Už z nadpisu je evidentní o čem chci vlastně mluvit. Nedávno se mi narodil syn. Od samého počátku jsem věděla, že kojit nikdy nebudu a ani to nikdy zkoušet nebudu. Partnerovi jsem problematiku řekla, řekl mi, že je to pouze moje věc, mé rozhodnutí a že holt koupíme "umělou výživu." Byla jsem štěstím bez sebe, že mám takhle tolerantního a hodného partnera. V porodnici byli lékaři též hodní, do odporného kojení mě nenutili, souhlasili se mnou, dali malému umělé mléko a mě mateřské mléko zastavili. Byla jsem plně spokojená. Pozastavila jsem se akorát nad reakcemi hysterickým matek, které chtějí aby snad VŠECHNY ženy na světě kojily. Vždycky jim povím co si o nich myslím, říkám jim, že nekojící matky žádným způsobem nedonutí aby kojily. Co je jim vůbec do toho? Rozesmála mě jedna paní, kojící matka, která tu svou kozu strkala tomu miminu do pusy téměř všude. Ta mi dala přednášku o tom, že MUSÍM KOJIT. Dokonce si dovolila to, že mě prý donutí. Jak? Na to jsem se jí taky zeptala. Držela hubu a krok. Nijak mě nedonutí. Syn roste jako z vody, je zdravý, miluju ho a s mým partnerem ho budeme milovat a vychovávat. Ale kozy mi bude sát jen partner a žádné mimino mi kozy lízat ani sát nebude. Proto nekojící matky. Neposlouchejte názory kojících matek, které nepřijímají názory nekojících matek. Protože mají vykojený mozek od strkání bradavek miminu do pusy. Ano, je to přirozené, ale i krajně pedofilní. Takže zdar a já NIKDY KOJIT NEBUDU!
Zasláním příspěvku do diskuze souhlasíte s těmito pravidly: