzdát, a to bych opravdu nepřežila. Pomalu mi dochází čas i možnosti, ale nechci vzdát svůj boj o život s tím nejkrásnějším, co mne mohlo potkat!! I proto se obracím na Vás s velikou žádostí o pomoc. Předem děkuji za odpověď, S pozdravem petra k.